Neděle 20. června 1875

Celou noc se mi zdálo, že jsem v překrásné zahradě, zelené a temné, a větve visely tak nízko, a listí bylo tak husté, a tráva tak zelená.
Byla jsem v háječku s Audiffretem a byl tam jen jediný otvor, a abych jím viděla ven, musela jsem projít tak blízko něho, že se moje tvář dotýkala jeho. A tak celou noc.
Etienne telegrafuje, že tu za několik dní bude. Worth avizuje mé šaty. Hurá!
De Daillens mi říká, že mě nakreslila v jednom ze svých alb, jak jsem vypadala v den výletu k řece Loup. Mé bílé šaty prý padaly v nádherných záhybech, když jsem byla seděla na houpačce dvoukolový vozík, na které mě Girofla houpal.
Zdálo se mi o množství hvězd, které se procházely po obloze, ale nepadaly. A při každém pohybu každé hvězdy jsem si přála vzít si Blackprincea.
Může být někdo tak bláznivý jako já! Ten sen mi dává námět na velmi zábavný příběh, v němž vystupuji já, Blackprince a Hamilton a který si budu skládat, abych usnula.
A tyto příběhy mě často místo toho, aby mě uspaly, nenechají spát.
V lázních jsem držela sou a hledala malého žebráčka, abych mu ho dala.
„Dejte ho mně,“ řekne náhle Audiffer.
„Jak to, vy jste ten malý žebráček?“ říkám. „A co s tím sou budete dělat?“
„Schovám si ho.“
„Ach! Dobrá, vezměte si ho.“ A se smíchem jsem mu hodila ten sou, který si dal do peněženky či náprsní tašky.
Poznámka editorů
[Zrušen 1 řádek]
Tak tedy odjedu a všichni na mě zapomenou. Včera u večeře podávali kávu; měla jsem růžový šálek a Audiffret modrý. Nabídl mi svůj, nejdřív jsem nechápala:
„Tak si ho vezměte, Marie,“ řekne Collignon.
„Co to je?“ ptám se.
„Věrnost,“ řekne Audiffret a stále mi podává šálek. Uklonila jsem se.
„Tak si ho tedy vezměte,“ řekne Collignon, „a dejte na oplátku svůj.“
„Prosím?“
„Ale ano, slečno.“
„Dobrá.“
„A co znamená růžová?“ ptá se Collignon.
„Ano,“ přitakal ten muž.
„To se neříká,“ řekl někdo z nás.
„To znamená nevinnost,“ řekne teta.
„Ano, to je ono,“ přitaká Girofla, „to je to nejlepší.“
Neříkám nic.
Z mé strany je láska nemožná, z jeho strany je věrnost obtížná.
Dnes večer měl přijít k nám, ale jeho dva pobočníci přijdou sami. Saëtone a Galula.
De Mouzay, její dcera a Lefèvre u nás večeřeli.
Celý večer jen povídáme. Nejsem nijak rozjařená — nemám tu nikoho.

Poznámky

Pozn. překl.: Worth – pařížský módní salon Angličana Charlese Fredericka Wortha (1825–1895), založený roku 1858, nejvyhlášenější krejčovský dům té doby. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Euax !“ – zvolání radosti (z řeckého euax), známé z Plautových komedií. ↩