Čtvrtek 24. září 1874

Ráno přichází jáhen, vyprávím mu o Duvalových divech a přijde tam ve tři hodiny, až tam budeme.
Pak přichází Rodionoff, mimo jiné mi říká, že dobývám srdce, tak jsme se zeptaly, zda viděl mámu nebo Walitského, ale říká, že to slyšel od jiných:
„To vám vyprávěl Doria,“ říkám se smíchem.
„Vy znáte Doriu?“
„Bratra ano, a ten mi řekl:“
„Ach! Prosím vás, Rodionoffe, v tom poznávám Walitského, dobře vím, co vám nakázal říct.“
„Ale ne, ujišťuji vás, je to Doriův bratr. Nezná mě jménem, od vidění ano, jako já znám jeho, a jak můžete vědět, že mluvil o mně?“
„Řekl mi, že vaše krajanka, a že jste potkala jeho bratra ve Spa.“
„To je pravda, a v Ostende.“
„A řekl, že můj bratr je ulovený.“
To je příliš hloupé a je vidět, že Walitský projížděl Paříží. Abych mu dokázala, že se jím napálit nedám, píšu mu na místě toto:
Můj drahý, nejsem tak hloupá, jak si myslíte, a dobře chápu ty hlouposti, které jste o Doriovi vložil Rodionoffovi do úst.
Buďte tedy vychytralejší, jste mi k politování!
Ve dvě zkouším u Wortha a u něj se mi udělá mdlo, naštěstí v pokoji, kde jsem zkoušela. Pak se mi daří výborně, a jak jsem si prohlížela náramky, které se mi líbí, Lucarini nás zdraví a říká, že přichází ze svatby Lewina s Durandovou u Madeleine.
Ve tři hodiny jsme u Duvala, jáhen tam je. A po hodině nebo dvou dohadování definitivně objednáváme. Celé to bude stát šedesát tisíc padesát tisíc franků.
„Jsem šťastná, vzduch mě opíjí“ (Mignon).
Já nema Vezmeme si landau a jedeme do Bois, Markovi jsme předem vzkázaly, ať tam přivede toho koně. Tam to byla přehlídka našich známých ze Spa, z Ostende a z Nice.
Slavný del Puente I.
A španělský roj! Výčet úplný.
Konečně vévoda a vévodkyně de Mouchy, poznala mě a šťouchla do manžela. Ubohý vévoda o berlích po tom nešťastném úrazu.
Ten bledý Doria se dvěma pány, neviděla jsem ho, a Dina mi říká, že se otočil a promluvil ke svým dvěma společníkům, kteří se otočili také. Toho velkého jsem už neviděla. Rodionoff se se mnou rozloučil jako s vévodkyní Doriovou a navrhl, že mě představí, bratr nezná toho druhého. Jaký hlupák ten Walitský!
U Duvala se mluvilo o Blackprincovi a Duval řekl potichu jáhnovi, že posílá nábytek paní Léonové, ale že je to pro prince. Slyšela jsem to. Má tu přízemní byt, ale skoro nikdy tu nebývá, a když je v Paříži, večeří vedle Duvala v Cercle de l’Union, myslím. Tohle vyprávěl Duval, když jsme s nábytkem skončili. Duval mu zařizoval i jachtu.
škrtnutoAle to
Večeříme doma, v půl osmé přijdou od Wortha na zkoušku.
Mám raději živůtky od Wortha, Laferrièrová mě vždy svírá na prsou, ale přesto nevím, komu dávám přednost, a u Laferrièrové je jakási nepopsatelná lehkost, nenucenost, půvab a jemnost.