Pondělí 28. září 1874

Vstávám v neobyčejném spěchu, mám tisíc věcí na práci, nemám čas, jsem jako v horečce chvatu.
Nejdřív jedu do Jardin d’Acclimatation poptat dva mladé novofundlanďany. Přijedeme, žádní psi k mání, a na útěchu mi je slibují na jaře! Bylo teprve jedenáct hodin a vzduch byl svěží a čistý, to je aspoň náhrada.
Odtud k Worthovi, pak jdu jezdit do jízdárny Latry, k tomu nemám co říct, bylo to poprvé, musela bych tam zajít znovu. V hotelu nám říkají, že tu byl pan Tchernichoff, Rodionoff také. Tchernichoff tu nechal koš krásného ovoce. U Laferrièrové stále nic, teta si odnáší své šaty, já ty své ruším a odcházíme, ale předtím pořádně vynadáme slečince, která s námi mluvila.
Běhám po celé Paříži, objednám si koupací prádlo v Maison du Blanc, večeříme u Renarda, tam najdeme jáhna, odvedeme ho domů, dám jeho dceři šedý klobouk z Londýna. Jaxa Bikowsky, ten ubohý šašek, přichází, jáhen navrhne jít k Wormsovi, jde se tam, nekoupí se nic, a to je vše.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „in a hurry“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