❦
Neděle, 6. září 1874
Lehla jsem si ve tři, v osm mě už trápí.Dimanche, 6 septembre 1874 Je me suis couchée à trois heures, à huit heures déjà on me tourmente.
Vstávám v půl desáté a zatímco se oblékám, říkají mi, podle rozkošného domácího zvyku, že jdu pozdě, že loď odjíždí atd.
Je me lève à neuf heures et demie et pendant que je m’habille on me dit, selon la charmante habitude de la maison, que je suis en retard, que le bateau va partir etc.
Oblékám si hnědé šaty od Wortha, klobouk, který jsem si koupila v Bruselu, jiný už nenosím; náramky, sladěné rukavice, uzavřené botky.
Je mets la robe brune Worth, le chapeau que j’ai acheté à Bruxelles, je ne porte plus d’autres depuis, mes bracelets, des gants assortis, des bottines fermées.
Několik minut před odjezdem přichází malý hrabě, ubohý tvor, mořská škeble.
Quelques minutes avant le départ arrive le petit comte, misérable créature, coquillage marin.
Ve spěchu nasedáme do kočáru a jsme u lodi. Jsem veselá smutkem a rozjařuji se, jak jen mohu. Neboť i tu nejhorší věc vždycky vyhlížím s netrpělivostí a nenávidím i miluji čekání.
En toute hâte nous nous mettons en voiture et nous voici près du bateau. Je suis gaie de tristesse et m’anime autant que je puis. Car la plus mauvaise chose j’attends toujours avec impatience et hais et aime les attentes.
Je mi trochu líto, když se loučím s mámou, a Paulovi říkám, když ho líbám:
J’éprouve quelque regret en disant adieu à maman et dis à Paul en l’embrassant:
„Nedělej prasečiny a chovej se slušně.1“ Máma se snažila slyšet, co říkám. Ale je to ztracený chlapec, velmi ho lituji a někdy si přeji, abych se mýlila.
- Ne fais pas de saletés et conduis-toi avec décence. Maman s’efforçait d’entendre ce que je disais. Mais c’est un garçon perdu, je le plains beaucoup et quelquefois désire me tromper.
Loď odjíždí a postupně mizí tváře mámy, Paula a Walitského a malého hraběte, kteří se nepřestávají dívat. Ubohá duše!
Le bateau part et peu à peu s’effacent les figures de maman, de Paul et de Walitsky et du petit comte qui ne cessent de regarder. Pauvre âme !
Na rozloučenou mu jen říkám nashledanou a podávám ruku.
Pour adieu je lui dis simplement au revoir et lui tendis la main.
Propluli jsme kolem mola a marně jsem chtěla rozeznat Doriu Pamphiliiho, toho ostendského hrdinu, který nás, aniž to věděl, tolik pobavil. Pak se vynoří Kursaal, hotely, hotel de la Plage, lázně, pak písek, pak jsem se začala nudit a sestoupila jsem hledat knihu, ale jakmile jsem byla v kabině, udělalo se mi špatně a musela jsem si lehnout a vstala jsem až v Doveru.
Nous passâmes l’estacade et vainement j’y ai voulu reconnaître Doria Pamphilii, ce héros ostendais qui sans le savoir nous a tant diverti. Puis viennent le Kursaal, les hôtels, celui de la Plage, les Bains, puis du Sable, puis je me suis ennnuyée et descendis chercher un livre, mais aussitôt dans la cabine je me sentis mal et fus obligée de me coucher pour ne plus me lever qu’à Douvres.
Teta zuří, nevím proč. Myslím, že jsem neřekla, že s námi jede Dina. Byla bych raději, kdyby nejela; ráda cestuji ve dvou.
Ma tante est furieuse, je ne sais de quoi. Je crois que je n’ai pas dit que Dina vient avec nous. J’aurais mieux aimé qu’elle ne vint pas, j’aime voyager en deux.
Dover mi připadá velmi krásný na to málo, co z něj vidím.
Douvres me paraît très beau pour le peu que j’en vois.
