Sobota 10. října 1874

Jdu na dlouhou procházku s Dinou; na venkov! Za avenue de la Gare, jsem spokojená, jak vypadám, a tudíž mám velmi dobrou náladu.
Dědeček mě rozčiluje, jak pořád mluví o Monaku a jakým tónem – podle mě nevhodným – mluví o poutích, které tam máma a teta konají.
Odcházím a nakonec večeřím u sebe, Arthur, majordomus, mi přijde povědět spoustu věcí o obsluze, uhodl, že je třeba se obracet na mě. Je to starý podivín, který neustále žvaní a vypráví, že jeho otec i on vždy sloužili v královských domácnostech, a jak byl kočím nevím jakého prince de Condé, a jaké jsou stáje v Chantilly atd.
Jedn Při každé sebemenší příležitosti mluví a já ho nechám mluvit. Ostatně je to dobrý sluha.