Čtvrtek 13. května 1875

Byla jsem na promenádním koncertě s Collignon a Olgou. Marie a Nina zůstaly u nás, protože přišly ve spodničkách a bílých košilkách. Říkala jsem tedy, že jsem byla na koncertě (šaty Arcivévoda, klobouk Watteau, dobře). Pokaždé, když Girofla přicházel, povídaly jsme si — buď náhodou, nebo schválně — a je to tak správné. Ten malý by si mohl myslet všemožné věci, které nejsou.
Jeho bledost a smutný výraz mě zajímají, řekla jsem to nahlas, je mi sympatický, mám ho ráda. Ne láska, ale sympatie.
Musí mít nějaký zármutek, říká Collignon; jestli ano, je mi ho líto, neboť opakuji znovu, moc se mi líbí ten milý Girofla, tak svěží, tak bledý teď.
Jako téměř každý den večeříme se Sapogenikovými.
Dědeček se zeptal, jestli je v Bádenu letos plno, a co o tom říkají Mortierovi, kteří tam jezdí každé léto se svým obchodem.
— Je tam plno, říká máma, letos nevím, ale loni tam byl nával. Vévoda z Hamiltonu tam byl se svou ženou.
— A bylo tam tolik lidí jako dřív? ptá se dědeček.
— Ne jako dřív, ale hodně. Ostatně se hodně hrálo v ruletě u jednoho bankéře a vévoda z Hamiltonu prohrál půl milionu.
Pokračovali dál, ale já toho měla dost — bylo to tu, jak se říká v Offenbachových bláznovstvích. Bláznivá, bláznivá, bláznivá, stokrát bláznivá, když říkám, že jsem zapomněla! Zapomněla! Ale prosím vás, copak se takové věci zapomínají! Copak... Ach! U všech svatých! Jsem snad ošklivější než ta druhá žena? Stokrát ne, jsem i bělejší, i mladší, i svěžejší, i hezčí, a má postava je pružnější, a má pleť pevnější, a má chodidla menší.
Smějte se, smějte se! Vypočítávám vše, aby bylo mé rozhořčení cítit lépe.
Kdybych byla ošklivá, hloupá, nevzdělaná a kdybych ho nemilovala, to by se dalo pochopit! Ale...
Bože, proč jste mě takhle potrestal! Proč, zatímco všichni hovoří a smějí se, stahuju se stranou a neříkám nic. Jde se do zahrady, tančí se, skáče, křičí, mladí i staří, já taky — ale jak! Loučím se s Markevičovou, která odjíždí zítra. Chtěla bych být sama a jsem obklopena.
Ach, tu bídnou tvář, kterou dělám, a jak hloupé mi připadají mé slzy!
Bože, Bože, Bože, Ty, který můžeš vše, Ty, který jsi tak dobrý, Ty, který přikazuješ odpouštět, odpusť mi tedy, vždyť koneckonců jsem neudělala nic mimořádného!
Odpusť mi a dej mi žít!
Velký Bože, jehož miluji a v něhož věřím, Stvořiteli, božský Tvůrce všech věcí. Otče, Bože, smiluj se nade mnou, snes své oči až ke mně, rač pochopit mou bídu, učiň, aby slzy, které mi v tuto chvíli zahalují oči, přešly a vrátily se jen jako slzy radosti a vděčnosti.
Víš dobře, Bože, že od počátku jsem se k Tobě modlila, že jsem neměla a nemám naděje než v Tebe, že bez Tebe mi nezbývá než smrt! Bože, smiluj se nade mnou. Odpusť mi marnivost, ctižádost, zvláště vůči tomu muži, neboť ho miluji, přísahám Ti to a Ty to dobře víš! Odpusť mi, Bože, neboť nevím, zda pláču nad tím mužem, nebo nad vévodou z Hamiltonu.
Jsem ctižádostivá, odpusť mi to, vstup do mé duše, uvidíš, že není černá. Je-li ctižádost těžký hřích, jsem ztracena! Ano, ale obrácena na správnou stranu, neškodí. Co jsem koneckonců žádala? Milovat ho a žít co nejpočestněji na světě, dělat štěstí jednoho muže... Ale Ty jsi usoudil, Bože, že jiná to zvládne lépe. Tvá vůle se stala.
Ale vyslyš mě přece, ale dej mi přece, oč prosím tři roky!
Bože, Bože, buď pravým Bohem a ne modlou, k níž se marně vzlykají prosby, dej mi slova, vnukni mi výrazy, abych Tě obměkčila!
Ale nech se přece obměkčit, cožpak věřit a modlit se není dost?
Když píši, modlím se nejlépe; na kolenou odříkávám modlitby, zde se modlím.
Ach, ale jsem zoufalá, zdá se mi, že mě neslyší. Bože, Bože, dej mi naději, dovol mi alespoň věřit.
Slyš mě, strp, aby se Tvé srdce obměkčilo, slituj se nade mnou, odpusť, co jsem zlého udělala, a slyš mě.
Jsem bláznivá! Chtěla bych, aby se mi Bůh zjevil! Ach! To bych se modlila tak, že i kdybych byla stokrát méně hodna, uslyšel by mě a vyslyšel.
Svatá Panno a Synu Boží, k vám se odvažuji lépe mluvit, proste Boha, aby mě slyšel. Vy, náš Spasiteli, Vy jste byl člověkem, odpustíte mi, smilujte se nade mnou, Svatá Panno Marie, Vy, která jste byla ženou!
Proste Boha, aby byl milosrdný, proste ho, aby mě vyslechl!
Ať mě nenechá věčně skomírat, ať mě zachrání, ať je ke mně dobrý!
Svatá Marie, Ty, jejíž jméno nosím, Ty, matko Kristova, Ty, má ochránkyně, pohlédni na mě příznivým okem, neodvracej se od mé bídy, buď dobrá, buď něžná, nemůžeš být jiná, snaž se obměkčit Boha!
Ach! Je-li Bůh, Kristus, Panna, slyšeli mě!!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Pas love mais like" — Marie v angličtině rozlišuje mezi „love" (milovat) a „like" (mít rád).