❦
Čtvrtek 18. prosince 1874
Jeudi, 18 décembre 1874
Vlčí mráz; s Florence jsme se procházely, zahalené do krásné kožešiny z polární lišky. Enoteas a Terffidua (Saëtone a Audiffret pozpátku) se procházejí, pak nás rychle jako blesk minuli Lewin a Clémentine. Jen aby ta potvora nerozbila to manželství.
Un froid de loups, nous nous promenâmes couvertes d’une belle fourrure de renard bleu avec Florence. Enoteas et Terffidua (Saëtone et Audiffret retournés) se promènent, puis nous passèrent vite comme un éclair, Lewin et Clémentine. Pourvu que la rosse ne dérange pas ce ménage.
Daly jsme si horkou čokoládu v klubu Méditerranée u Rumpelmayera.
Nous avons pris du chocolat au cercle de la Méditerranée chez Rumpelmayer.
Paul, ten nešťastný ztracenec, se téměř neukazuje; tráví život uprostřed toho nejhoršího, v klubech pro služebnictvo, v putykách atd. atd. Všude si půjčuje peníze, dělá dluhy. Po událostech v Ostende – co se dalo čekat? Má matka zkusila vše – hněv, toleranci, něžnost, přísnost; zapomněla na jednu věc, jedinou, co by ho snad mohla zachránit – pevnost! Tu nemá, ale to není její vina. Ten chlapec je natolik zkažený a neřestný, že ho – a nás s ním – může zachránit jedině jeho smrt. Když s ním matka mluví, nevěnuje jejím slovům žádnou pozornost, jako by byl hluchý nebo jako by se ho ty výčitky netýkaly. Takové zatvrzení, taková zkaženost v tak mladé bytosti – to je pobuřující a děsivé!
Paul, ce malheureux perdu, ne paraît presque jamais, il passe sa vie au milieu de tout ce qu’il y a de plus bas, dans les clubs des domestiques, dans les buvettes etc. etc. Il emprunte de l’argent partout, fait des dettes. Après les événements d’Ostende que pouvait-on attendre. Ma mère a essayé de tout, de la colère, de la tolérance, de la tendresse, de la sévérité, elle a oublié une chose, la seule qui pourrait peut-être le sauver, la fermeté ! Elle n’en a pas, ce n’est point de sa faute. Ce garçon est tellement corrompu et vicieux que la seule chose qui peut le sauver et nous sauver c’est sa mort. Quand ma mère lui parle il ne fait aucune attention à ce qu’elle dit, comme s’il était sourd ou comme si ces reproches ne le concernaient pas. C’est révoltant et terrible un pareil endurcissement, une telle corruption dans un être si jeune !
Všichni budou obviňovat matku – a co zmůže s tím netvorem!
Tout le monde accusera la mère et que peut-elle avec ce monstre !
Z Hactiovy školy v Ženevě, školy velmi proslulé, ho musela vzít; umístila ho u Washe, odtud ho rovněž vzala, protože si ho tam nechtěli nechat; v lyceu, státním ústavu, seriózním a klasickém, se stalo totéž. Nakonec se ta ubohá matka rozhodla ponechat si ho doma, připravit ho na univerzitu; zavolala ho a mluvila s ním laskavě, prosila ho, aby se polepšil, plakala; on plakal taky, pokrytec! – ale nedal na výborné důvody, které mu předkládala. Vzala ho na cestu v naději, že vzdálen od Nice, od špatné společnosti, do níž upadl, že blízko ní se polepší – a v Ostende dokázal, jak moc se polepšil. [Mezi řádky: Pyšný vévoda1] Chtěla ho odvézt do Německa a umístit v přísné škole, ale neměla peníze a musela ho dovézt zpět do Nice, kde se dozvěděla o Emilově smrti; ta smrt jí hluboce otřásla, zavolala znovu Paula, který plakal a prosil ji, aby ho nechala u sebe, a sliboval, že se bude dobře chovat; měla slabost povolit a uvěřila mu.
