❦
Pondělí 5. října 1874
Lundi, 5 octobre 1874
Telegrafovala jsem Boubovi, aby koupil koně, a třesu se strachy, že už je prodaný.
J’ai télégraphié à Bouba d’acheter le cheval et je tremble craignant qu’il ne soit déjà vendu.
Jak mě hýčkají! Jak nic neumím ocenit! A odvážit se stěžovat! Jak jsem špatná! A jak jsou ti kolem mě dobří a milující! Opravdu si to nezasloužím!
Comme on me gâte ! comme je ne sais rien apprécier ! et oser me plaindre ! Comme je suis mauvaise ! Et comme ceux qui m’entourent sont bons et aimants ! Je ne vaux pas cela vraiment !
Dědeček je často velmi protivný, brání mi hrát na klavír a svými stížnostmi: „Co to hraje, to je příšerné“ – a takovými věcmi. Vím, že je starý, ale ne vždy se zdržím a řeknu mu, co si myslím.
Grand-papa est souvent très irritant, il m’empêche de jouer du piano et par ses plaintes: Qu’est-ce que c’est qu’elle joue, comme c’est épouvantable - et des choses dans ce genre. Je sais qu’il est vieux, mais je ne me retiens pas toujours et lui dis ce que je pense.
Uklidila jsem šaty a pokoj mám zatím takhle zařízený, než přijde nábytek.
J’ai rangé et placé mes robes, ma chambre est installée ainsi jusqu’à l’arrivée des meubles.