❦
Sobota 19. prosince 1874
Samedi, 19 décembre 1874
Ke kapce inkoustu ve sklenici vody přibyla čajová lžička inkoustu. Je to k politování – krásná dívka jako já, svěží a růžová, zasypána starostmi! Pokaždé, když se podívám do zrcadla, říkám si: Ach, kdybych měla teprve dvanáct let, trpělivě bych čekala, ale v šestnácti nemám čas a pláču desetkrát za den; a když nepláču, vzdychám; a když nevzdychám, tu konečně hrozné myšlenky mi běží hlavou1.
A la goutte d’encre dans le verre d’eau s’est ajoutée une cuiller à thé d’encre. Cela fait pitié une belle fille comme moi, fraîche et rose, criblée d’ennuis ! chaque fois que je me regarde dans une glace je me dis cela: Ah si je n’avais que douze ans, je patienterais, mais à seize, je n’ai pas le temps et je pleure dix fois dans la journée, et quand je ne pleure pas je soupire, si je ne soupire pas enfin d’horribles pensées mi [corrono ?] per la mente.
Teď je na místě říci, že jsem zcela nešťastná – a ne dříve, když jsem to říkala bez ladu a skladu.
C’est maintenant le cas de dire que je suis toute malheureuse et non avant quand je le disais à tort et à travers.
Zde vzdechy, nářky a hlasitý žal / rozléhaly se vzduchem bez hvězd, / takže jsem zprvu zaplakal.2
Quivi sospire lamenti ed alti guai Risonavan per l’aer senza stella Perchio al comminciar ne lacrima.
Ubohá nešťastnice, to jsem já – budu moci někdy dost říci, jak jsem nešťastná?
Pauvre misérable que je suis, pourrai-je jamais assez dire combien je suis malheureuse.
Když někdy před matkou a tetou nedokážu zadržet slzy, řeknou mi: „To potěšení rmoutit se pro hlouposti, kazit si oči a pleť.“ Hlouposti, to jsou mi pěkné hlouposti!
Quand il m’arrive de ne pouvoir retenir mes larmes devant ma mère et ma tante, on me dit: Le plaisir de se chagriner pour des bêtises, abîmer les yeux et le teint. Bêtises, jolies bêtises !
Ale to je celý můj život, celé mé štěstí – ale já si necením ničeho nad to – ale kdyby mi řekli, že budu navždy žít jako nyní, s radostí bych umřela! Ale!.. Ach Bože můj, co říkám – nejen že si ničeho necením výš, ale neznám na světě nic, co by se tomu mohlo přiblížit!
Mais c’est toute ma vie, tout mon bonheur, mais je n’estime rien au-dessus de cela, mais si l’on me disait que toujours je vivrai comme à présent, je mourrais avec bonheur ! Mais !.. Ah Mon Dieu, que dis-je, non seulement je n’estime rien au-dessus mais je ne connais rien au monde qui puisse y approcher !
Pane Ježíši! Svatá Panno! Ó, zachraňte mě, zachraňte mě! Kéž bych mohla vymyslet slova, která by dala představu o mém neustálém trápení! Vzaly jsme malou Fosterovou na procházku a bereme ji do Opery (růžové šaty, sluší).
Seigneur Jésus ! Sainte Vierge ! Oh sauvez-moi, sauvez-moi ! Que ne puis-je inventer des mots pour donner une idée de mes tourments incessants ! Nous avons promené la petite Foster et l’emmenons à l’Opéra (robe rose, bien).
Sál je zcela plný
La salle est entièrement pleine
Vigierová sotva zahalena
Vigier est couverte à peine
Starsinskyová je v růžovém
La Starsinsky est en rose
Vedle ní Abramovitch pózuje
Près d’elle Abramovitch pose
Emile d’Audiffret
Emile d’Audiffret
Červený, hezký a svěží
Rouge joli et frais
Se schovává za otcem svým
Se cache derrière son père
Macecha je k nesnesení
La belle-mère exaspère
Schestakoffová v zeleném saténu
La Schestakoff en satin vert
Nejošklivější žena vesmíru
La plus laide femme de l’univers
Nástupce Bargemontův
Le successeur de Bargemont
Jenž slibuje hory doly
Qui promet merveilles et monts
Večírků, koncertů a slavností
De soirées, concerts et fêtes
Vypadá dost hloupě.
A passablement l’air bête.