De l’école de Hactius à Genève, école de grande renommée elle se vit obligée de le prendre, elle le plaça chez Wash, de là elle le prit également parce qu’on ne voulait pas le garder, au lycée, établissement d’Etat, sérieux et classique, la même chose arrive. Enfin cette pauvre mère résolut de le garder à la maison, de le préparer pour l’université, elle l’appela et lui parla avec douceur, le supplia de se corriger, pleura, il pleura aussi l’hypocrite ! mais n’entendit pas les excellentes raisons qu’elle lui donnait. Elle l’emmena en voyage, espérant qu’éloigné de Nice, de la mauvaise société où il était tombé, que près d’elle il se corrigerait alors à Ostende il prouva combien il l’était. [Entre deux lignes: Duk superbus] Elle voulut le conduire en Allemagne et l’établir dans une école sévère mais elle n’avait pas d’argent et fut obligée de le ramener à Nice, où elle apprit la mort d’Emile, cette mort l’émut profondément, elle appela encore Paul qui pleura et la supplia de le laisser près d’elle promettant de bien se conduire, elle eut la faiblesse de céder, elle le crut.
Ani se nedá vyslovit, jak je neřestný! Když s ním mluvila o Ostende, ani v nejmenším se nerozrušil a zachoval si příšerně lhostejný výraz.
Il est impossible de dire à quel point il est vicieux ! Quand elle lui parla d’Ostende il ne s’émut pas le moins du monde et garda une contenance hideusement indifférente.
Dnes přišel policista2 a ptal se po něm, ale nikdo neví, kde je – ví to vůbec někdy někdo? Co mohl provést? Snad kradl. Ach, jak je mi bolestné vědět, že ten tvor je můj bratr! Jeho neřesti nemohou dále růst, anebo nemůže dále žít, neboť budou-li přibývat s věkem, bude to netvor, jakého si nelze ani představit, netvor, jaký nemůže existovat, netvor, jaký nikdy na zemi nebyl. Nyní má všechny neřesti, jaké člověk může mít – ach, zapomínám na vraždu... Jen ta mu ještě chybí. Ale ne, vrahem nebude; k zabíjení je přece jen třeba jisté velikosti duše – on je příliš hnusný, příliš nízký, příliš špinavý. Shnije ve své bídě.
Aujourd’hui un policeman est venu le demander, mais on ne sait où il est, le sait-on jamais ? Que peut-il avoir fait. Il a volé peut-être. Ah ! qu’il m’est pénible de savoir que cette créature est mon frère ! Ses vices ne peuvent plus grandir ou il ne peut plus vivre car s’ils augmentent avec l’âge il sera un monstre comme on ne peut en concevoir, un monstre qui ne peut exister, un monstre comme il n’y en a jamais eu sur terre, à présent il a tous les vices qu’un homme peut avoir, ah j’oublie l’assassinat... C’est ce qui lui manque encore. Mais non, il ne sera pas assassin, pour tuer il faut encore une certaine grandeur d’âme, il est trop vil, trop bas, trop sale. Il pourrira dans sa misère.
Pátek 18. prosince 1874
Vendredi 18 décembre 1874
„Nečistota: veřejné pohrdání, hanba v rodině,“ praví la véritable clef des songes3 od Lucimia.
- Ordure : mépris public, honte dans la famille - dit la véritable clef des songes par Lucimius.
Sen, který se mi zdál minulý pátek, se splnil záhy, jak hned uvidíme. Dnes ráno, když jsem nechávala skákat Victora, to krásné a hodné zvíře, dala mi matka dopis s tím, abych si ho šla přečíst k sobě a přinesla jí ho zpět.
L’accomplissement du rêve que j’ai fait vendredi dernier ne se fait pas longtemps attendre comme on va le voir. Ce matin comme je faisais sauter Victor, cette belle et bonne bête, ma mère me donne une lettre et me disant de l’aller lire chez moi et de la lui rapporter.
Zde je, přibližně přesná:
La voilà à peu près exacte:
Paní Naděždo Stěpanovno, po zralé úvaze jsem usoudila4.
Madame Nadejda Stepanovna, après mûre réflexion, j’ai jugé.
Ne, nepamatuji si dost, abych ho opsala. ta v něm V tom dopise stojí, že si po úvaze myslí (kdo ona? ještě jsem to neřekla), rozhodla se, že za nic na světě nepovede své děti do domu, kde mladé dívky chodí k herním stolům, že po stránce výchovy by se nikdy neshodla s paní Romanoffovou, jíž je dopis adresován, a že je lépe se rozejít, neboť není nic nepříjemnějšího než nucené styky. Že nekonečně lituje, protože Marie5 je žena okouzlující, sympatická a laskavá – ale bohužel! Proč tak slabá matka!
