❦
Čtvrtek, 19. listopadu 1874
Jeudi, 19 novembre 1874
Napsala jsem Fosterovi, aby mi sehnal koně. Nechci jezdit na pronajatých koních, když ty šunky Howardovy jezdí na svých vlastních a doprovází je podkoní1.
J’ai écrit à Foster pour le prier de me chercher un cheval. Je ne veux pas monter des chevaux loués quand ces jambons Howard montent leurs chevaux et sont accompagnés d’un groom.
Mám plstěný klobouk se širokou krempou, kterému říkají klobouk Mademoiselle,2 sluší mi, ale ke krátkým šatům se hodí spíš malé klobouky.
J’ai un chapeau de feutre à larges bords, qu’on nomme chapeau Mademoiselle, il me va bien, mais avec les robes courtes, de petits chapeaux valent mieux.
Kolem veřejné zahrady i v Úžině much je plno lidí, ale nikdo ze slušné společnosti.
Il y a du monde autour du jardin public et aussi au Détroit des Mouches mais rien de comme il faut.
Koneckonců Nice nenávidím, fuj, to ošklivé město, ti oškliví lidé!
Au bout du compte je déteste Nice, fi la vilaine ville, le vilain monde !
A přece, kdyby někdo viděl, jak jsem včera hořce plakala, než jsem usnula! A je proč. Ach! Jak je strašné žít, jak žijeme! Bože můj, Bože můj, kdyby někdo věděl, jak to ve mně vře, jak se mi svírá srdce, kolikrát mi slzy stoupají až do hrdla a dusí mě.
Et cependant, si on voyait comme j’ai pleuré amèrement hier avant de m’endormir ! Il y a de quoi. Ah ! que c’est affreux de vivre comme nous vivons ! Mon Dieu, Mon Dieu si l’on savait comme je bous intérieurement, comme mon cœur se serre, combien de fois les larmes me montent jusqu’au gosier et m’étouffent.
A jsou lidé, kteří se vydávají za Španěly, ne, to jsem nechtěla říci! Jsou lidé, kteří se mi opováží vysmívat a budou považovat všechny tyhle žaly za směšné... Bídáci! Aby mi uvěřili, ať zakusí, co zakouším já. Ach! Pro toho, kdo má hrdost, takové postavení, jako je naše, ach ne, nepřeji je nikomu, nikomu, neboť Bůh, věda, že já vím, jaké je to strašlivé trýznění a neustálé ponížení, by mě potrestal.
Et il y a des gens qui se disent Espagnols, non ce n’est pas cela que je voulais dire ! Il y a des gens qui oseront se moquer de moi, et considéreront tous ces chagrins ridicules... Les misérables ! pour qu’ils me croient, qu’ils éprouvent ce que j’éprouve. Ah ! pour qui a de l’amour-propre une position comme la nôtre, oh non, je ne la souhaite à personne, à personne, car Dieu sachant que je sais quel horrible tourment et constante humiliation c’est, me punirait.
A proč je to tak, Bože můj! Není to nic jiného než ten proklatý proces, nic jiného, ale to přece není zločin. Proč se nám raději každý vyhýbá.
Et pourquoi est-ce ainsi, mon Dieu ! il n’y a rien que ce maudit procès rien d’autre, mais ce n’est pas un crime. Pourquoi chacun tend plutôt à nous éviter.
Dnes, když jsem procházela po Quai Masséna, zažila jsem jednu z nejkrutějších bolestí svého života – opravdu: ti dva Seignettovi, tihle povýšení zbohatlíci, šli kolem, máma je často potkávala u paní Howardové, a tak se na ně podívala a usmála se na pozdrav, ale ty hrůzy upřely oči před sebe a ani se nepodívaly, načež máma, protože se mě bála, chtěla pozdrav zamaskovat a pokračovala v úsměvu, jako by byl přirozený nuceném a ubohém, a tvářila se, že si prohlíží výkladní skříně. Upřela jsem na ni oči a s bolestí viděla ten strach ze mě, to ponížení, neboť já před ní často naříkám nad svými neštěstími a ona ty nářky bere jako výčitky, cítí, jak pravdivé je všechno, co říkám, neboť by to sama řekla také, trpí víc než já, protože trpí tím, že já trpím, a v takových chvílích se mě bojí jako ohně.
Aujourd’hui en passant par le quai Masséna, j’ai éprouvé une des plus cruelles douleurs de ma vie, en vérité les deux Seignettes, ces espèces de parvenus, passaient, maman les a rencontrés souvent chez Mme Howard, et bien elle les regarda et sourit pour saluer mais ces horreurs fixèrent leurs yeux devant eux et ne regardèrent pas, alors maman, me craignant, voulut dissimuler son salut et continua un sourire comme s’il était naturel forcé et pitoyable ayant l’air de regarder les boutiques. Je la fixai voyant avec douleur cette crainte de moi, cette humiliation, car souvent je viens déplorer devant elle mes malheurs et elle prend ces plaintes pour des reproches, sent, tout à la vérité, de ce que je dis car elle le dirait elle-même, souffre plus que moi, car elle souffre parce que je souffre et me craint comme le feu dans ces occasions.
Dívala jsem se na ten úsměv, který mi trhal duši, a srdce se mi dmulo vším, co je na tomto světě hrůzného!
Je regardais ce sourire qui me déchirait l’âme et mon cœur se gonflait de tout ce qu’il y a d’atroce dans ce monde !
Nakonec jsem ze sebe vydala cosi jako vzdech, který se spíš podobal řevu, a s ním vyšlo tolik vzteku zadržovaného už několik minut, tolik zuřivosti, tolik zloby, že [nečitelné] až se vzduch chvěl3.
Enfin j’ai poussé une espèce de soupir qui ressemblait plutôt à un rugissement, et avec laquelle sortit tant de rage comprimée depuis plusieurs minutes, tant de fureur, tant de méchanceté si che [illisible] che l’aer ne temere.
Ó, já ubohá. Teď chápu zuřivost, kterou popisují v knihách! Chápu vše, co jsem pokládala za prázdná a nabubřelá slova, chápu to a prožívám. Ó Bože!4
O misera me. Ora capisco furore che descrivono nei libri ! Capisco tutto ciò che credevo varie e gonfiate parole, capisco e provo. O Dio !
Zoé u nás strávila večer s otcem.
Zoé a passé la soirée chez nous avec son père.
Nina odjela do Ženevy a Pâris se přestěhoval k nám.
Nina est allée à Genève et Pâris a déménagé chez nous.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „groom“ (jezdecký sluha, který doprovází jezdce). ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: chapeau Mademoiselle — dobový módní název dámského plstěného klobouku se širokou krempou. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „si che [illisible] che l’aer ne temere“ (patrně nepřesná vzpomínka na Dantovo Peklo, I, 48: „sì che parea che l’aere ne tremesse“). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky. ↩