Na celnici čekáme dost dlouho, ještě déle, než nám prohlédnou zavazadla, a pak teta zuří. Myslely jsme, že pojedeme nejdříve do Canterbury, ale teta, rozzuřená nevím z čeho, začne říkat, že tam nemáme jezdit, že Howardovi nás nechtějí, že s námi minulou zimu v Nice skoro špatně zacházeli, a všelijaké podobné věci, které mi berou chuť, až se sama sebe ptám:
Nous attendons assez longtemps à la douane, encore plus longtemps pour qu’on visite nos bagages et alors ma tante devient enragée. Nous pensions aller à Canterbury d’abord mais ma tante exaspérée de je ne sais quoi se met à dire qu’il ne faut pas y aller, que les Howard ne veulent pas de nous, qu’ils nous ont presque maltraités l’hiver dernier à Nice, et toutes sortes de choses semblables qui me découragent et me font demander à moi-même:
Proč jsou všechny mé radosti, všechny mé cesty otráveny?
- Pourquoi tous mes plaisirs, tous mes voyages sont empoisonnés ?
Dělá se, co chci, jede se, kam chci, dává se mi, co si přeji, ale napřed to otráví a učiní mi to hořkým a smutným. Takže si skoro nikdy nic pořádně neužiju.
On fait ce que je veux, on va où je veux, on me donne ce que je désire mais empoisonne cela d’abord et me le rendent amer et triste. De sorte que presque jamais je ne jouis.
Nacpou nás do vagonu se dvěma jakýmisi černochy a jedním ničemou.
On nous fourre dans un wagon, avec deux espèces de nègres et un faquin.
Během této cesty ztělesňuji nehybnost, trpělivost a chladnokrevnost.
Je représente pendant ce voyage l’immobilité, la patience et le sang-froid.
škrtnutoKonečně začínám
Od té doby, co jsem v Anglii, se cítím jinak. Obvykle se při cestování nikdy nedívám z okna, tady naopak nedělám nic jiného, obdivuji tu tak pěstěnou zem, ty krásné stromy, protože všechno mi tu připadá krásné. A hlavně, a to je zvláštní, se mi zdá, že se vracím domů a nejedu do cizí země a poprvé.
Depuis que je suis en Angleterre je me sens autrement. Généralement en voyageant je ne regarde jamais par la fenêtre, ici au contraire je ne fais que ça, j’admire ces terres si bien soignées, ces beaux arbres, car tout me paraît beau ici. Et surtout, ce qu’il y a d’étrange c’est qu’il me semble que je rentre chez moi et non vais en pays étranger et pour la première fois.
Konečně zahlédnu množství malých domečků, všech stejných, a v dálce obrovské město. To je Londýn. Splnění všech mých cestovních přání!
Enfin j’aperçois une quantité de petites maisonnettes toutes pareilles, et au loin une ville immense. C’est Londres. L’accomplissement de tous mes désirs de voyage !
Jsem dokonale šťastná, když přijíždíme na Charing Cross. Cestou do hotelu Alexandra se dívám napravo a nalevo s rostoucím uspokojením a s tím pocitem, jaký má člověk, když znovu vidí, co je jeho, co zná a miluje. Hádala jsem jména místa, aniž bych se kohokoliv ptala, a vcházím konečně do hotelu, jako bych vcházela do vlastního domu.
Je suis parfaitement heureuse en arrivant à Charing Cross. Pendant que nous allons jusqu’à Alexandra Hotel je regarde à droite et à gauche avec une satisfaction croissante et avec ce sentiment qu’on éprouve en revoyant ce qui est à soi, ce qu’on connaît et ce qu’on aime. Je devinais les noms les endroits sans rien demander à personne et j’entre enfin à l’hôtel comme si j’entrais dans ma propre maison.
Všechno mě uchvacuje, obsluha a zvlášť jídlo!
Tout me ravit, le service et le manger surtout !
Už kdovíjak dlouho, ne, mýlím se, nikdy jsem nebyla tak dobře obsloužena; jen jsem si to představovala. Všechno mi připadá výborné, aspoň podle mě, a s úžasem tu nacházím věci, o kterých mě mrzelo, že jsem je nevymyslela sama.
Depuis je ne sais combien de temps, non je me trompe, jamais je ne fus aussi bien servie, je m’imaginais seulement. Je trouve tout excellent, selon moi et m’étonne de trouver les choses que je regrettais de n’avoir pas inventées.
Ale ještě jsem unavená z lodi a uléhám.
Mais je suis encore fatiguée du bateau et me couche.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