V křeslech tři mladí mužové – Polandoff, d’Olivier, Shablikine Jean. Lambertye, jehož nenávidím a na němž se pomstím, to potvrzuji, s Jarachewským. Dva ubožáci, s třetím zlým kumpánem na které se málo hledí, doufám. Zbytek obecenstva pak nebyl nic než ohyzdná směs četných malých prohnaných písařů, novinářů, lokajů a ničemů.
Aux fauteuils les trois jeunes gens Polandoff, d’Olivier, Shablikine Jean Le Lambertye que je déteste Et m’en vengerai je l’atteste Avec Jarachewsky. Deux misères avec un troisième méchant compère Qu’on regarde peu, je l’espère. Le reste du public enfin N’était rien qu’amas vilain De nombreux petits clercs coquins Journalistes, laquais, faquins.
Kromě toho stálí návštěvníci křesel, bezvýznamní3. A Constantin, který má křeslo pod naší lóží a který podle mámy nesklopí oči. Kvůli tomu, co máma řekla, jsem dávala pozor a dvakrát zachytila jeho oči upřené na mne, ruku podpírající hlavu za uchem a paži opřenou o křeslo. Nemluvím o všech ostatních pohledech, které jsem viděla a cítila, neboť jak říká máma, téměř téměř nesklopil oči. Baví mě to, ale ten muž je tak málo zajímavý, že jsem ho vidím viděla teprve, když to máma řekla, a i potom ho vidím, jen když cítím jeho oči. A to ne vždy.
Excepté cela les habitués des fauteuils, of no consequence. Et Constantin qui a son fauteuil sous notre loge et qui au dire de maman ne baisse pas les yeux. Ce dire de ma mère fait que j’ai observé et que j’ai attrapé deux fois ses yeux attachés sur moi, et la main soutenant la tête derrière l’oreille, et le bras appuyé sur le fauteuil. Je ne parle pas de tous les autres regards que j’ai vus et sentis, car comme dit maman il presque ne baissait pas les yeux presque. Cela m’amuse, mais l’homme est si peu intéressant que je le vois l’ai vu seulement quand maman a dit et, même après cela ne le vois que quand je sens ses yeux. Et ça pas toujours.
Vložený list · Note de Marie, imprimée en bas de page dans Mon Journal
macecha té Prodgersové, mladá a ucházející, které se dvoří
belle-mère de la Prodgers. jeune et passable à qui il fait la cour
Zdálo se, že číhá na chvíle, kdy se otočím, abych mluvila s Fosterovou, protože pak mě viděl zepředu.
Il semblait guetter les moments où je me retournais pour parler à Foster, car alors il me voyait en face.
Vyšly jsme s davem, a protože Fosterová v posledním jednání Lucie plakala, cestou ven jsem se jí posmívala.
Nous sortîmes avec la foule, et Foster ayant pleuré au dernier acte de Lucie je m’en moquais en sortant.
„A vy,“ říkala, „vy nemáte srdce!“
- Et vous, disait-elle, vous n’avez pas de cœur !
„Má drahá,“ řekla jsem jí, nahýbajíc se k jejímu uchu, „mám jich dvě, ujišťuji vás.“
- Ma chère, lui dis-je en me baissant vers son oreille, j’en ai deux, je vous assure.
„A já čtyři.“
- Et moi quatre.
„A nedala jste ani jedno?“
- Et vous n’avez pas donné un seul ?
„Ne, ale vy všechna čtyři.“
- Et non, mais vous tous les quatre.
„Jednomu jedinému!“
- A un seul !
„To je mi pěkná konverzace při odchodu z divadla,“ přerušila nás Dina.
- La belle conversation pour sortir du théâtre, interrompit Dina.
Všechno, co říkám, bych mohla říci i na veřejnosti. V tu chvíli jsem spatřila Enotëase přilepeného ke zdi chodby; byly jsme sotva v polovině cesty, tak tlačil dav. „Jaké potěšení odcházet tak pozdě,“ řekla Dina, „člověk se míchá s davem.“ „Potěšení vidět utíkat tenora – a pak se v republice mísit s davem je velmi správné.“ Když jsme přišly k mámě, začaly obvyklé otázky: Kdo tam byl, jak byla oblečená ta a ta atd.
Tout ce que je dis peut être dit sur une place publique, en ce moment j’aperçus Enotëas collé au mur du corridor, nous étions à peine à la moitié du chemin tant la foule pressait. Quel plaisir de sortir si tard, dit Dina, on est mêlé à la foule. Le plaisir de voir courir le ténor d’abord, et puis mêler à la foule en temps de république c’est très bien. Quand nous fûmes chez maman les questions habituelles vinrent: Qui était, comment était habillée telle ou telle personne etc.
