❦
Neděle 4. dubna
Dimanche, 4 avril
Podivná věc! Od té doby, co jsem viděla prince z Walesu, čili ecnirp ed sellag,1 propadla jsem posedlosti obracet jména pozpátku; od té doby, co jsem viděla prince z Walesu, zdá se mi o něm každou noc. I dnes v noci jsem ho viděla, pak koně, podivný kočár, dlouhý a nízký, s koly pokrytými květinami, tažený dvěma malými koníky, ale to všechno maličké, pak zahrady, květiny, okna, šunku, pokoje a služebnictvo. Neuvěřitelná hatmatilka.
L’étrange chose ! Depuis que j’ai vu le prince de Galles ou le ecnirp ed sellag j’ai la manie de renverser les noms, depuis que j’ai vu le prince de Galles j’en rêve toutes les nuits. Cette nuit encore je l’ai vu, puis des chevaux, une voiture étrange longue et basse et les roues couvertes de fleurs traînée par deux petits chevaux, mais tout cela très petit, puis des jardins, des fleurs, des fenêtres, du jambon, des chambres et des domestiques. Un galimatias incroyable.
Collignon mě měla odvést do anglického kostela. Protože se opozdila, zašla jsem k ní s Walitským a Dinou, vzali jsme ji k nám, ale než jsme se vrátili domů, šli jsme se podívat na nádhernou vilu vévody z Vallombrosy. Vracím se zvědavá a rozhněvaná. Proč tihle ničemové mají, a já ne. Jakou mám ošklivou povahu — toužím po všem krásném, co vidím.
Collignon devait me conduire à l’église anglaise, comme elle tardait, j’allai chez elle avec Walitsky et Dina, nous la ramenons chez nous, mais avant de rentrer on va visiter la superbe villa du duc de Vallombrosa. Je rentre curieuse et fâchée. Pourquoi ces faquins ont et je n’ai pas. Que j’ai un vilain caractère, je désire tout ce que je vois de beau.
Nemám trpělivost psát, hořím nedočkavostí, abych se co nejdřív dostala k večeru, protože večer jsem udělala... zkrátka uvidíme.
Je n ai pas la patience d’écrire, je brûle d’arriver vite au soir car le soir j’ai fait... enfin on verra.
Po obědě odjíždím s tetou. Mám ráda Cannes, člověk se tam cítí jako v Anglii, a to v Anglii vybrané.
Après avoir déjeuner je m’en vais avec ma tante. J’aime Cannes, on s’y sent en Angleterre, et en Angleterre choisie.
Na nádraží mě čekají Marie, Olga a Pâris, abychom se projeli v kočáře; Pâris jede s tetou a já jedu se slečnami. Projíždíme se dlouho, nudím se a přemýšlím, co budu dělat večer. Po kávě se vracím domů.
A la gare Marie, Olga et Pâris m’attendent pour se promener en panier, Pâris monte avec ma tante et je vais avec les demoiselles. Nous nous promenons longtemps, je m’ennuie et pense à ce que je ferai ce soir. Après le café je rentre.
