Pátek 4. prosince 1874

Georges mě stále pobuřuje. Jiný by po tom, co provedl, shledal celý svůj život sotva dost dlouhým, aby dal zapomenout na své nepravosti – a on (ale když to řeknu, nikdo mi neuvěří) obviňuje celou svou rodinu a z viníka se stává soudcem! Je to neuvěřitelně drzé.
Ale nechme tu ten okouzlující vzor střídmosti a mnohých jiných ctností.
Nutno říci, že prší, a proto se italská promenáda konala v kočáru. Ten ubohý Emile d'Audiffret si dal ušít oblek jako ten, co nosil vévoda poslední den dostihů předpředminulou zimu. Miser puer! A pomyslete, že Dina odiat hunc puerum, anebo málem. [Škrtnuto: To] Není to divné, protože je opravdu hezký.
Vím dobře, že ještě není čas, ale nebude čas se ohlédnout, až budu velká a připravená vejít do společnosti – to jsem psala ve svém čtvrtém svazku poté, co jsem řekla, že v Nice nemohu chodit do společnosti. A skutečně, sotva jsem se ohlédla, a ejhle, jsem velká, ale opravdu velká: je mi šestnáct od 12. listopadu podle ruského stylu, šestnáct mi je od jedenácti dnů; jelikož jsem se měla narodit 12. ledna místo 12. listopadu, slaví se mé jmeniny v lednu, a je tedy v lednu, kdy jsem měla říci, že mi je šestnáct.
Šestnáct let! Ach, krásný věk, a jak mě naplňuje starostmi i radostí! Jsem v předvečer vstupu do společnosti, v předvečer bitvy. Nuže, udělám, co bude v mých silách. Je to přesto děsivé. Co mě děsí nejvíc, je naše postavení.
Včera večer, ležíc na koberci před krbem, jsem prohlásila, že se nehnu, dokud mi neřeknou kde a jak půjdu do společnosti; takto začavši, přednesla jsem jim tuto řeč:
– Je mi šestnáct, příští zimu mi bude sedmnáct a příští zimu chci chodit do společnosti. Upozorňuji vás předem, aby nebylo žádných překvapení. Nečekejte, že budu souhlasit s tím, abych plesnivěla do dvaceti jako plesnivěla Dina.
V sedmnácti chci vycházet (mělo by se začínat v šestnácti, ale jsem o rok pozadu, to doženu časem). V sedmnácti přestanu s lekcemi, budu jen hrát na klavír, zpívat, malovat a číst.
Poslouchejte mě dobře: příští zimu půjdu do společnosti, slyšíte? Příští zimu budu potřebovat jiné postavení než to nynější. Nebudete moci říci, že jste to nečekaly; jste jednou provždy varované.
Myslím, že je to dost jasně řečeno, ale jejich zapomnětlivé a lehké hlavy si to zítra nebudou pamatovat – já tu ale budu stále, otvírajíc jim uši a oči pomocí „poplácávače" jako ti lidé na létajícím ostrově v Gulliverových cestách. A pak se budu modlit – můj věčný zdroj, jediný pravý. Snadno se dělají plány z dálky, ale zblízka, jak je to nyní, je to jiná věc, a jsem na rozpacích.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miser puer!" — Ubohý hoch!
Pozn. překl.: V originále latinsky: „odiat hunc puerum" — nenávidí toho hocha.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „flapper" — odkaz na Swiftovy Gulliverovy cesty, kde služebníci na ostrově Laputa popleskávali zadumaného pána, aby ho udrželi pozorného.