Úterý, 2. března 1875

Probudil mě chlad, a přes tvrdé matrace a pochybné prostěradla jsem se těžko zvedala.
Pelikan nám píše, že oznamuje sňatek své dcery s nižším námořním důstojníkem z parníku Kníže Pojarský, jakýmsi Crossem. Výborně. Po oznámení tohoto sňatku se začalo mluvit o našich sňatcích, o Dině a o mně. A máma skončila tím, čím chtěla začít – svým věčným Miloradovičem! Poslouchala jsem s úsměvem a Walitský šaškoval jako obvykle.
Nevycházím ani ze svého županu, který je dlouhý a dodává mi vznešený vzhled, neboť je ušit podle staré módy, s krátkým živůtkem, tak krátkým, že mi sahá do půlky pasu a končí právě pod oněmi dvěma půvabnými polokoulemi, usazenými a zpevněnými, jak říká Sablé – ani z pokoje.