❦
Pátek 25. září 1874
Vendredi, 25 septembre 1874
Zapomněla jsem říct, že včera v Bois de Tanlay vystoupil z kočáru, a když nás uviděl, běžel za naším, aby si s námi promluvil a zeptal se, kde bydlíme a zda je tu máma a zda se vrátí atd. atd. Připadalo mi to od něj velmi milé a okouzlující; poznal nás přes Basilévitchovou, za kterou přišel, a ty lidi, které tam potkal, mohl zdravit jen z dálky! Myslím, že tomu malému Rémymu už nejsem po chuti! Od té doby jsem ho neviděla.
J’ai oublié de dire que hier au Bois de Tanlay est descendu de sa voiture et nous voyant, courut après la nôtre pour nous parler et demander où nous sommes descendues et si maman est ici et si elle revient etc. etc. J’ai trouvé cela très aimable et charmant à lui; il nous a connu par Basilévitch pour laquelle il était venu et les personnes qu’il avait rencontrées là, il pouvait les saluer de loin ! Je crois que ce petit Rémy ne me trouve plus à son goût ! Je ne l’ai plus revu depuis.
A skutečně, jsem velmi ošklivá. Kdy už zase budu taková, jaká jsem bývala?!!!!!!!!!
Et en vérité je suis très laide. Quand donc redeviendrai-je ce que j’étais ?!!!!!!!!!
Rodionoff na můj příkaz hledal koně a dnes ráno přišel podat zprávu.
Rodionoff d’après mon ordre a cherché des chevaux et ce matin vint faire son rapport.
Píšu to večer na pohovce před velkým stolem, přede mnou je cestovní kalamář, dvě svíčky, kapesník a kulaté zrcátko; čas od času se do něj podívám a právě jsem zpívala „Ach, jak se směji, vidouc se tak krásnou“1, ale místo krásnou jsem řekla ošklivou, a místo „že ji zdraví kolemjdoucí“ že se na ni už nikdo neohlíží. Je to pravda, bohužel! I dnes se na mě dívali, protože tělem jsem stále já. Už tři dny nenosím ty ohavné šaty z Londýna, předevčírem a včera jsem nosila hnědou sukni a tuniku, černou kazajku, hezký bílý límeček lemovaný modrou a batistovou mašli k tomu. Dnes jsem měla to potěšení obléct své drahé šedé šaty, vzor jednoduchosti, půvabu, toho nejroztomilejšího na světě, vyčištěné a zcela obnovené. Jsou jako ve svém prvním mládí. Plné šarmu, uhlazenosti a roztomilosti.
J’écris ceci, le soir, assise sur le canapé devant la grande table, devant moi est mon encrier de voyage, deux bougies, un mouchoir de poche et ma glace ronde; de temps en temps je me regarde et je viens de chanter « Ah je ris de me voir si belle » mais au lieu de belle j’ai dit laide, et au lieu de « qu’on salue au passage » qu’on ne regarde plus au passage. C’est vrai, hélas ! Aujourd’hui encore on m’a regardée parce que de corps je suis moi-même. Je suis sortie depuis trois jours de la détestable robe de Londres, avant hier et hier j’ai porté jupe et tunique marron, jaquette noire, joli col blanc bordé de bleu et un nœud de batiste pareil. Aujourd’hui j’eus la satisfaction de revêtir ma chère robe grise, modèle de simplicité, de grâce, de ce qu’il y a de plus gentil au monde, nettoyée et renouvelée entièrement. Elle est comme elle était dans sa première jeunesse. Pleine de charme, de comme il faut et de gentillesse.
Mám také svůj bruselský klobouk, který má jedinou vadu, a to, že se podobá klobouku slečny de Galve, a napodobenin se bojím a nenávidím je. Jsem znovu v úzkých, sotva jsem se uklidnila kvůli šatům, a už jsem neklidná2 kvůli klobouku, mám jich čtyři a ani jeden, kromě toho černého (a ten nosit nemohu právě kvůli té podobnosti), se mi nelíbí. Kdybych byla dáma, nerozmýšlela bych se ani vteřinu, tolik klobouků se mi líbí. Ale v mém věku se toho musí sejít tolik! Klobouk musí být prostý i elegantní, a originální, a musí se dát nosit pořád, aniž by se okoukal, a především mi musí slušet!!
