❦
Středa 9. června 1875
Mercredi 9 juin 1875
Rovnou ke koupání, s tetou. Najdeme tam početnou společnost a muže v bílém, který silně zrudne. Pozdravil zdaleka, pak přijde pozdravit zblízka a zrudne, pak si přisune židli k naší lavičce a zrudne ještě jednou. To je roztomilé. Od té doby, co jsem pověděla, co si myslím o malých slaměných kloboucích, už je nenosí, a tím jsem mu prokázala dobrodiní.
Droit au bain, avec ma tante. Là nous trouvons nombreuse compagnie et l’homme blanc, qui rougit très fort. Il salua de loin, puis vient saluer de près et rougit, puis approche sa chaise de notre banc et rougit encore une fois. C’est charmant. Depuis que j’ai dit mon opinion sur les petits chapeaux de paille, il n’en porte plus et c’est un bienfait que je lui ai fait.
Včera a dnes ráno mě vystrašili, že Girofla odjel. Slečna Collignon, která bydlí ve druhém patře a neustále prochází kolem okna na podestě, odkud je vidět na zámek (z toho okna nás sledovala dalekohledem v den Angličanek), slečna Collignon, povídám, tvrdí, že celý večer viděla světla, kdežto jindy tam žádná nebývají — protože muž v bílém je vždycky pryč.
Hier et ce matin on m’a alarmée en disant que Girofla était parti, Mlle Collignon qui est au deuxième et qui passe à chaque instant, devant la fenêtre du palier d’où on voit le château (c’est de cette fenêtre qu’elle nous a suivies du binocle le jour des Anglaises) Mlle Collignon, dis-je, dit avoir vu des lumières toute la soirée tandis qu’il n’y en a jamais,- attendu que l’homme blanc est toujours sorti.
V poledne se dnes znovu objevila ta jakási bílá vlajka. Kolem čtvrté už tam nebyla, pak se zas objevila. Dina mě zavolala a my tři — já, Dina a Collignon — jsme začaly pozorovat tu loutku nebo vlajku; nedá se poznat, co to je, protože je to chvíli bílé, chvíli šedé a chvíli tak tmavé jako zámek. Myslím, že se to otáčí. Jak jsme tak byly zabrané do zkoumání, co je to za předmět, přijde Walitský bez redingotu a bez vesty, otáčí se, předvádí opičárny a nakonec se k nám otočí a ukloní se jako mušketýr, takže jestli Girofla dělá to, co my, viděl okno zaplněné širokými zády Walitského a tím, co k nim náleží.
A midi, aujourd’hui, a de nouveau paru cette espèce de drapeau blanc. Vers quatre heures il n’y était plus, puis encore, Dina m’appela et nous trois, moi, Dina et Collignon nous mîmes à lorgner la poupée ou le drapeau, on ne peut savoir ce que c’est, car c’est tantôt blanc, tantôt gris et tantôt aussi foncé que le château. Je crois que cela tourne. Comme nous étions absorbées dans la recherche de la nature de l’objet Walitsky arrive sans redingote et sans gilet, tourne, fait des singeries et enfin se retournant vers nous se baisse comme pour un salut de mousquetaire de sorte que si Girofla fait ce que nous faisons il a vu la fenêtre remplie par le large dos de Walitsky et par ce qui s’ensuit.
Walitský odejde, my pokračujeme, a vtom v okně vidíme šedý obrys a černou hlavu. No ovšem!1 To je náš muž. A viděl to... tím hůř pro něj. Je zajímavé mít tam ten zámek, je to velmi zábavný cíl pozorování.
Walitsky parti nous continuons et alors à la fenêtre on voit une forme grise et une tête noire. Pardi ! c’est notre homme. Et il a vu... tant pis pour lui. C’est intéressant d’avoir là ce château, c’est un point de mire très amusant.
Ale ať se vrátím trochu, jak říkají naši Nicejci, ke koupání.
Que je revienne un peu , comme disent nos Niçois, au bain.
