❦
Neděle 2. května 1875
Dimanche, 2 mai 1875
Chci se naučit španělsky — balkón, mantilu a serenádu.
Je veux apprendre l’espagnol, le balcon, la mantille et une sérénade.
Okno a nápadník1 jako v Seville. A honem?
Une fenêtre et un novio comme à Séville. Et vite ?
Nejdu do kostela, máma se vrátila domů. Jdeme se projít — já, Dina, Marie a Olga. Jedeme k Bassému koupit sýr. Když jsme ho uviděly, zdál se nám tak čerstvý, tak dobrý, tak šťavnatý, že jsme v mžiku, u dveří obchodu, zatímco nám Bassé šel pro něco jiného — v landau, jak jsme seděly — zhltly libru sýra. Ambroise, kočí, vida nás při tom, vytáhl nůž a nabídl nám ho, neboť jsme jedly prsty před očima ohromených vyparáděných Nicejek. Nechápu, jak jsem mohla něco takového dopustit a jak jsme mohly sníst celou libru sýra bez chleba.
Je ne vais pas à l’église, maman est de retour à la maison. Nous allons nous promener, moi, Dina, Marie et Olga, on va chez Bassè acheter du fromage, quand nous le vîmes, il nous parut si frais, si bon, si succulent qu’en un instant à la porte du magasin pendant que Bassé nous allait chercher autre chose, en landau comme nous étions, nous avons dévoré une livre de fromage. Ambroise, le cocher, nous voyant à l’œuvre tire son couteau et nous l’offre car nous mangions avec les doigts aux yeux des endimanchées niçoises stupéfaites. Je ne comprends plus comment j’ai pu laisser faire une pareille chose et comment nous avons pu manger toute une livre de fromage sans pain.
Je to opravdu k umření, tak se nudíme. Jediné rozptýlení, které jsme měly, toho ubohého malého Sedláka, nám vzali.
Véritablement il y a de quoi mourir, on s’ennuie tant. La seule distraction que nous avions, ce malheureux petit Paysan nous est enlevé.
Všichni Sapogenikoffovi u nás večeří a po večeři vymýšlíme novou zábavu: my čtyři dívky jdeme do zahrady a z teras se kolemjdoucích ptáme na jméno, což je ruská věštba. V Rusku by se tomu nikdo nedivil, naopak by řekl jméno, ale ti hodní Nicejci zděšeně prchali. Jediný se zastavil, vrátil se, ale nakonec odešel beze slova jako ostatní. Měla jsem velký strach, neboť vilu zná každý a lidé by mohli začít pomlouvat:
Tous les Sapogenikoff dînent chez nous et après dîner nous inventons un nouveau divertissement, nous les quatre jeunes filles allons au jardin et des terrasses demandons aux passants un nom, ce qui est une bonne aventure russe. En Russie personne ne s’en fut étonné, au contraire aurait dit un nom, mais ces braves Niçois s’enfuyaient épouvantés. Un seul s’arrêta, repassa, mais finit par s’en aller sans rien dire comme les autres. J’avais très peur car chacun connaît la villa et on pourrait jaser:
„Poslyšte, moje drahé, pojďte se mnou, odtud, kam vás povedu, budeme moci říkat cokoli, aniž bychom se kompromitovaly.“
— Ecoutez, mes chères, venez avec moi, nous pourrons de là où je vous mènerai tout dire sans nous compromettre.
„Pojďme ke Krohnovi!“
— Allons chez Krohn !
„Ale jak?“
— Mais comment ?
„Nic snazšího, přelezeme mu zeď.“
— Rien de plus facile, nous escaladerons son mur.
„To je hloupost, Marie,“ vykřikne zbožná Dina, „je tam zahradník, psi, strašný buldok, který vám urve lýtka.“
— Quelle bêtise, Marie, s’écrie la pieuse Dina, il y a un jardinier, des chiens, un bulldog terrible qui enlève les mollets.
„Neposlouchejte ji, prosím vás, už zase začíná se svými strachy a křikem. Pojďme.“
— Ne l’écoutez pas, je vous en prie, elle commence ses frayeurs et ses cris, allons.
A bez dalšího otálení přelezu zábradlí terasy, v andělských šatech se usadím obkročmo na zeď, natáhnu nohu a ocitnu se na Krohnově zábradlí, z něhož seskočím na terasu.
Et, sans plus attendre, je franchis la balustrade de la terrasse, me mets, avec ma robe d’ange, à cheval sur le mur, allonge la jambe, et me trouve sur la balustrade de Krohn, de laquelle je saute sur la terrasse.
„Tak pojďte,“ říkám jim přidušeným hlasem, který se zároveň snažím udělat rázným, „pojďte, už jsem tady, tak pojďte přece!“
— Allons, leur dis-je en étouffant ma voix et en voulant en même temps la rendre énergique, allons, j’y suis, venez donc !
V mžiku jsou Marie a Olga, které provedly týž manévr, vedle mě a jako zloději, v noci, potmě — není ani měsíc, ani hvězdy, nanejvýš dvě tři — procházíme terasu. Přiznávám, že jsem se toho strašného psa trochu bála, neboť ani za sto tisíc franků bych nechtěla mít zohavená lýtka.
En un instant Marie et Olga, exécutant la même manœuvre, se trouvent près de moi et comme des voleurs, la nuit dans l’obscurité car il n’y a ni lune ni étoiles, deux ou trois au plus, nous parcourons la terrasse. J’avoue que je craignais un peu le chien terrible car je ne voudrais pour cent mille francs avoir les mollets abîmés.
Ale jak jsme riskovaly! O pět minut později, když jsme byly s Collignon na Promenádě, šest nebo sedm lidí jsme viděly pět nebo šest lidí vcházet ke Krohnovi.
Mais combien nous risquions ! cinq minutes plus tard et comme nous étions avec Collignon à la Promenade, six ou sept personnes nous vîmes cinq ou six personnes entrer chez Krohn.
Ještě pět minut a byly bychom hanebně přistiženy.
Cinq minutes de plus et nous étions honteusement prises.
Nudily jsme se tak, že Marie, když zahlédla muže sedícího na lavičce, začala mi šeptem říkat, že to byl ten samý, co se zastavil. Ochotně jsem tomu uvěřila, a když jsme procházely, odvrátily jsme tváře, aby neviděl, kdo ty hlouposti dělal. Když jsme se vracely, vstal a ve stínu nám vyšel vstříc; to bylo nové a nebylo se čeho bát, neboť Collignon byla s námi.
On s’ennuyait tant que Marie, avisant un homme assis sur un banc, commença à me dire tout bas que c’était le même qui s’était arrêté. Je voulus bien le croire et, en passant, nous détournâmes nos visages afin qu’il ne vît pas qui avait fait ces bêtises. Au retour il se leva et marchant dans l’ombre vint à notre rencontre, c’était nouveau et on ne craignait rien car Collignon était là.
„Ach! Marie,“ říkám, „to je ale ošklivec, fuj! Fuj! Marie, proč jste o něm mluvila!“
— Oh ! Marie, dis-je, quel vilain, fi ! fi ! Marie pourquoi en avez-vous parlé !
„No dobrá, copak jsem mohla ve tmě vidět! Byl to opravdu strašný ošklivec.“
— Eh bien, est-ce que je pouvais voir dans les ténèbres ! C’était en effet un affreux vilain.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále španělsky: „novio“. Marie si představuje španělský dvorský zvyk, kdy nápadník zpívá serenádu pod balkonem. ↩