❦
Středa 2. června 1875
Mercredi 2 juin 1875
Ať mi ještě někdo řekne, že jsem bláznivá, že mám bujnou fantazii.
Qu’on aille me dire encore que je suis une folle, que j’ai l’imagination montée.
V hlavě mám něco neobyčejného a svých snů se nevzdám za nic na světě. Ať se to ví, nebo neví, při usínání mám ve zvyku v duchu skládat nejrůznější příběhy, lehké, vážné, milostné, tragické, překvapivé, vždy ctižádostivé a jednou za rok prosté.
Il y a quelque chose d’extraordinaire dans ma tete et je n’abandonnerai mes rêves pour tout au monde. On sait ou on ne sait pas qu’en m’endormant j’ai l’habitude de composer mentalement toutes sortes d’histoires, légères, sérieuses, amoureuses, tragiques, surprenantes, toujours ambitieuses et une fois par an, simples.
Nuže jednoho večera letos v zimě jsem si sama sebe představila v bílých šatech, v klobouku, jaký teď nosím (a který tehdy neexistoval), se světlým slunečníkem podšitým růžově, jak se procházím po téměř opuštěné Promenádě Angličanů, jak se sluší v létě, s Audiffretem.
Eh bien un soir, cet hiver je me suis représentée à moi-même, en robe blanche, en un chapeau comme celui que je porte à présent (et qui n’existait pas alors) avec une ombrelle claire doublée de rose me promenant à la Promenade des Anglais presque déserte comme il convient en été, avec Audiffret.
Dnes v půl šesté jedu ke koupání s tetou, oblečena, jak jsem právě popsala. Audiffret nás zahlédne, otočí kočár a dorazí dvě minuty po nás. Koupám se.
Aujoud’hui à cinq heures et demie je vais au bain avec ma tante, habillée comme je viens de dire, Audiffret en nous apercevant fait tourner sa voiture, et arrive deux minutes après nous. Je me baigne.
„Tak co ta koupel?“ říká, když jsem vyšla z kabiny.
— Eh bien ce bain ? dit-il quand je suis sortie de la cabine.
„Výtečná, ale trochu studená.“ Lhala jsem, bylo mi horko.
— Excellent, mais un peu froid. Je mentais j’avais chaud.
„Ach, když je zima,“ zvolá teta, „musíme se projít.“
— Ah ! s’il fait froid, s’écrie ma tante, il faut marcher.
A tak se procházíme, já uprostřed, vlevo Audiffret, vpravo teta.
Et nous marchons, moi au milieu, à gauche Audiffret, à droite ma tante.
Přesně jak jsem si to představovala. Od toho večera se mi ten obraz zjevil asi desetkrát a vždy stejně.
Tout à fait comme j’avais imaginé. Depuis l’autre soir le tableau s’est représenté une dizaine de fois et toujours pareillement.
Dnes je to skutečnost.
Aujourd’hui c’est la réalité.
Je to sice zcela prostá věc, ale pozoruhodná způsobem, jakým přichází, a pak to není jediná taková věc.
Sans doute c’est une chose toute simple mais remarquable à cause de la façon dont elle arrive et puis ce n’est pas la seule.
Jednou se mi v Bádenu stalo něco podobného, a pak nedávno v Nice v den, kdy jsem spatřila vévodu, 13. prosince 1872.
Une fois à Bade il m’est arrivé quelque chose de semblable, puis plus récemment à Nice le jour où je vis le duc, le 13 décembre 1872.
Je to zvláštní, a kdyby se všechno, co si představuji, splnilo takhle, byla bych spokojená.
C’est curieux et si tout ce que je m’imagine se réalise comme cela je serais contente.
Osou, kolem níž se točí všechny mé představy, je Hamilton.
C’est Hamilton qui est l’axe autour duquel tournent toutes mes fantaisies.
Nuže, přihodí-li se to, co jsem si o něm představovala, nebudu si už mít co přát.
Eh bien, si ce que j’ai imaginé de lui, arrive, je n’aurai plus rien à demander.
Procházíme se tedy a stálí návštěvníci Promenády vyvalují oči, Durandovi víc než ostatní — všichni vědí o rozepři mezi Durandovými a Audiffretovými.
Nous marchons donc et les habitués de la Promenade ouvrent de grands yeux, les Durand plus que les autres, on sait la brouille des Durand et des Audiffret.
Montekové a Kapuletové1.
Montecchi et Capuleti.
Výborně, zítra bude celá Nice říkat, že je do mě zamilovaný, a za týden, že si ho beru.
C’est bien, demain tout Nice dira qu’il est amoureux de moi et dans une semaine que je l’épouse.
Yourkoff a Walitský k nám přicházejí a Girofla se s námi loučí ve chvíli, kdy nasedáme do kočáru, a přitom mi tak silně stiskne ruku, že na to myslím celý den, a když na to myslím, cítím ten stisk ruky a připadá mi, že nebyl tak docela nevinný.
Yourkoff et Walitsky viennent vers nous et Girofla nous quitte au moment où nous montons en voiture, en me serrant si fortement la main que j’y pense toute la journée et quand j’y pense je sens ce serrement de main et il me fait l’effet d’être pas tout à fait innocent.
na okraji · annotation ultérieure de Marie
[Poznámka: Cítím ho i nyní, roku 1877. Roku 1880 ho už necítím.]
[Annotation: Je le sens même à présent en 1877. Je ne le sens plus en 1880.]
Požádal o dovolení přijít k nám večer. Teta mu řekla, ať přijde zítra. Zítra u nás bude rodinný koncert.
Il a demandé la permission de venir chez nous le soir. Ma tante lui a dit de venir demain. Demain nous faisons de la musique en famille.
Celý dům mi mluví o Audifferovi a všichni se smějí a šeptají, a já se usmívám a nemohu si pomoci.
Toute notre maison me parle d’Audiffer et on rit et on chuchote, et je souris, et je ne puis m’en empêcher.
napříč stránkou
Zhoubná povzbuzování zahálčivé a nerozvážné rodiny, mladší než já.
en travers Funestes encouragements d’une famille désœuvrée et imprudente et plus jeune que moi.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italské podoby jmen: „Montecchi et Capuleti“ – znepřátelené rody z Romea a Julie (srov. Belliniho operu I Capuleti e i Montecchi). ↩