Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 12. června 1875

De Mouzay stráví hodinu se mnou, Yourkoff odjíždí ve dvě do Švýcarska a všichni naši jdou na nádraží ho vyprovodit.
Máma odjíždí do Monaka se Sapogenikoffovými a já s tetou jdeme na pláž. Lucie mi položí obě ruce na ramena.
Saëtone, Godard, zeť Decraise, zdejšího prefekta, a dva další jsou naproti nám a Durandovy napravo. Moře je velmi bouřlivé, vlny jsou modré a obrovské, a přesto se paní d'Auzac koupe — ta žena vypadá jako ještěrka.
Chystala jsem se odejít, když přišel Girofla, a všechny oči se upřely na mě. Naštěstí jsem nezrudla. Zejména Saëtone se dívá jako strýc na své synovce. Girofla, od té doby, co jsem mu řekla, že Saëtonovi říkám Enoteas a můj strýček, o něm mluví jako o svém strýčkovi, z čehož se musím hodně smát. Směji se příliš, ale je snad lepší plakat?
Ten muž mluví o večeři na moři — počasí to nedovoluje, škoda; Durandovy by z toho byly nemocné.
Místo tohoto výletu nás v úterý veze nevím kam, do Saint-Jean, myslím. Vyprávěl, že se paní Prodgersová sama pozvala k němu na oběd a on na to zapomněl; přišla a nepustili ji dovnitř:
— Pán je na lůžku.
Když jsme vycházely z koupání, přišla malá Prodgersová a dala mu dopis od své maminky, ve kterém mu říká, buď aby ho měla u sebe na oběd, nebo aby přišel k ní na večeři.
Opravdu nevím, jak takovou ženu nazvat, jak si vyložit takové chování.
Nu konečně!
Girofla u nás tráví večer. Je velmi zábavný. Vyprávěl, jak utekl ze Švýcarska — byl v armádě, která se tam uchýlila — v hnědém obleku, který mu půjčil jeden Švýcar. Že byl s jiným pánem, že aby obměkčili přísného Helvéťana, prohlásili se za bratry, řekli, že je jejich matka oplakává, načež Švýcarova žena se dala do pláče a přinutila svého muže, aby jim půjčil šaty.
Pak řekl, že dnes večer má přijet jeho otec.
Ale opravdu je to velmi zábavný chlapec a vypráví s velkou vervou; jenomže se zvulgarizuji, jak stále vidím jeho způsoby.
Od té doby, co ho znám, klaji jako chlap a doma mám žalostné způsoby. Bezděčně mluvím jako on a přejímám všechny jeho manýry. Doma, samozřejmě, ne na veřejnosti.
Samozřejmě to není žádný Hamilton, nemůže se příliš požadovat.
Doufám, že se chápe, jak mi takový člověk může být příjemný — totiž druhu Giroflova.
Je třeba tolik, abych se mi někdo opravdu líbil!
Ostatně se cítím naprosto neschopná milovat, ze dvou důvodů. Prvním je, že miluji vévodu, a druhým, že láska je pro ženu ponižující cit.
Ti hloupí lidé kolem mě mě pokládají za zamilovanou. Odpusť jim, Bože, nevědí, co činí. Mám velký požitek z pozorování Audiffreta a on bezpochyby taky, neboť se na mě dívá stejně jako já na něj a nikdy spolu nemluvíme bez úsměvu.
Máma a teta jsou si jisté, že je do mě zamilovaný, a nedělají nic jiného, než že o tom mluví. Je to v tuto chvíli předmět našich ranních i večerních rozhovorů.
Mám takový pocit, že Girofla si o mně myslí totéž, co já o něm, a stejným způsobem na mě myslí. To není zrovna lichotivé.
Popravdě sama věřím, že... všechno mě k tomu vede. Čtyři roky jsme ve stejném městě, vídáme se denně. Dokonce jsme trochu přijímali hosty, a nikdy ho nenapadlo dát se představit. Teď jsou naše dveře zavřené, má matka je nemocná, ale já jsem vyrostla — a tu přichází. Přichází často, chodí, kam chodíme my, pořádá výlety, vymýšlí všemožné zábavy, chodí, kam chodíme my.
Proč? Kvůli komu? Kvůli mně. Nu, je to zřejmé, a přece kvůli stejnému falešnému studu a skromnosti si tím nejsem jistá.
Máma říká často: U Moussie bude mnoho mladých mužů — no ovšem, teď si v Nice vzala toho nejlepšího a všichni se jí dvoří a chtějí se s ní seznámit. Ach, ta holka! Chtěla a dostala největšího humra v Nice. Opravdu, co udělala, co neudělala, a nakonec dostala, co chtěla.
Je to zčásti pravda.
Od té doby, co já jsem, začínáme být.
Tak jen, holčičko, nezoufej, začínáš dobře, a Deo juvante vše půjde dobře.

Poznámky

Pozn. překl.: Latinsky „S Boží pomocí." ↩