Non, je ne me souviens pas assez pour l’écrire, elle y cette lettre dit que après voir réfléchi elle pense, (qui elle ? je ne l’ai pas encore dit) a décidé qu’elle ne veut pour rien au monde conduire ses enfants dans une maison où les jeunes filles fréquentent les tables de jeu, que sous le rapport de l’éducation elle ne serait jamais d’accord avec Mme Romanoff, à qui la lettre est adressée, et qu’il vaut mieux se séparer, car il n’y a rien de plus désagréable que des relations forcées. Qu’elle regrette infiniment, car Maria est une femme charmante, sympathique et aimable mais hélas ! pourquoi si faible mère !
Podepsáno Julie Howardová.
Signé Julie Howard.
Rozhořčená a rudá hněvem jsem nechtěla dát nic najevo; změnila jsem výraz, nakolik to šlo, vrátila se a dopis odevzdala. Na tento dopis teta odpověděla:
Indignée et rouge de colère je ne voulus pas paraître, et ayant changé de figure autant que j’ai pu je retournai et rendis la lettre. A laquelle lettre ma tante répondit:
Opsaný dopis · Lettre de Nadine Romanoff à Mme Howard, décembre 1874Sama jste si musela všimnout, že naše vztahy jsou zcela jiné, než byly dříve, v důsledku jistých řečí, jež ke mně došly. Neprávem pomlouváte naše dívky, které jezdily do Monaka stejně často jako vaše, a ne častěji. Co se týče výchovy dětí a mladých dívek, naše způsoby se skutečně zcela liší. Pro mne, jako pro každou řádnou a čestnou ženu, je jméno mladé dívky posvátné, zatímco vy se tak lehkovážně odhodláváte pomlouvat děti.6Vous avez dû remarquer vous-même que nos relations sont toutes autres qu’elles n’étaient auparavant à la suite de certains bruits parvenus jusqu’à moi. Vous calomniez injustement nos jeunes filles qui sont allées à Monaco autant et pas plus que les vôtres. Quant à ce qui touche à l’éducation des enfants et des jeunes filles nos manières diffèrent tout à fait cela est vrai. Pour moi comme pour toute autre femme comme il faut et honnête le nom d’une jeune fille est sacré tandis que vous vous décidez à calomnier des enfants avec tant de légèreté.Naděžda Romanoffová7. Připravena vám posloužit.Nadeja Romanoff. Prête à vous rendre service.
Dopis, který obdivuji a respektuji.
Lettre que j’admire et respecte.
A jak na mě ta příhoda zapůsobila? Co k tomu říci? Skoro jsem to čekala, protože mě naše postavení tak trápí, že už čekám jen urážky; ale pobuřuje mě hanebnost té pomluvy! Kdypak, Panebože, jezdím do Monte Carla? V den střelby nebo iluminace – a iluminace je jen jednou za rok. Všechny dívky v Nice tam jezdí stejně jako já. Fuj! Snížím se k ospravedlňování, když nejsem vinna? Ne – hnusné a zbabělé, zvláště od matky, je vzít si za záminku dítě, mladou dívku, a pomlouvat ji dřív, než se ví, co je zač! Neboť vážně – nemůže přece věřit tomu, co říká. Věc pochází od mé tety Tutcheffové a od Boutowské, ženy zkažené jako málokterá, a od Hélène, protože od minulého roku mi závidí, a to tak okatě, že jsem si toho nemohla nevšimnout. A je proč! Je ctižádostivá, vychytralá. Když jsme tu rodinu poznali, Hélène, a tím spíš Lise, neměly nejmenší ponětí o způsobech a eleganci; napodobovaly mě a postupně se oblékaly úpravněji, nechaly si ušít spoustu hedvábných šatů, klobouky s péry atd. – tehdy Hélène proměnila obdiv v závist a zatímco mě stále napodobovala, tvářila se, že si o sobě myslí víc. Čím víc se strojila, tím méně se jí to dařilo; já jsem nikdy neměla mnoho šatů, ale byla jsem vždy dobře oblečená, zvláště od té doby, co mě slečna de Galve naučila, v čem je prostota. Na matiné, které pořádali, jsem byla ze všech nejlépe oblečená; tehdy paní Bariakinská řekla:
Quant à l’effet produit sur moi par cette aventure, qu’en dirai-je ? Je m’y attendais presque, car étant si chagrinée de notre position, je ne m’attends qu’à des affronts, mais ce qui me révolte c’est l’infamie de la calomnie ! quand donc, Bon Dieu, vais-je à Monte-Carlo ? Le jour d’un Tir ou d’une illumination et encore d’illuminations il n’y en a qu’une par an. Toutes les jeunes filles à Nice y vont autant que moi. Fi ! m’abaissai-je jusqu’à me justifier quand je ne suis point coupable. Non, ce qui est vil, ce qui est lâche, de la part d’une mère surtout, c’est de prendre pour prétexte une enfant, une jeune fille, et de la calomnier avant que l’on sache ce qu’elle est ! Car, sérieusement elle ne peut croire à ce qu’elle dit. La chose vient de ma tante Tutcheff et de la Boutowksy, femme dépravée s’il en fut, et de Hélène, car depuis l’année dernière elle me jalouse surtout d’une façon trop visible pour que je ne le voie pas. Et il y a de quoi ! Elle est ambitieuse, rusée. Quand nous avons connu cette famille, Hélène ni à plus forte raison Lise n’avaient aucune idée de manières, d’élégance, en me copiant peu à peu elles s’habillèrent plus proprement, on leur fit beaucoup de robes de soie, des chapeaux à plumes etc. alors Hélène changea l’admiration en envie et tout en continuant de me copier faisait mine de se croire mieux. Plus elle s’habillait moins elle réussissait, je n’avais jamais beaucoup de robes mais étais toujours bien mise, surtout depuis que Mlle de Galve me fit comprendre la simplicité. A la matinée qu’ils donnèrent j’étais la mieux de toutes, c’est alors que Mme Bariakinsky dit:
„Kdo je to dítě, tak vybrané a způsobné?“
- Qui est cette enfant si distinguée et comme il faut.