„Lambertye tam byl,“ řekla teta.
- Lambertye était, dit ma tante.
„A díval se?“ řekla máma.
- Et il regardait ? dit maman.
„Ne, ne moc. Není pro vás Constantin něco?“ (Bylo vidět, že čekala jen na tu chvíli, aby o tom promluvila; viděla jsem na ní spokojený úsměv, který říkal, že se nemůže dočkat, až bude vyprávět.)
- Non, pas beaucoup, Constantin n’est-il pas quelque chose pour vous, (on voyait qu’elle n’attendait que le moment pour en parler, je lui voyais un sourire satisfait et qui disait qu’elle avait hâte de raconter).
„Víte, sedí pod lóží a celou dobu se dívá.“
- Vous savez, il est assis sous la loge et regarde tout le temps.
„Ano, ano, já vím,“ řekla máma, „docela přesně, co si myslí; a přitom je ženatý, úplně se zbláznil.“
- Oui, oui, je sais, dit maman, tout à fait exactement ce qu’il pense, pourtant il est marié, il est devenu complètement fou.
Tehdy se Dina vmísila do rozhovoru a řekla, že je to pravda.
Alors Dina se mêla à la conversation et dit que c’était vrai.
„Díval se celou dobu a šel k východu,“ pokračovala teta. „Do chodby.“
- Il regardait tout le temps et il est allé à la sortie, continuait ma tante. Dans le corridor.
„Ach, promiňte!“ přerušila jsem ji. „Nebyl v chodbě ani u východu.“
- Ah ! Pardon, interrompis-je, il n’était pas dans le corridor, ni à la sortie.
„Ale jak to, Moussio, celou dobu byl v chodbě se Saëtonem u zdi, přilepený jako šnek!“
- Mais comment, Moussia, il était tout le temps dans le corridor avec Saëtone près du mur attiré comme un escargot !
„Ano,“ pokračovala Dina, „a když jsi řekla to o republice, šťouchl do Saëtona a smáli se. Sledovali nás celou dobu.“
- Oui continua Dina, et quand tu as dit qu’en république, il poussa Saëtone et ils ont ri. Ils nous suivaient tout le temps.
Je to možné, ale já jsem ho neviděla; viděla jsem Enotëase přilepeného ke zdi a je možné, že se ta malá černá postava skrývala pod křídly toho ryšavce. Ano, když o tom přemýšlím, myslím, že tam byl, protože proč by Saëtone stál u naší lóže – jeho cesta vedla na druhou stranu divadla; museli čekat, až vyjdeme, protože jsem viděla Constantina odejít před koncem opery a byla jsem takříkajíc zklamaná – jak to, myslela jsem si, ten muž odchází a nechce mě vidět vycházet; mýlila jsem se – odešel a postavil se k naší lóži, aby nás neztratil.
Cela se peut mais je ne l’ai pas vu, j’ai vu Enotëas collé au mur, il se peut maintenant que la petite figure noire était cachée sous les ailes de ce roussillon. Oui, en y pensant, je crois qu’il était là, car pourquoi Saëtone serait près de notre loge, son chemin était de l’autre côté du théâtre; ils ont dû attendre notre sortie, car j’ai vu sortir Constantin avant la fin de l’opéra et je fus pour ainsi dire désappointée, comment pensai-je cet homme s’en va et ne veut pas me voir sortir, je me trompais, il sortit, il se plaça près de notre loge pour ne pas nous perdre.
Jsem opak ostatních – zabývám se těmi, kdo si mě všímají; od té doby, co se na mě Terffidua nedívá, nemluvím o něm. Ne, neříkám to, co chci říci; nezabývám se těmi, kdo se na mě dívají, ne – ale prostě konstatuji fakta, a tato fakta, ať přicházejí od kohokoli, musí žena zaznamenat.
Je suis le contraire des autres, je m’occupe de ceux qui me remarquent; depuis que Terffidua ne me regarde plus je n’en parle pas. Non, je ne dis pas ce que je veux dire, ce n’est pas que je m’occupe de ceux qui me regardent, non, mais simplement je signale les faits, et ces faits-là de n’importe qui ils viennent doivent être signalés par une femme.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „mi [corrono ?] per la mente“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky (Dante, Peklo, Zpěv III): „Quivi sospire lamenti ed alti guai Risonavan per l’aer senza stella Perchio al comminciar ne lacrima.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „of no consequence“. ↩