Jsem se sebou spokojená a teta je mnou nadšená. Celá nicejská společnost tam byla a slyšela, co říkám. Mluvila jsem vyrovnaným hlasem, trochu tiše, ale dobře. Na otázku, co jsem dělala:
Je suis contente de moi et ma tante est enchantée de moi. Tout le monde de Nice était là et entendait ce que je disais. Je parlais d’une voix égale, un peu basse mais bien. Sur la demande de ce que j’ai fait:
„Studovala jsem, pane.“
— J’ai étudié, Monsieur.
„Latinu, pořád?“
— Le latin, toujours ?
„Ano, latinu. Víte, že jste měl onehdy pravdu, je to lupum a ne lupus. Ostatně jsem to věděla, a navíc jsem už mnohem dál, musela jsem se vrátit hodně dozadu, abych našla to teneo lupum auribus.“2
— Oui, le latin, savez-vous que vous aviez raison l’autre jour, c’est lupum et pas lupus. D’ailleurs je le savais, et puis je suis beaucoup plus avant, j’ai été obligée de retourner au loin pour retrouver ce tcncó lupum auribus.
„Chtěla jste si ověřit, jestli jsem říkal pravdu...“
— Vous vouliez vous assurer si je disais vrai...
„Děláte pořád latinu?“
— Est-ce que vous faites toujours du latin ?
„Zaplať Pánbůh ne, už je to dávno, co jsem ji přestal dělat.“
Dieu merci, non, il y a longtemps que je n’en fais plus.
„To není dobře. Já se jí budu věnovat pořád, a když mě potkáte za deset let, budu jí mluvit stejně plynně jako francouzsky.“
— Ce n’est pas bien, j’en ferai toujours et si vous me rencontrez dans dix ans je le parlerai couramment comme le français.
„Za deset let!“
— Dans dix ans !
„Jaký to bude rok?“
— Quelle année ce sera ?
„1885.“
— 1885.
„Nuže! Dávám vám dostaveníčko v roce 1885, v Paříži, v den Grand Prix.“
— Eh bien ! je vous donne rendez-vous en 1885, à Paris, le jour du Grand Prix.
Tohle jsem uvedla proto, aby bylo vidět, že slyšeli, že umím latinu. Po pravdě, nic mě tak neokouzlí jako učenost, a stačí, aby se mnou někdo mluvil o Homérovi, Ciceronovi, Vergiliovi atd., a jsem spokojená a zářím, zvláště když mě tak slyší mluvit. A slyšeli mě dobře.
Ceci j’ai rapporté pour faire voir qu’on a entendu que je sais le latin. En vérité rien ne m’enchante comme l’érudition et pourvu qu’on me parle Homère, Cicéron, Virgile etc. je suis contente et radieuse surtout quand on m’entend parler ainsi. Or, on m’a bien entendu.
„Jak se daří Giroflovi a mému příteli Dominikovi?“ (Tak říká Fritzovi.)
— Comment se porte Girofla et mon ami Dominique ? - Il appelle Fritz ainsi.
„Mají se výborně. Ale víte, co udělal Girofla? Nevrátil se s námi, ale zůstal u paní Sapogenikoffové; ráno se ale vrátil.“
— Ils se portent très bien. Mais savez-vous ce qu’a fait Girofla ? il n’est pas rentré avec nous mais est resté chez Mme Sapogenikoff, mais le matin il est revenu.
„Ach! Vrátil se?“
— Ah ! il est revenu ?
„Ano.“
- Oui.
„Viděla jste Fiouloulou?“
— Avez-vous vu Fiouloulou ?
„Ach, neříkejte to, prosím vás, jinak se neubráním smíchu.“
— Oh, ne dites pas cela, je vous prie, je rierai trop.
A skutečně se směji. Rozesmívá mě, když ten Girofla a ten Fioulou vyslovuje Audiffer u koupání a slyší to celá společnost, která netuší, co to je.
Et en effet je ris. Ce Girofla et ce Fioulou dits par Audiffer, au bain et entendus de toute la compagnie qui ne sait pas ce que c’est, me font rire.
„Ne,“ pokračuje muž v bílém, „ale Fioulou to velmi pěkně říkal za svitu měsíce — jaké štěstí moci říkat Fiouloulou hvězdám!“
— Non, continue l’homme blanc, mais Fioulou a très bien dit cela au clair de lune, quelle chance de pouvoir dire Fiouloulou aux étoiles !