J’ai aussi mon chapeau de Bruxelles qui n’a qu’un défaut, c’est qu’il ressemble au chapeau de Mlle de Galve, et je crains et hais les imitations. Je suis de nouveau en peine, à peine tranquille pour les robes que je suis untranquilla pour mon chapeau, j’en ai quatre et pas un, excepté ce noir (et il ne peut pas servir à cause de cette ressemblance) ne me plaît. Si j’étais une dame je ne serais pas embarrassée une seule seconde, il y a tant de chapeaux qui me plaisent. Mais à mon âge il faut réunir tant de choses ! Il faut que le chapeau soit et simple et distingué, et original, et qu’il puisse se mettre toujours sans fatiguer, et surtout qu’il m’aille bien ! !
To je příšerné!
C’est effroyable !
Dina zkoušela u Querteuxe a my jsme byly u Laferrièrové; ač nerada, mám takový pocit, třeba se mýlím, že pro nás nepracuje ochotně. V pondělí, slibuje. Přijdu ještě v pondělí. Ale to proto, že ji nechci opustit. Jsou chvíle, kdy jí dávám přednost, když se podívám na ty šedé šaty, které jsou tak obdivuhodné a plné toho nevím čeho, co neumím pojmenovat, že jsem celá dojatá, když se na ně dívám, a srdce mi buší. Ostatně, budiž mi přiznáno, nosím šaty obdivuhodně dobře. Nepřísluší mi to říkat, ale...
Dina a essayé chez Querteux et nous étions chez Laferrière, malgré moi, j’ai dans l’idée, peut-être ai-je tort, qu’elle ne nous travaille pas avec bonne volonté. Lundi, elle promet. J’irai encore lundi. Mais c’est que je ne veux pas l’abandonner. Il y a des moments où je lui donne la préférence, quand je regarde la robe grise qui est tellement admirable et pleine de ce je ne sais quoi que je ne sais nommer, que je suis toute émue en la regardant et mon cœur bat. Aussi il faut me rendre justice, je porte admirablement bien la toilette. Ce n’est pas à moi de le dire, mais...
Jsem střední postavy, mám docela pěkné hezké vlasy, trochu delší než po pás, hedvábné, zlaté a kudrnaté. Mám kulatý obličej, velké bílé a pěkně tvarované čelo, které zakrývám ofinou, jakou má malý Ludvík XIV. ve Versailles na obraze, který představuje smrt Ludvíka XIII., na schodišti. Husté tmavé obočí, pěkně nakreslené a nepatrně klenuté, šedé oči, střední velikosti, spíše šedé než ani malé, ani velké, slušného tvaru, večer často tmavé, někdy zářivé a vždy inteligentní, řasy téže barvy jako obočí a dost hezké. Nos... nos... nu, je těžké ho popsat, nos ani krátký, ani dlouhý, spíše kulatý kulatý [na konci n...], s trochu velkými nozdrami, ale s několik drobných pih na nose a hezká pleť, což je vzácné, nejošklivější kůže bývá obvykle právě na nose. Zkrátka nos je slušný, mohl by být lepší, ale... Od nosu k hornímu rtu mám velmi pravidelnou rýhu, ústa jsou malá, nachová (dnes večer vypadám jako dříve) a velmi hezká, hlavně koutky jsou vykreslené s vybranou jemností a měkkostí. Mám zuby tak akorát dobré, aby mě nehyzdily, nejsou ani špatné, ani znetvořené, dost bílé, a ani ne oslnivě bílé jsou to malé zuby zcela obyčejné ucházející. Musím říct jednu věc, a to, že místo čtyř zubů na horní čelisti a pak špičáků3 mám zuby jen dva a hned po nich jdou špičáky4. Ale není to vidět a zajímá to jen přírodopis. Na dolní čelisti je vše v pořádku. Mám kulatou bradu s hezký výrazným dolíčkem, malé uši (nečitelné) jako dvě růžové mušle růžové a hezké. Krk, totiž krk sám, ne dost dlouhý pro klasickou bustu, ale dost dobrý pro ženu, zvlášť když pod ním následují krásná ramena a poprsí vysoké a bílé jako mléko.
