❦
Čtvrtek 8. října 1874
Jeudi, 8 octobre 1874
Spala jsem v tetině pokoji, stesk po pavilonu se mě znovu zmocnil a prolila jsem velmi hořké slzy. Ráno nevycházím, protože nemám lehké šaty. Ráno je ještě dost horko a bílé šaty mám v čistírně, velmi mi na nich záleží a doufám, že budou ještě svěží.
J’ai couché dans la chambre de ma tante, le mal du pavillon m’ayant repris, j’ai versé des larmes fort amères. Je ne sors pas le matin parce que je n’ai pas de robe légère. Le matin il fait bien chaud encore et ma robe blanche est en nettoyage, j’y tiens beaucoup et espère l’avoir encore fraîche.
Šly jsme všechny čtyři na koncert, ale cestou jsme potkaly Orgeska, který se vracel od nás, a máma a teta se vrátily, aby mu ukázaly vilu (mám šedé šaty a černý klobouk). Zůstaly jsme tedy samy, já a Dina, několikrát dvakrát jsme prošly veřejným parkem, ale neměla jsem odvahu se zastavit, tak je to tu ještě ubohé, potřetí jsme se zastavily obdivovat paní prefektovou, blázna a Audiffreta.
Nous étions allées toutes les quatre à la musique mais en route nous rencontrâmes Orgesko qui revenait de chez nous, et maman et ma tante s’en retournèrent pour lui montrer la villa (je suis en robe grise et chapeau noir). Nous restâmes donc seules, moi et Dina, plusieurs deux fois nous passâmes le jardin public mais je n’eus pas le courage de m’arrêter tant c’est misérable encore, à la troisième fois nous nous arrêtâmes pour admirer la préfète, le fou, et Audiffret.
Audiffret se neustále procházel před naším kočárem a předváděl se. Ale je to milý chlapec, poslední dobou je mnohem lepší. To jsou ti malí z Nice, Arson, Audiffret a dokonce i notářský písař Desforges jsou milí a nejsou odporní; Audiffret je z nich nejlepší, zušlechťuje se ze všech sil a mohu říct, že se mu to daří a dělá dobře, navíc ho vytříbil poměr s ženou, která je ve svém oboru prvotřídní.
Ce dernier se promenait sans cesse devant notre voiture et posait. Mais c’est un gentil garçon, il est beaucoup mieux depuis quelque temps. Voilà ces petits de Nice, Arson, Audiffret et même le clerc de notaire Desforges sont gentils et pas dégoûtants; Audiffret est le meilleur d’entre eux il s’annoblit de toutes ses forces et je puis dire qu’il réussit et qu’il fait bien, de plus sa liaison avec une femme de première qualité dans son genre l’a formé.
Mámu po večeři hrozně rozbolela hlava, musela si lehnout a pak strašně trpěla, křičela a plakala, stála jsem u ní a přes můj obličej, přes mou neustálou snahu nedávat na sobě nic znát, když má právě velký sklon mnohé prozradit, vyjádřil několikrát lítost, strach a úzkost, dvakrát jsem se přistihla, jak mám dvakrát jsem ucítila, že se tvářím neklidně a oči mám vyděšené a s hlubokou lítostí upřené na mou ubohou matku, která se svíjela na zemi, jak trpěla, ale okamžitě jsem se ovládla, a když byl někdo v pokoji nebo se na mě máma dívala, nešlo z mé tváře vůbec nic vyčíst.
Maman après dîner fut prise d’un grand mal de tête, qui l’obligea de se coucher et alors elle souffrit horriblement, cria et pleura, je me tenais auprès d’elle et malgré ma figure, malgré mon étude constante de ne rien lui faire exprimer quand elle a une grande tendance d’exprimer beaucoup, exprima plusieurs fois, la pitié, la crainte et l’inquiétude, je me suis attrapée deux fois ayant un j’ai senti deux fois que ma figure était inquiète et mes yeux effrayés et fixés avec une profonde pitié sur ma pauvre mère qui se roulait par terre tant elle souffrait, mais je me suis reprise immédiatement et lorsqu’il y avait quelqu’un dans la chambre ou que maman me regardait on ne pouvait rien lire du tout sur mon visage.
Proto mě nazývají bezcitnou, sobeckou atd. atd. To mě zraňuje, ale raději snesu ty rány od nevědomců, než abych dala své tváři volnost, jak to dělají teta a Dina, ta druhá dokonce přehání, nechá viset dolní ret, vraští čelo, vyvaluje oči víc, než je třeba, řve a pobíhá a dělá ošetřovatelku s horlivostí, obřadností a takovým znaleckým výrazem, že mě to někdy přivádí k zuřivosti. Když se mě ptali, jak se mámě daří, říkala jsem, že je jí dobře, že to je jen bolest hlavy. V deset hodin jsem už byla u sebe, když jsem uslyšela dole křik Georgese a dědečka, sestoupila jsem teprve po několika minutách přemýšlení čekání a přemýšlení, co to je. Nemýlila jsem se. Georges, kterého o mámině nemoci zpravil Fortuné — poslali ho a on podle svého zvyku přiběhl celý udýchaný a s vyvalenýma očima —, vtrhl náhle k dědečkovi s pláčem a křikem, a dědeček v domnění, že než k němu přišel, viděl v domě nějaký hrůzný výjev, se dal do řvaní a hulákání.
Pour cela on me traite d’insensible, d’égoïste, etc. etc. cela me blesse mais j’aime mieux ces blessures faites par des ignorants que de laisser libre ma face comme le font ma tante et Dina, celle-là exagère même, laisse pendre sa lèvre inférieure, fronce son front, fait sortir ses yeux plus qu’il faut et hurle et court et fait la garde-malade avec empressement, cérémonie et un petit air connaisseur qui m’exaspère quelquefois. Quand on me demandait comment va maman je disais qu’elle va bien, que ce n’est qu’un mal de tête. A dix heures j’étais déjà chez moi, lorsque j’entendis en bas les cris de Georges et de papa, je ne descendis qu’après avoir pensé attendu quelques minutes et pensé ce que c’était. Je ne me suis pas trompée. Georges, étant averti que maman est malade par Fortuné qu’on envoya et qui, selon sa manière, vint tout essouflé et avec de grands yeux entra tout à coup chez papa pleurant et criant, papa croyant qu’avant de venir chez lui il avait vu quelque horreur dans la maison se mit à vociférer et à hurler.
Sestupuji tedy je, klidná a majestátní: „Co to je, co je to za křik?“ Když mě vidí tak klidnou, Georges mě nazývá bezcitnou, krutou a odchází se slovy, že zabijeme mámu.
Je descends alors les, calme et majestueuse : Qu’est-ce que c’est, qu’est ce cri ?. Me voyant aussi tranquille, Georges me traite d’insensible, de cruelle et s’en va en disant que nous tuerons maman.
Vracím se s ním a zůstávám ještě chvíli u mámy, které je lépe.
Je reviens avec lui et reste quelque temps encore chez maman qui va mieux.