Pak se mluví o výletu k řece Loup a Audiffer prosí tetu, abychom to zopakovali, ale jinam.
Puis on parle de la partie au Loup, et Audiffer demande à ma tante de recommencer mais d’un autre côté.
Mluvila jsem dobře, byla jsem milá, klidná, jak se sluší a patří. Jsem spokojená a teta nadšená.
J’ai bien parlé, j’étais gentille, calme, comme il faut. Je suis satisfaite, et ma tante enchantée.
Poznámka editorů
[Tři čtvrtiny stránky odstraněny]
[Trois quarts de page enlevés]
Audiffer se ptá, jestli brzy odjíždím.
Audiffer demande si je pars bientôt.
„Za čtyři dny přijede její strýc,“ odpovídá teta.
— Dans quatre jours son oncle arrive, répond ma tante.
„To není možné!“
— Pas possible !
„Ano.“
— Oui.
„Ale ne, neodjedete, a proč jet do Ruska atd. atd.“
— Mais non, vous ne partirez pas, et pourquoi aller en Russie, etc. etc.
Říká to pokaždé, když mluvím o odjezdu, a vypadá, že ho to mrzí.
Il dit toujours cela quand je parle de partir et paraît en être fâché.
Když mě Durandovy vidí s tím mužem, který býval jejich kavalírem a teď jim posílá jen posměšné úsměvy, vrhnou se na mě ze všech stran, obklopí mě, zaberou si mě, říkají mi všechny milé věci na světě (já jim říkám víceméně totéž) a mluví se mnou o šatech, o Worthovi, o Laferrièrové.
Les Durand, me voyant avec cet homme qui était leur cavalier et qui maintenant ne leur envoie que des sourires moqueurs, fondent de tous côtés, m’entourent, m’accaparent, me disent toutes les choses aimables de la terre, (moi je leur dis à peu près la même chose) me parlent robes, Worth, Laferrière.
Mezitím se k tetě přiblíží Bihovetz a Lucarini si s ní přijde promluvit.
Pendant ce temps Bihovetz s’approche de ma tante et Lucarini vient lui parler.
Lucie vstane, projde kolem Audiffera, posune mi klobouk a běží po můstku, vrtí se přitom jako káča, pak se vrátí a povídá si se mnou. Napravo mám Lucii, nalevo Marii, přede mnou malou Durandovou, trochu dál... zkrátka jsem po krk v té výstřední, ale milé rodině.
Lucie se lève, passe devant Audiffer, me dérange le chapeau et court, en se remuant comme un tourniquet sur le pont, puis revient et cause avec moi. A droite j’ai Lucie, à gauche Marie, devant moi la petite Durand, un peu plus loin... en un mot je suis jusqu’au cou dans cette famille extravagante mais sympathique.
Teta vstává první a odcházíme.
Ma tante se lève la première et nous sortons.
Girofla, který se během laviny vzdálil, vychází taky. Tahle lavina mi připomíná Berthe Boydovou, která, jakmile byl Rémy u mě, hned přiběhla a odvedla mě.
Girofla qui s’était éloigné pendant l’avalanche sort aussi. Cette avalanche me rappelle Berthe Boyd qui aussitôt que Rémy était auprès de moi accourait et m’enlevait.
Prosím tetu, abychom šly pěšky do kavárny, a za minutu nás dohoní muž v bílém, opět rudý. Ale Saëtone ho uprostřed cesty odvede.
Je prie ma tante d’aller à pied au café et, dans une minute l’homme blanc nous rejoint, rouge de nouveau. Mais Saëtone l’enlève au milieu du chemin.
Doma teta všechno vypráví po svém — že Girofla řekl, že od pondělí myslí na píseň, kterou jsem zpívala, Dormi pure, na slova té písně. Zdálo se mi, že jsem slyšela na slova Podél naší matičky3, ale to by byl nesmysl.
A la maison ma tante raconte tout à sa façon, que Girofla a dit qu’il a pensé depuis lundi à la chanson que j’ai chanté, Dormi pure, aux paroles de la chanson. J’ai cru entendre aux paroles de Le long de notre petite mère mais ce serait un non-sens.
