Středa 14. dubna

Jdu s Collignon na různá místa; vzala jsem si do hlavy zařídit první patro pavilonu a udělat z něj svou knihovnu a zabrat kuchyni v témže pavilonu a udělat z ní svou chemickou laboratoř. Opravdový alchymistický sklep!
Večer ve Francouzském divadle (šaty prince z Walesu, sluší) — pojmenovávám tyto slámově žluté šaty „princ z Walesu“, protože jsem je měla na sobě ten večer, kdy byl princ v divadle. Ne! Ne! Nazvu je Arcivévoda — Arcivévoda mi připomene prince i tu hru, kterou kvůli němu mám ráda (šaty Arcivévoda, pěkné!).
Přicházejí Walitský a Olga. Dávají Péricholu a Saltimbanky.
Začínala jsem se vážně nudit, když přišli lord a lady Folknerovi, lord Loftus a ještě jeden, a v přízemí Audiffer atd.
Skoro celou dobu jsem se schovávala za vějířem kvůli rampě, a pak se mi ten malý sedlák už nelíbí — má tváře od slunce vrásčité a jeho pohrdání mě unavilo. Jak to! Dosud se nepředstavil! To je pravé pohrdání. Ať si ho čert vezme, ale ráda bych se pomstila.
Odcházíme během poslední přestávky. Sedlák vychází zároveň s námi a hodně se na mě dívá, zatímco čekáme na kočár, a zdálo se mi, že jsem zaslechla, a to velmi zřetelně:
„Je se Sapogenikoffovými.“
Nejspíš se mýlím.