Neděle 27. září 1874

Do kostela jdeme zase pozdě, ale cestou potkáváme pana Tchernichoffa, toho, co byl nedávno v Nice; toho, co si vzal paní Ketlyovou, toho, co prý otrávil svou první ženu, ne doktora Tchernichoffa zkrátka. Navrhuje, abychom spolu poobědvali, a jdeme do Café Riche. Odtud na dostihy, jede s námi, je příjemný, ale tak špatných způsobů, že jsem se musela držet, abych mu neřekla, ať tolik negestikuluje a neřve.
Co do společnosti jsou dostihy mnohem zábavnější než minulou neděli. Byl tam bledý Doria a mnoho dalších, přivezla jsem si program. Odjíždíme před koncem a necháváme Tchernichoffa v Grand Hôtelu, pak se vracíme podívat na návrat kočárů, který byl velmi krásný. Vévodkyně de Mouchy se na mě stále dívá, vidí snad i ona, že jsem bledá? Dělám vše, co mohu, abych už nebyla! Bože, všichni naši známí nedělají nic než mi mluví jen o tom, jak jsem bledá.
Ale tu v elegantním kočáře projíždí de Gonzalès s paní, Mathilde a Rémym a nasadí pro mě nádherný úsměv, vypadá, že ho těší mě vidět, a to se mi líbí.
Celá rodina mě také velmi srdečně pozdravila, ale Rémy se neusmál, rozhodně se mu nelíbím. Viděly jsme je ještě jednou a pozdravy a úsměvy se opakovaly.
Dnes vypadám v obličeji lépe a cítím se dobře.
Bože, učiň mě znovu růžovou a svěží! Už je mi lépe, ale nemám trpělivost, ale co se čtyři měsíce kazilo, nedá se napravit za týden. Ničila jsem se čtyři měsíce a začala se dávat do pořádku teprve před týdnem! Ale přesto prosím, jsem tak unavená z těch:
„Jak jste bledá“
„Proč jste bledá?“ atd.
A opravdu nevím, proč jsem bledá! Nemocná jsem se začala cítit teprve ke konci pobytu ve Spa, a bez příčiny, bez důvodu!
Ale myslím, že to začalo už skoro před rokem. Letos v zimě jsem hodně pracovala, spala jsem sotva sedm hodin, často jen šest.
Ostatně, neodvažuji se to tomu přičítat, ale myslím, že mé šílenství kvůli kolem svatby vévody z Hamiltonu mnou trochu otřáslo. Neboť jsem byla překvapena a zdrcena víc, než si kdo dovede představit. Od toho dne jsem začala být ostýchavější, stále jsem se bála, že na to přijde řeč, cítila jsem se slabá a podivná. Často jsem přemýšlela, mluvila jsem méně. Jedním slovem, změnila jsem se, nevím, jestli ta změna byla na mně vidět, ale vím, že jsem se uvnitř změnila.
Nedovedu svou proměnu vysvětlit lépe než kapkou inkoustu ve vodě.
Moreno byl v Saint-Germain, včera byl u nás, ale nikoho nezastihl.
Kůň u Maurice je prodaný, mrzí mě to, vyhovoval mi.
Viděla jsem prince paní Bravurové, jak jsem ho nazývala v Nice. Z Paříže nemám nejmenší chuť jet do Nice, tolik miluji Paříž! Z cesty do Londýna mi nezbylo nic než dým, vše v dýmu, a tady vidím Paříž jasnou a zářivou.
Worth mi poslal ty bílé šaty, které jsou obdivuhodné; Laferrièrová nikdy nebude umět udělat živůtek jako on. A když vidím ty šaty, tak mladistvé, tak prosté, tak elegantní, tak ušlechtilé a uhlazené, myslím, že mám raději Wortha. Laferrièrové chybí ušlechtilost a uhlazenost, nikdy bych si nedovedla představit kurtizánu oblečenou od Wortha, zatímco v šatech od Laferrièrové má člověk vždy jakýsi koketní nádech.
Plakala jsem, když jsem si poprvé oblékla šedé šaty, když ještě měly černou vlečku, tak moc jsem se podobala těm ženám, od té doby, co vlečka (od prvního dne) už není, jsou šaty uhlazenější, ale zůstalo jim dost toho nádechu, aby si někdo dovolil podívat se na mě v prvním okamžiku ne tak, jak mám ráda.
Rozhodně, po zralé úvaze, dávám přednost Worthovi, jeho šaty jsou impozantní navzdory jednoduchosti, kterou chci. Šaty od Caroline jsou okouzlující, ale chybí jim ušlechtilost. A ve všem, všude a vždy hledám velkolepost, ušlechtilost a vše, co imponuje.
Nemám ráda malichernosti ani roztomilé věci, neboť prohrávají vedle velkých a krásných.
Naneštěstí jsem jen roztomilá, rozhodně.
Nuže? Prohraji vedle velkých a krásných! Co s tím?
Ale alespoň se budu oblékat, jak chci, a ostatně jsem roztomilá jen v obličeji, vše ostatní lze zařadit do velkého a krásného. S trochu vyššími podpatky, dámským kloboukem a dlouhými šaty budu skoro vysoká.
Jenom ten můj nešťastný obličej nemůže být krásný! Jak otravné!
A dokonce i s trochou dobré vůle a budu-li mít to štěstí, že budu v módě, vše půjde dobře. Jsou ženy ošklivější než já, které platily za krásky, tedy nezoufám.
Muži jsou tak hloupí! Svět je tak povrchní!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „by all means“. ↩