Je suis de taille moyenne, j’ai d’assez beaux de jolis cheveux, un peu plus longs que la taille, soyeux, dorés et frisés. J’ai une figure ronde, un grand front blanc et bien fait que je couvre par des cheveux coupés comme chez Louis XIV enfant, à Versailles, sur le tableau qui représente la mort de Louis XIII, sur l’escalier. Des sourcils épais foncés, bien tracés et un petit peu arqués, des yeux gris, de grandeur moyenne, plus gris que ni petits ni grands, d’une forme convenable et souvent foncés le soir, quelquefois brillants et toujours intelligents, des cils de même couleur que les sourcils et assez jolis. Un nez... un nez... dame, c’est difficile à décrire, un nez ni court ni long, plutôt rond rond [au bout les n...] avec les narines un peu grandes, mais av quelques petites taches de rousseur sur le nez et une jolie peau ce qui est rare, généralement la plus vilaine peau se trouve sur le nez. Enfin le nez est convenable il pouvait être mieux, mais... Sous le nez jusqu’à la lèvre j’ai une fente très régulière, la bouche est petite, vermeille, (ce soir je suis comment avant) et très jolie, surtout les coins sont d’un fini et un moelleux exquis. J’ai des dents juste assez bien pour ne pas m’enlaidir, elles ne sont ni mauvaises ni difformes, assez blanches, et ni non plus d’une blancheur éclatante ce sont de petites dents Rayé: fort ordinaires passables. Il y a une chose à dire, c’est qu’au lieu d’avoir quatre dents sur la mâchoire supérieure, et puis les canines, je n’en ai que deux et tout de suite après viennent les canines. Ça ne se voit pas et ne regarde que l’histoire naturelle. Sur la mâchoire inférieure tout est en règle. J’ai un menton rond et avec une jolie fossette bien sentie, de petites oreilles (illisible) comme deux coquilles roses roses et jolies. Le cou, proprement dit le cou, pas assez long pour une bosse classique mais assez bien pour une femme, surtout quand il est suivi de belles épaules, d’une poitrine haute et blanche comme le lait.
Celkově mám velmi krásné tělo, jsem velmi dobře stavěná a tak prohnutá v zádech, že si lidé myslí, že nosím tournuru, a přitom si na sebe nedávám vůbec nic, nikdy.
Mon corps en général est très beau, je suis très bien faite, et si cambrée qu’on me croit en tournure, cependant je ne mets absolument rien, jamais.
Nohy a ruce z klasického hlediska krásné nemám; nikdy jsem o ruce nijak nepečovala, jsou čisté a nic víc, a pokud jde o nohy, nemají kuří oka ani žádné jiné ohavnosti, které má tolik lidí, Dina má například nohu klasického tvaru a má kuří oka.
Mes pieds et mes mains ne sont pas beaux, au point de vue classique; je n’ai jamais soigné ma main, elle est tenue proprement et pas plus, quant au pied il est exempt de cors et de toutes autres vilenies qu’ont tant de personnes, Dina par exemple a le pied d’une forme classique et elle a des cors.
To je takové neštěstí; odvažuji se každý večer prosit Boha, aby mě od toho uchránil.
C’est si malheureux; j’ose prier Dieu tous les soirs pour m’en préserver.
Zapomněla jsem na pleť; jsem bílá a růžová a kůže v obličeji je jemná, na spáncích jsou vidět dokonce žilky, stejně jako po obou stranách úst, hlavně vlevo. U pravého oka na spánku mám mateřské znaménko a další, velmi malé, na levé tváři, trochu nízko, na tom místě, kde je pleť sametová.
J’oubliais le teint; je suis blanche et rose et la peau sur la figure est fine, sur les tempes on voit même les veines, ainsi que de chaque côté de la bouche principalement à gauche. Près de l’œil droit sur la tempe j’ai un grain de beauté, et un autre très petit sur la joue gauche, un peu bas, sur l’endroit qui est velouté.
Co je to za nápad se popisovat? Byla jsem spravedlivá jako k někomu cizímu, nebyla jsem ani shovívavá, ani falešně přísná jako někteří lidé, kteří tím chtějí vyloudit komplimenty. Je třeba dodat, že chodím velmi dobře. V tom portrétu je mnoho dobrého a hezkého. Celkově to třeba tak nevypadá, ale v jednotlivostech, dobře rozebraných, to tak přece jen je. Říkám to proto, že se bude říkat, že jsem si lichotila, protože ta dvě slova opakuji příliš často; celkově, pravím, to tak klidně vypadat nemusí, ale v jednotlivostech je můj portrét naprosto přesný.