A ještě na vlastní uši jsem slyšela jinou, nebo tutéž, říci:
Et encore j’ai entendu de mes propres oreilles une autre ou la même dire:
„Jaká okouzlující dívka8.“
- Quelle charmante jeune fille.
Právě na tom matiné, jehož jsem se účastnila jako malá dívka a protože to bylo u přátel, se mi Woerman naoko dvořil.
C’est à cette même matinée que j’assistais comme petite fille et parce que c’était chez des amis, que Woerman fit semblant de me faire la cour.
Konečně je spokojená, neboť na jejich úterním matiné bude bezpochyby nejlépe oblečená – při té ubohé společnosti, kterou tam budou mít.
Enfin la voilà satisfaite car à leur matinée de mardi elle sera sans doute la mieux vu la grande misère du monde qu’ils auront.
Vyjela jsem kočárem a viděla Lambertyeho; ani mě to nepřekvapilo a dívala jsem se na něho jako na Saëtona. Procházela jsem se se Sabatiniovou. Coplandová, neboli Plantusová, mě za každou cenu chtěla vzít podívat se na nevím jaké luční květiny, ale zbavila jsem se jí, díky Bohu9. Takříkajíc stavím své jazyky na odiv – když mě několik lidí slyšelo mluvit italsky, pak anglicky, pak francouzsky a konečně rusky, tvářili se překvapeně, že mě pokaždé slyší mluvit jiným jazykem.
Je sortis en voiture et je vis Lambertye; je ne fus même pas surprise et le regardais comme Saëtone. J’ai marché avec Sabatini. Copland où Plantus voulut à toutes forces me mener voir je ne sais quelles fleurs sauvages mais je m’en suis débarrassée Gracias a Dios. Je fais pour ainsi dire étalage de langues, plusieurs personnes m’ayant entendue parler italien, puis anglais, puis français et enfin russe montrèrent des faces étonnées de m’entendre chaque fois parler une langue différente.
Nekřičím, ale Promenáda není tak široká, a když jde člověk kolem, zachytí pár slov – dost na to, aby poznal, jakým jazykem se mluví, zvláště když naslouchá.
Je ne crie pas, mais la Promenade n’est pas bien large et en passant on attrape bien quelques mots, assez pour reconnaître dans quelles langues ils sont dits, surtout quand on écoute.
Mám to štěstí, že mluvím čtyřmi živými jazyky a studuji jeden mrtvý, latinu, kterou s pomocí Boží budu mluvit, protože ji studuji s láskou10 a připadá mi nejkrásnější ze všech.
J’ai le bonheur de parler quatre langues vivantes et d’étudier une morte, la latine, que je parlerai avec l’aide de Dieu, car je l’étudie con amore et la trouve la plus belle de toutes.
Zatímco mě Coplandová oslovovala, viděla jsem všechny Galveovy – to jsou aspoň slušní lidé.
Pendant que Copland m’accostait j’ai vu tous les Galve, voilà au moins des gens propres.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Duk superbus“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „policeman“. ↩
Pozn. překl.: Název snáře („Pravý klíč ke snům“), viz poznámka u 027.0232. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále španělsky: „Gracias a Dios“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „con amore“. ↩