Úterý 11. května 1875

U večeře máme všechny Sapogenikovovy. Ráda je mám u nás, ale kvůli nim si lehám pozdě, protože večer všichni zůstávají v zahradě a smějí se a křičí.
Ve čtyřech popadneme Markevičovou a neseme ji do zahrady. Přirozeně se při tom křičí a směje jako blázni, nebo hůř.
Stále mluvím o tom, že budu královnou, ostatní taky.
Zvykám je na bláznovství.