Úterý, 8. září 1874

Je mi stejně špatně jako poslední dny ve Spa. Je to žalostný stav. Mám sílu nastoupit do kočáru a projíždět obchody. Objednala jsem šedý nepromokavý plášť, slunečník s medailonem a dýkou a koupila jezdecký bičík. Seznam koupených nebo objednaných věcí: kostým — Wolmershausen: 11 £, jezdecký — Paole: 10 £, nepromokavý — Scott: 3 £, slunečník — Saugster: 4 £, klobouk Brown: 2 £, klobouk Harman: 18 s, bičík — Ellam: 2 £ 4 s. Ale stane se nepříjemná věc: už nejsou peníze. Zdá se, že jsme odjely s [nečitelné]. Ach! Kdy, Bože můj, skončí tenhle bohémský život?!! Kdy konečně budu žít, jak to mám ráda?! Zamilovávám se do Londýna čím dál víc. Z Ostende mě Nice přitahovalo, z Londýna mě odpuzuje. Je mi lhostejné, Nice může jít k čertu. Několikrát prší, ale přesto jsem okouzlená. Byly jsme v Hyde Parku. Jaká rozlehlost, jaká krása! Bylo tam málo lidí, představuji si, jaké to je za sezóny! Nikdy jsem nic neshledala tak pěkným, tak sympatickým, tak podle mého vkusu jako Londýn a anglický život. Jsem tak spokojená, že to neumím vyjádřit, nacházím tolik krásných věcí, tolik komfortu dovedeného do krajnosti, tolik luxusu! Už jsem řekla, že všechno je tak krásné, pečlivé, dobře udělané, že bych chtěla všechno koupit. Hlavně jídlo; ovoce je obdivuhodné, jako nikde. Jak závidím těm anglickým velkým pánům, a hlavně těm Angličankám! Dosud všechny ženy, které jsem viděla, byly jen hrozné Hitchcockové. Člověk musí jet do Londýna, aby viděl takové turnýry a drdoly! [Škrtnuto: Ostatně] Mýlím se, ty vznešené krásky nám dělají tu čest, že k nám jezdí; všude je potkáte, ty spokojené výrazy, ty nahoru obrácené nosy, ty obludné drdoly, ty ploché nohy, ty vycpávané spodničky, ty šály! Kdo stvořil tyhle zvláštní bytosti? Večeřím jako před šesti měsíci v Nice a potom jdu nahoru, píšu a uléhám. Zapomínám říct, že před večeří nás navštívil Foster I. Prosím Boha, ať mi zítra není špatně! Teta celý den řvala. Chápu, že slečna Collignon zbožňuje Angličany a Anglii a že byla téměř drzá (její výchova jí bránila být příliš) k oslům, kteří o nich mluví špatně. Jen ti, kdo v Anglii nebyli, mohou o ní mluvit špatně. Od tohoto okamžiku se stávám nejhorlivější obhájkyní tohoto ráje a jeho polobohů. Existuje jen Anglie; člověk může jet do jiných zemí z rozmaru, na změnu, často jde k horšímu. Ale ve skutečnosti existuje jen Anglie; ubohá malá Paříž, skromná vesnička vedle tohoto nesmírného nadpřirozeného města. Jsou tu taková bohatství a takový luxus, že ani já bych si víc vymyslet nemohla, nebo možná s úsilím trochu víc. Mé jediné přání a má stálá modlitba bude žít zde a stát se tak Angličankou, jak jen mohu.