Čtvrtek 29. dubna

Nevím, jestli jsem zmínila, že nepříjemnosti s Collignon a její odjezd se staly kvůli dědečkovi. Ten velký imbecil po ní toužil a myslím, že ta slečna by ze své strany neodmítla srdce a ruku zvláště toho ubohého starce.
Před nějakou dobou řekla před Georgesem a Lefèvrem, že by si toho starce vzala, aby mu podávala rámě na Promenádě jako slepci, ale že za všechny poklady světa by nechtěla být jeho skutečnou ženou. Georges opilý to zopakoval svému otci, který od toho dne trucuje na celý svět, nejí nic a chová se jako zvíře.
Nuže dnes ráno jsem Collignon se smíchem tu věc řekla a ona zčervenala až za ušima. Mluvily jsme o dědečkovi, zpola se smějíce, zpola vážně.
Tvářila jsem se, jako bych se tvářila chytře a chtěla ji oťukávat. Nechala se nachytat. A přitom je ta žena tak obratná. Ať tak či tak, mám ji velmi ráda a věřím, že i ona má ráda mě.
Jdu na promenádní koncert, ale je horko a prázdno. Rickardová u nás večeří naposledy, zítra odjíždí a naše procházky končí.
Marie a Olga jsou tady, po večeři se procházíme v zahradě, pak v mém pokoji, kde zůstáváme ve třech do desíti hodin a mluvíme o všemožných zakázaných věcech. Je vidět, že jsou to děti — Olga zvlášť se rozplývala nad slovy milenec, galantní dobrodružství atd. atd., čistý Dumas. Zašla dokonce tak daleko, že řekla porod.
Jak je to směšné, naslouchala jsem, povzbuzovala a vnitřně se smála.
Když odešly, zůstávám hodinu s Collignon a rozmlouváme o manželství a lásce a pak se smějeme Fritzovi.