Úterý 6. října 1874

Ráno před desátou jsem vyšla bez klobouku a se všemi psy, procházela jsem se sem a tam po Promenádě a viděla víc živých bytostí než včera a předevčírem. Pokaždé, když vyjdu, procházím kolem Gioie, ale nedaří se mi ji zahlédnout.
Dnes ráno jsem napsala Fosterovi, pořád kvůli psovi.
Všechny knihy mám vybalené a uložené v pokoji ve druhém patře (domu), který mi do lepších časů poslouží jako učebna. Přes své nedávné zoufalství totiž doufám, že budu mít to, co jsem chtěla a co už nechci.
Je opravdu nepohodlné a ošklivé jíst v pavilonu, k zimě se ukáže, že nejde pořád chodit z domu do pavilonu a za deště přenášet jídla.
Byla jsem unavená uklízením knih, a tak jsem si k pěti vyjela kočárem, abych si odpočinula (bílé šaty, ostendský klobouk, vlasy rozpuštěné po zádech). Jely jsme do města pro různé věci do domácnosti a pak k obchodníkovi s hudbou Ferrarovi, a zatímco jsem si prohlížela jeho výlohu, Emile d’Audiffret nám prošel přešel přes ulici a připojil se k Saëtonovi, který se na nás díval už několik minut na rohu ulice, u kiosku. Ne nadarmo jsme mu s Collignon hned první rok, co jsme tu byly, přezdívaly roh ulice.
Ti dva hrdinové tam chvíli stáli a dívali se na nás, pak odešli přes most.
Koupila jsem Verdiho Requiem, ale dědečkovi připadá pochmurné a brání mi hrát si ho z listu.
Bouba píše, že brzy bude mít fotografii Gioie a pošle ji sem.
Nevím, zda jsem řekla, že jsem pověřila tetu, aby ho v Paříži o tu fotografii požádala, a zatímco ho o ni žádala, já vycházela z pokoje.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „I walked up and down“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Verdiho Messa da Requiem, poprvé provedená v Miláně 22. května 1874; Marie slyšela její první pařížská provedení v Opéra-Comique v červnu (viz 9. června 1874). ↩