Sobota, 12. září 1874

Z Londýna jsme odjely dvacet minut po čtvrté, já se vším myslitelným steskem. A v šest hodin jsme dorazily do Canterbury. Na ulici potkáváme paní Howardovou, poznává nás. Ve spěchu Vyskočíme z kočáru ještě před domem, paní Howardová, která šla pěšky, přiběhne, a pak všechny děti. Líza zhezkla, je hezčí než její sestra, která vedle ní hodně ztrácí.
Líza je hodná, upřímná a milá; vše, co budu říkat, bude hlavně o Hélène, ta jen opakuje.
Samozřejmě se ptají, proč jsem bledá.
Dají nám velmi hezké pokoje, velmi pohodlné, a to je k příjezdu vše.