Zamknu se, jak mám ve zvyku každý večer, abych psala a kouřila; vědí o tom a neruší mě. Zamknu se a píšu, ale ne deník — píšu tohle a rukopis přitom úplně pozměňuji:
Je m’enferme comme c’est mon habitude tous les soirs pour écrire et fumer, on sait et on ne » me dérange pas. Je m’enferme et j’écris mais pas mon journal, voilà ce que j’écris en déguisant complètement mon écriture:
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie au prince de Galles, Nice, 4 avril 1875 · latinskyMonseigneure,Monseigneur,To, co činím, je originálnější než Offenbachův arcivévoda Ernest. Odpusťte mou smělost, mou drzost. Přicházím Vás prosit, abyste mi daroval svůj portrét s Vaším podpisem. Portréty velkých knížat se dají koupit, ale já nechci to, co si může opatřit každý ničema. Po čem toužím, co by mě naplnilo pýchou a štěstím, je mít Váš portrét z Vašich rukou.Ce que je fais est plus original que l’archiduc Ernest d’Offenbach. Pardonnez ma hardiesse, mon audace. Je viens vous prier de me donner votre portrait signé par vous. On peut acheter les portraits des grands princes, mais je ne veux pas ce que chaque faquin peut avoir. Ce que j’ambitionne, ce qui me rendrait fière et heureuse c’est d’avoir votre portrait donné par vous.Ráčí-li Jeho Královská Výsost udělit milost, o niž na kolenou prosím, nechť ji adresuje do Nice, Poste Restante 11 B.E. A proč ji neudělit? Stálo by Vás to tak málo, Monseigneure, a mně by to tolik prospělo!Si Son Altesse Royale m’accordera [sic] la grâce que je lui demande à genoux, elle adressera à Nice Poste Restante 11 B.E. Et pourquoi ne pas l’accorder ? cela vous coûterait si peu, Monseigneur, et me ferait tant de bien !Víra a naděje2Fides et spes
Napíšu to jedním tahem na list papíru, jako je tento, vložím do obyčejné obálky s touto adresou:
J’écris cela tout d’un trait sur une feuille de papier comme celle-là que je mets dans une enveloppe ordinaire avec cette adresse:
Opsaný dopis · Lettre anonyme de Marie au prince de Galles, Nice, 4 avril 1875Jeho Královské Výsosti, Monseigneurovi princi z Walesu, Hôtel de Luxembourg v Nice.
A Son Altesse Royale, Monseigneur le Prince de Galles, Hôtel de Luxembourg à Nice.
Třesu se, když zalepuji obálku, a srdce mi tluče jako kladivo. Pak otevřu dveře, pověstný dopis mám schovaný v živůtku.
Je tremble en fermant l’enveloppe et le cœur me bat comme un marteau. Puis j’ouvre la porte, ayant caché la fameuse lettre dans mon corsage.
„Teto, musím zajít k Sapogenikoffovým.“
- *Ma tante, il faut que j’aille chez les Sapogenikoff.
„Proč?“
- Pourquoi ?
„Prostě musím.“
- C’est ainsi, je dois y aller.
„Zavolej Léonii, doprovodí mě.“
- Appelle Léonie, elle m’accompagnera.
„Půjdu já, pojďme.“
- J’irai moi-même, partons..
„Ne, nechci, to by tě moc obtěžovalo, zavolej Léonii.“
- Non, je ne veux pas, cela te dérangerait beaucoup, appelle Léonie.
„Ale proč, vždyť jsem hned připravená, vůbec to není obtíž.“
- Mais pourquoi donc, je suis prête à l’instant, ce n’est pas un dérangement.
„Ne, zůstanu tam jen minutku.“
- Non, je n’y resterai qu’une minute.
„No tak pojďme na tu minutku.“
- Eh bien, allons-y pour une minute.
„Nechci.“
- Je ne veux pas.
„Pojďme.“
- Allons-y.
„Nechci!“ řeknu přísně.
- Je ne veux pas ! * dis-je sévèrement.
„Dobrá, zavolám Léonii.“
- Bien, j’appelle Léonie.
Nasadím si první klobouk, co mi přijde pod ruku, přehodím pelerínu a vycházím s Léonií.
- Je mets le premier chapeau venu, une pèlerine et sors avec Léonie.
„Léonie, řekněte mi, kde je tady poštovní schránka; využiji příležitosti a pošlu dopis Ferryové — zase se zmýlila a neposlala mi, co jsem potřebovala.“
- Léonie, dites-moi où est la boîte aux lettres ici, je vais profiter de l’occasion pour envoyer une lettre à Ferry, elle s’est encore trompée et ne m’a pas envoyé ce qu’il faut.
„Opravdu, slečno? Ano, představte si — pantofle místo botiček.“
- Vraiment Mademoiselle ? Oui, figurez-vous des pantoufles au lieu de bottines.
„Poštovní schránka je tady, slečno.“
- La boîte aux lettres est ici, Mademoiselle.
