Středa 14. října 1874

Měla jsem první hodinu u Laussela, odtud jsme jely na několik míst, k obchodníkům s koberci, kamnářům atd.
Jak namáhavé je zařizovat dům, když člověk nemá mnoho peněz. Posílají deset tisíc franků z Ruska a dopis kvůli koni už je napsaný. Bože, zařiď, aby ten kůň přijel a abych se z něj těšila!!!
(Ostendský klobouk, ujde to, ve srovnání s dříve, nádherné.)
Zlobím se, protože jsem se dvakrát začervenala, když jsem viděla d’Audiffreta! Naštěstí jsem rudla, teprve když už byl daleko, ten tvoreček se pokaždé otáčí a dívá se na mne naléhavě; což mě několikrát přimělo k úsměvu, neboť jsem si pohledy, které mi věnuje, nevyložila urážlivě.
Předplatily jsme si lóži u jeviště v prvním patře, a dnes večer jsou všichni v divadle. Já zůstávám u mámy (spím u tety), vpravo spí Sandwich, vlevo na posteli Dori; naproti na pohovce Bagatelle, přede mnou je podnos se studeným kuřetem a ovocem. Čas od času zpívám Requiem, po kterém šílím.
Předevčírem u nás Gambart strávil hodinu. Má ducha a navzdory svému věku je zcela jako mladý muž, plný ducha, plný energie a zdraví. Ach! Kdyby se Dina stala paní Gambartovou. Pro mne je to příliš sprosté a staré, ale pro ni by to bylo něco velkolepého, jak říká A. Foster.
Té drahé Dině je přes devatenáct, v obličeji nemá ani špetku krásy a postavu má velmi průměrnou.
na okraji
Mýlila jsem se, má krásné tělo a vlasy nejkrásnější a nejsvětlejší popelavě plavé na světě, které jí sahají pod kolena.