Sobota 26. června 1875

Snad už podesáté se mi zdá o domě Gioia. Zvláštní je, že jsem jeho vnitřek nikdy neviděla, a právě o vnitřku se mi zdá, a pořád o tom samém.
Mohla bych nakreslit plán pokojů, tak dobře je znám. Vím také, jak jsou zařízené. Kéž bych se mohla zeptat Audiffreta:
Vložený listplan de la maison Gioia dessiné par Marie, légendes
[Plán: sever / jih / pokoj zařízený kretonem s květovaným vzorem / jídelna / předsíň / salon Pompadour / velké dveře / salon z červeného atlasu a juchtové kůže]
Plan griffonné à la plume : pièces rectangulaires annotées « salon Pompadour », « salon de satin rouge et cuir de Russie », « nord », « midi »
Plan de la maison Gioia rêvée par Marie, avec ses légendes Mon Journal, t. 5 (fac-similé) — tome05.docx image 3 (après ¶2384)
zda je to opravdu tak, jak se mi zdálo. Na první patro si nevzpomínám, vím jen, že (díváme-li se od Promenády) je vpravo dlouhá místnost. Zdálo se mi o ní, ale v tom snu byla vyklizená a plná truhel.
Je velice nudné strojit se jen tak pro nic za nic, je horko a člověk by nejraději vyšel ven nenastrojený. Ale neodvažuji se, řeknou, že je to proto, že Audiffret odjel.
Zítra se půjdu koupat, jen pro formu. Od odjezdu toho pána jsem tam nebyla, a až se vrátí, půjdu tam jistě, a nicejské straky budou mít o čem klevetit. Zítra půjdu, a budu chodit každý den.
Viděly jsme Saëtona. Aspoň nějaké rozptýlení.
Dina se koupe u Lefèvra se Sapogenikoffovými.
Nudím se, a aby toho potěšení nebylo málo, trápím se všemi těmi peněžními záležitostmi.
Říká se, že když tu Alexandre byl, zbil Paula. Mnohokrát jsem ho o to prosila, nevím, jestli to opravdu udělal.
Večer zůstávám u mámy, rozzuří mě, mrštím polštářem, který mám zrovna po ruce, o stůl, spadne židle a hned je tu křik a div ne mdloby. Ale pak se všechno uklidní a mluví se o Collignon, která se chová velmi podivně.
S nikým nemluví, schovává se a tváří se, jako by na všechny trucovala. Podivné způsoby u někoho, kdo je na návštěvě – neboť ona tu je na návštěvě, každý se jí snaží jen vyhovět, a ona se ke všem obrací zády. Všechny noci propláče. Kdo ví, možná je nešťastná? Pláče pro Tourretta, svého snoubence, ale sama nevím proč, nemohu uvěřit, že ho miluje.
škrtnutoVčera večer jsem otevřela knihu a myslela přitom
Dnes večer jsem otevřela knihu – předem jsem si určila devátý řádek na pravé straně –, abych se jí zeptala, jestli ten nicejský ničema myslí na mě, a přečetla jsem: že jeho srdce bude navěky patřit jí.
U sta hromů!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre !“ ↩