„Ach, dobře.“ – A celá rozechvělá jsem vsunula dopis do schránky.
- Ah ! bien. - Et toute tremblante je glissai la lettre dans la boîte.
Měla jsem velkou chuť se vrátit, vždyť jsem svého cíle dosáhla, ale komorná by pojala podezření — a jakou záminku uvést? Vydala jsem se tedy statečně k Nině. Zastihnu děvčata u její postele při práci a povídání a usadím se mezi ně.
J’avais bien envie de retourner puisque mon but était atteint mais la femme de chambe soupçonnerait, et puis quel prétexte donner ? Je m’en allai donc bravement chez Nina. Je trouve les filles travaillant et causant près de son lit, je prends place au milieu d’eux.
„Přišla jsem vás nejprve pozvat, abyste zítra přišly na mou hodinu kreslení, a pak se na vás podívat a chvíli s vámi pobýt, i kdybych vás měla nudit,“ říkám ještě celá udýchaná.
Je viens d’abord pour vous prier de venir demain à ma leçon de dessin, et ensuite pour vous voir et passer quelque temps avec vous, au risque de [vous] ennuyer - dis-je tout essouflée encore.
„Nudit nás, fi! Moussinko!“ vykřikne Marie. „Vždyť víte, jak ráda vás tu vídám!“ – A to s náramně upřímným výrazem. Tak to na světě chodí: v Ženevě jsem je nenáviděla, tady je mám ráda.
- Nous ennuyer, fi, Moussinka s’écrie Marie, vous savez que j’aime tant quand vous venez - Et cela avec un grand air de sincérité. Voilà comme sont les choses, à Genève je les détestais, ici je les aime.
Nina vypráví historky k umření smíchy; jedna z nich, ačkoli trochu neslušná, stojí za zopakování.
Nina raconte des histoires à mourir de rire, une d’elles quoiqu’un peu sale mérite d’être répétée.
V Astrachani žili dívka a mladík, kteří byli do sebe zamilovaní. Rodiče se stavěli proti jejich sňatku, a tak se oba rozhodli zemřít. Mladík šel ke svému příteli lékárníkovi pro jed a pak se dal přivázat provazy k dívce, aby umřel co nejblíž, co nejblíž u ní — mohli se prostě obejmout, ale zřejmě se bál, aby ho křeče neoddálily od té, kterou tolik miloval. Takto k sobě přivázáni se zamkli, vyhodili klíč z okna, aby jim nemohl nikdo zabránit, a vypili jed. Jenže lékárník celou věc uhodl — z jistých slov, která jeho zamilovanému příteli uklouzla, pochopil, co s tím jedem zamýšlí — a dal mu velmi silné projímadlo smíchané s ještě silnějším dávidlem. Snadno si představíte, co se stalo — dveře zamčené a dva milenci k sobě těsně přivázaní, takže se od sebe nemohli vzdálit ani o krok. Zdá se, že se nejen přestali milovat, ale už se nemohli ani vidět.
A Astrakan il y avait une jeune fille et un jeune homme amoureux l’un de l’autre. Les parents s’opposant à leur union ils résolurent de mourir. Le jeune homme s’en va chez son ami le pharmacien demander du poison, puis se fait lier par des cordes à la jeune fille pour mourir tout près, tout près d’elle, on aurait pu se tenir enlacés simplement mais il craignait sans doute que les convulsions ne l’écartassent de celle qu’il aimait tant. S étant liés ainsi ils s’enferment, jettent la clef par la fenêtre pour ne pouvoir être empêchés et boivent leur poison. Mais il est arrivé que le pharmacien devinant l’affaire et ayant compris par certaines paroles échappées à son ami l’amoureux ce qu il voulait faire de ce poison lui donna un purgatif très violent mêlé d un vomitif plus violent encore. On comprend aisément ce qui en advint, la porte étant fermée et les deux amoureux liés I un à I autre étroitement qu’ils ne pouvaient s’écarter d’un pas. Il paraît que non seulement ils ne s’aimèrent plus mais ne purent plus se voir.