Dobře jsem nepochopila a vůbec to tu nezapsala, ale teta to bezpochyby podává v tom nejlepším světle. Možná má pravdu.
Je n’ai pas bien compris et ne l’ai écrit ici aucunement, mais ma tante le raconte sans doute de la meilleure façon. Peut-être a-t-elle raison.
Tak těžko těm věcem věřím. Ale Collignon připouští, že je do mě zamilovaný4, což mě trochu přesvědčuje.
Je crois si difficilement ces choses. Mais Collignon accepte his being in love with me, ce qui me décide un peu.
Ta Collignon se bojí o mé srdce, mluvila o tom s mámou a říkala, že ten chlapec je Lovelace5, že si musíme dávat pozor... a tisíc podobných nesmyslů.
Cette Collignon a peur pour mon cœur, elle en a parlé à maman, disant que ce garçon est un Lovelace, qu’il faut prendre garde... et mille balivernes semblables.
Vím, že se tomu chlapci líbím. Teta mi to říká a dává mi to najevo každou chvíli, a pak večer, když jsme všichni pohromadě:
Je sais que je plais au garçon. Ma tante me le dit et me le fait entendre à chaque instant et puis, vers le soir, quand nous sommes tous ensemble:
„Myslíte si, že se mu líbíte! On na vás nemyslí, to jsou hlouposti.“
— Vous croyez que vous lui plaisez ! Il ne pense pas à vous, ce sont des bêtises.
Ten výpad všechny rozesměje.
Cette sortie fait rire tout le monde.
A já slavnostně prohlašuji, že jestli ještě není úplně zamilovaný, souhlasím s tím, že zůstanu dva týdny.
Et moi je déclare solennellement que s’il n’est pas encore tout à fait amoureux je consens à rester deux semaines.
„A proč, vzala byste si ho?“ říká Collignon.
— Et pourquoi, l’épouseriez-vous ? dit Collignon.
„Ne, ale protože atd. protože jsem přísahala jako Abrahám, položíc ruku pod stehno6, že ho přiměji lézt po čtyřech od naší vily až ke koupání.“
— Non, mais parce que etc. parce que j’ai promis en jurant comme Abraham, en mettant la main sous la cuisse, de le faire marcher à quatre pattes depuis notre villa jusqu’au bain.
„Koketa s tvrdým srdcem!“ volá. „Bůh vás potrestá, jednoho dne budete šíleně milovat a budou se vám posmívat.“
Coquette au cœur dur ! s’écrie-t-elle, Dieu vous punira, un jour vous aimerez follement et l’on se moquera de vous.
„No ovšem, já už jsem zamilovaná, takže nebudu moci milovat šíleně.“
Pardi ^1^ je suis déjà amoureuse, je ne pourrai donc pas aimer follement.
To je pravda, toho se nebojím — díky vévodovi z Hamiltonu jsem pojištěna proti požáru jako u Paternelle.7
C’est vrai, je ne crains pas cela, grâce au duc de Hamilton je suis garantie contre l’incendie comme par la Paternelle .
Děkuji! Vše, co přichází od tebe, je dobré.
Merci ! Tout ce qui vient de toi, est du bien.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Pardi !“ – hovorové zvolání (z par Dieu), Mariin tik z těchto týdnů. ↩
Pozn. překl.: Latinsky „držím vlka za uši“ – přísloví o situaci, ze které nelze ani pokračovat, ani ustoupit. Latinu zde ponecháváme, protože rozhovor se točí právě kolem tvaru lupum (4. pád) proti lupus. V textu vydání stojí „tcncó lupum auribus“ (zřejmě chybné čtení za teneo). ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „his being in love with me“. ↩
Pozn. překl.: Lovelace – prostopášný záporný hrdina románu Samuela Richardsona Clarissa (1748); jeho jméno se stalo označením bezohledného svůdníka. ↩
Pozn. překl.: Gn 24,2–9: Abrahám nechává svého služebníka přísahat s rukou položenou pod svým stehnem (tak i Jákob a Josef, Gn 47,29). ↩
Pozn. překl.: La Paternelle – francouzská pojišťovna. Marie metaforicky říká, že díky své lásce k vévodovi z Hamiltonu je „pojištěna“ proti nebezpečí jiné vášně. ↩