Quelle est cette fantaisie de me décrire ? J’ai été juste comme pour une autre, je n’étais ni indulgente ni faussement sévère comme certaines personnes qui par cela veulent s’attirer des compliments. Il faut ajouter que je marche très bien. Il y a beaucoup de bien et de joli dans ce portrait. Dans l’ensemble ça ne paraît peut-être pas mais en détail, bien analysé, cela est pourtant. Je dis cela parce qu’on dira que je me suis flattée à cause de trop fréquentes répétitions de ces deux mots, dans l’ensemble, dis-je, cela peut très bien ne pas paraître, mais en détail mon portrait est tout à fait exact.
Šla jsem se s Ferryovou rozloučit až do své příští cesty do Paříže, oznámila mi, že se její sestra vdává, a pozvala mě, u Madeleine. Pak jedeme k Fourmimu, v avenue Marbeuf, pronajímatel obchodník s koňmi. Nemá nic dobrého, ale dělá mi dobře chodit po stájích, cvičím se. Pak k Mauricovi, kde je nádherné zvíře barvy řídké čokolády, osm let, velký a nádherný. Je to kůň, který se mi líbí, skoro čistokrevný, s živým a impozantním chodem, ve všech pohybech je ušlechtilý a majestátní. Barva se mi moc nelíbí, ale tvary má obdivuhodné. Ale dvanáct tisíc franků. Ach! Bída II! Honím se za kloboukem, Virot mi slibuje několik na zítra.
J’étais dire au revoir à Ferry jusqu’à mon prochain voyage à Paris, elle m’a annoncé le mariage de sa sœur en m’y invitant, à la Madeleine. Après nous allons chez Fourmi, dans l’avenue Marbeuf, un loueur marchand de chevaux. Il n’a rien de bon, mais cela me fait du bien d’aller dans les écuries, je m’exerce. Après, chez Maurice, où il y a une magnifique bête, couleur chocolat à l’eau, huit ans, grande et superbe. C’est un cheval qui me plaît, presque pur sang, et il a l’action vive et imposante, dans tous ses mouvements il est noble et majestueux. Sa couleur ne me plaît pas beaucoup, mais ses formes sont admirables. Mais douze mille francs. Oh ! Misère !!! Je cours après mon chapeau, Virot m’en promet plusieurs pour demain.
Než se vrátíme, mluvíme s Lucarinim a s Logém, tím velkým a ušlechtilým umělcem!
Avant de rentrer nous parlons à Lucarini et à Logé ce grand et noble artiste !
Posílám tetu k jáhnovi, aby mu řekla, ať požádá Sauvaise, aby se zítra podíval na toho koně u Maurice a pak nám pověděl, co o něm soudí.
J’envoie ma tante chez le diacre pour lui dire de prier Sauvais d’aller voir ce cheval chez Maurice demain et nous dire après son sentiment.
Jsem celý večer úplně sama, docela se mi to hodí, mohu volně psát a přemýšlet. Basilewsky říkával, že si vyhrazuje dvě hodiny denně, od dvou do čtyř, výhradně na přemýšlení.
Je suis toute seule toute la soirée, j’aime assez cela pour écrire et penser librement. Basilewsky disait qu’il réserve deux heures par jour, de deux à quatre heures uniquement pour penser.
Poznámky
Pozn. překl.: Markétina „klenotová árie“ z Gounodova Fausta (1859): „Ah! je ris de me voir si belle en ce miroir … c’est la fille d’un roi, qu’on salue au passage“ („Ach, směji se, když se vidím tak krásnou v tom zrcadle … je to dcera krále, již všichni zdraví, když jde kolem“). Marie zpívá laide (ošklivá) místo belle a „na niž se už nikdo nedívá, když jde kolem“. ↩
Pozn. překl.: V originále Mariinou zkomolenou italštinou: „untranquilla“. Marie opakuje slovo z Walitského telegramu z 18. září („sono untranquillo“, ve zdejším překladu „jsem neklidný“), jen si je převádí do ženského rodu. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