Poslouchala jsem, co chvíli se červenala a co chvíli myslela na dopis — a pokaždé mi zabušilo srdce a celá jsem se rozechvěla. Po čaji jsem se s nimi rozloučila.
J’écoutais rougissant à chaque instant et à chaque instant pensant à ma lettre et alors mon cœur battait et je devenais toute frémissante. Après le thé je les quitte.
„Ty slečny jsou velmi milé,“ říkám Léonii, dovoluji komorné, aby se mnou hovořila.
Ces demoiselles sont très gentilles, dis-je à Léonie, je permets à la femme de chambre de discourir avec moi.
„Ano, slečno, jsou opravdu milé; jejich služebná mi říkala, že jsou tak hodné, tak hodné.“
- Oui Mademoiselle elles sont bien gentilles, leur bonne m’a dit qu’elles sont si gentilles, si gentilles.
„No dobrá, a nejsem snad hodná já?“
- Bon, est-ce que je ne suis pas gentille, moi.
„Ó, ano, slečno!“
- Oh ! oui Mademoiselle.
„Ne, řekněte popravdě — křičím snad někdy, hubuju?“
- Non, dites vrai est-ce que je crie, est-ce que je gronde jamais ?
„Ale nikdy, slečno, nikdy, to je pravda.“ (Je to skutečně pravda.)
- Mais jamais Mademoiselle, jamais c’est vrai. (C’est vrai en réalité).
„Žádám, aby mě obsluhovali, ale jsem přitom vždycky laskavá, že ano?“
Je demande qu’on me serve mais suis toujours bonne, n’est-ce pas?
„Ano, to věřím, slečno. Pierre, když k nám poprvé přišel a já mu říkala, že slečna žádá to a to, vždycky se ptal: ‚Která slečna? Ta, co tak hezky poroučí?‘ Víte, slečno, Pierre je hluchý, a když se na něj mluví potichu, neslyší.“
- Oui je crois bien Mademoiselle; Pierre le premier temps qu’il est venu à la maison et quand je lui disais que Mademoiselle demande ça ou ça, il me demandait toujours: Quelle demoiselle ? celle qui commande si bien ? Vous savez, Mademoiselle il est sourd, Pierre, et quand on lui parle bas il n’entend pas.
„Aha! To řekl Pierre!“ prohodila jsem a kráčela velmi rychle se skloněnou hlavou. Za minutu se otevřely dveře a vešla jsem dovnitř.
- Ah ! ha ! il a dit cela Pierre - fis-je, marchant très vite et la tête baissée. Dans une minute on ouvrait la porte et j’entrais.
„Tak co jsi tam dělala?“ ptá se teta.
- Eh bien, que faisais-tu là ? me demande ma tante.
„Pozvala jsem děvčata na zítřejší hodinu a pak jsem chtěla dodělat Olžin portrét.“
- *J’ai été inviter les filles pour la leçon de demain et ensuite je voulais finir le portrait d’Olga.
„Co dělají?“
- Qu’est-ce qu’ils font ?
„Pijí čaj.“
- Ils prennent le thé.*
Nechám ji být a pouštím se do psaní těchto řádků.
Je la quitte et me mets à écrire les choses que voici.
Dopis, dopis, co z toho bude? Ach, kdyby okouzlující Sellag vyhověl mé žádosti! Ach, jsem tak v pokušení věštit, jestli pošle. Pokud ano, ano i pro vévodu. Ale slíbila jsem si, že to už dělat nebudu, protože to věštění mě zavléká do hloupostí a nepříjemností, které si způsobuji sama. Kdyby mi poslal portrét, ráda bych na slib zapomněla — příležitost se nabízí. Ale jestli nepošle, dostanu „ne“ pro vévodu a zároveň „ne“ pro Wittgensteina.
La lettre, la lettre, qu’est-ce qui en adviendra, ah ! si le charmant Sellag accédait à ma demande. Ah ! je suis tentée, mais tellement de deviner s’il enverra. Si oui, oui pour le duc. Mais je me suis promis de ne plus faire cela car ces bonnes aventures m’entraînent à des bêtises et des désagréments que je m’infligeais moi-même. S’il m’envoyait son portrait j’oublierais volontiers ma promesse, l’occasion est bonne. Mais s’il n’envoie pas je recevrai un non pour le duc et en même temps un non pour Wittgenstein.
