❦
Pátek, 20. listopadu 1874
Vendredi, 20 novembre 1874
Vycházím jen na půl hodiny, k čemu to, smilování, když tu nikdo není.
Je sors une demi-heure seulement, à quoi bon, miséricorde, puisqu’il n’y a personne.
Byla u nás hraběnka Merjeewská. S hrabětem jsem tak chladná, že to chápe, odjíždí v neděli, myslím. Nikdy jsem tu na něj nepromluvila.
La comtesse Merjeewsky était chez nous. Je suis si froide avec le comte qu’il comprend, il part dimanche je crois. Je ne lui ai jamais adressé la parole ici.
Nedovedu si vysvětlit ty podivné averze. Často od prvního okamžiku začnu někoho nenávidět pro nic za nic, jen proto, že nemohu vystát jeho obličej. Je tu v Nice několik lidí, ke kterým cítím takový odpor, aniž je znám (ostatně neznám tu nikoho) a vidím je jen letmo, když jdu kolem. Nu a právě takový odpor cítím k tomu hraběti od čtyři dny poté, co jsem se s ním seznámila ve Spa, to jest ode dne, kdy jsem řekla „ten malý Polák se mi hnusí“, jenže u něj v nejvyšší míře, takže když o něm slyším mluvit, ztrácím chuť k jídlu, a když ho Walitský začne napodobovat, jsem tak popuzená1, podrážděná, že pláču a chtěla bych si rvát vlasy vztekem, zlostí. Od té doby, co přijel, ho Walitský často napodobuje, hlavně u večeře, a já zuřím, zakrývám si tvář oběma rukama a chtěla bych ji rozdrtit! Načež prohlásil:
Je ne puis m’expliquer ces aversions étranges. Souvent, du premier moment je me mets à détester quelqu’un pour rien, seulement parce que je ne puis voir sa figure. Il y a plusieurs personnes pour lesquelles j’éprouve cette aversion, ici à Nice, que je ne connais pas, (je ne connais personne d’ailleurs) et que je vois seulement en passant. Eh bien c’est une aversion pareille que j’éprouve pour ce comte depuis le quatre jours après avoir fait sa connaissance à Spa, c’est-à-dire depuis le jour où j’ai dit « le petit Polonais me dégoûte » mais pour lui au plus haut degré, de sorte qu’en entendant parler de lui je perds l’appétit et quand Walitsky se met à le contrefaire je deviens si stizzata, énervée que je pleure et voudrais m’arracher les cheveux de dépit, de colère. Depuis qu’il est arrivé Walitsky l’imite souvent, surtout à dîner, alors je deviens furieuse, me couvre la figure des deux mains et je voudrais la broyer ! Alors il a dit:
„Trifone, až přijde ten člověk vyšší než palma, vyhoď ho2,“ a já se usmála, ale zakryla jsem si tvář, abych neztratila důstojnost.
— Trifon, quand viendra l’homme plus grand qu’un palmier, mets-le dehors, alors je souris mais je me cache la face pour ne pas perdre ma dignité.
Jsou chvíle, kdy nechci ani číst, ani psát, ani hrát, ani jíst, protože pomyslím, že ten člověk dělá totéž. Tak je mi odporný, že bych s ním nechtěla ani dýchat stejný vzduch! Chtěla bych, aby odletěl na Měsíc, abych nemusela žít na stejné planetě jako ta bytost.
Il y a des moments où je ne veux ni lire, ni écrire, ni jouer, ni manger parce que je pense que cet homme fait cela. Tant il m’est odieux que je ne voudrais pas respirer le même air que lui ! Je voudrais qu’il s’en aille à la lune pour ne pas habiter la même planète que cet être.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „stizzata“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