V době, kdy jsem vídala Wittgensteina, pomýšlela jsem na sňatek s ním — jak známo, pomýšlím na sňatek se všemi, kdo splňují požadované podmínky — a řekla jsem si tehdy, že kdybych ještě někdy věštila budoucnost tímhle způsobem, ztratila bych naději na sňatek s Wittgensteinem. Neřekla jsem to takhle — řekla jsem myslím „pod pokutou“, ale tou pokutou bylo právě tohle. Chápete, že mi na všech Wittgensteinech světa pramálo záleží, pokud dostanu „ano“ pro vévodu. Nikdy jsem neztratila naději na vévodu, přes všechno — a už jsem řekla, že jsem se narodila výjimečná a pro výjimečné věci. Přes všechno, přes to, co je nabíledni, přes rozum věřím ve vévodu... Ach, budu riskovat, budu riskovat! Ano, ale jelikož pro vévodu je to „ne“, určitě nebudu mít ani portrét. Dvojité „ne“ — jsem ztracená. Ne, nebudu riskovat, ne, ne.
Au temps où je voyais Wittgenstein, je pensais à l’épouser, on sait que je pense à épouser tous ceux qui sont dans les conditions voulues, et je me suis dit alors que si jamais encore ♦je devinais l’avenir* ainsi je perdrais l’espoir d’épouser, d’épouser Wittgenstein. Je n’ai pas dit cela, j-'ai dit je crois sous peine d’amende, mais l’amende était cela. Vous comprenez que je me fiche pas mal de tous les Wittgenstein de la terre si je reçois un oui pour le duc. Je n’ai jamais perdu l’espoir du duc, malgré tout, et j’ai déjà dit que j’étais née extraordinaire et pour des choses extraordinaires. Malgré tout, malgré l’évidence, malgré la raison, je crois en le duc... Oh ! je risquerai, je risquerai ! Oui, mais comme pour le duc c’est non, pour sûr je n’aurai pas le portrait. Un double non, je me perds. Non, je ne risque pas, non, non.
napříč stránkou
Vévodu jsem viděla jen asi dvanáctkrát, a to na ulici — projížděl v kočáře! To jsem se musela nadchnout opravdu z čehokoli!
en travers Je n’ai vu qu’une douzaine de fois le duc et cela dans la rue, il passait en voiture ! Fallait-il avoir besoin de n’importe quoi pour s’exalter !
Potřebuji si opakovat ne, váhám, kolísám, nevím, jsem v pokušení. A co když?
J’ai besoin de répéter non, je balance, je flotte, je ne sais, je suis tentée. Et si ?
A co když ne? A co když ano? Pokud ano, budu nejšťastnější ze všech smrtelnic, pokud ne, pokud ne, nu, můj stav se nezmění.
Et si non ? Et si oui ? Si oui je serai la plus heureuse des mortelles, si non, si non, eh bien, mon état ne changera pas.
Ano, ale pokud budu věštit budoucnost, komu to přinese neštěstí, a princ mi nepošle nic.
Oui, mais si je devine l’avenir, à qui cela porte malheur et le prince ! m’envoie rien.
Když za týden nic nedostanu, napíšu znovu. Pondělí 5. dubna 1875
Si dans une semaine je ne reçois rien, j’écrirai encore. Lundi 5 avril 1875
Teta zamyká všechny dveře. Blázinec vyhořel a tyhle roztomilé postavičky se teď procházejí po městě. Směji se tomu, a ona křičí!
Ma tante ferme toutes les portes. La maison des fous a brûlé et ces aimables personnages se promènent par la ville. Je ris de cela et elle crie !
Poznámky
Pozn. překl.: „prince de Galles“ napsáno pozpátku — Mariina hravá šifra. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Fides et spes“ – použito jako podpis. ↩