Pátek, 4. září 1874

Celé dopoledne a odpoledne trávím dosti komicky. Přišívala jsem volánky na svůj živůtek a plakala, říkajíc, že celý můj život plyne tímhle, že nikam nechodím kvůli šití a uklízení atd. Dina, když mě vidí a slyší, se rozesměje; já taky, ale nepřestávajíc plakat. [Škrtnuto: Teta] Nechám se prosit k večeři, ale povolím, a Za velkého bouřného větru, jenž nám sukně zvedal, šly jsme na Plage, zatímco pršelo. Teta nadává a zlobí se, neboť vítr od moře jí rozčuchává chochol a znepříjemňuje jí život. Tam sedíme blízko muže, který je prý do mě zamilovaný, a na druhé straně je jiný muž, starý a ošklivý, který už několik dní večeří vedle nás a zuřivě na mě zírá. Ten první je mladý Němec s černými licousy, kvůli kterému se loni žena zabila, je to ten, co chtěl být představen hrabětem Doenhoffem a kterého jsem odmítla. Mluvil německy a teta pak vyprávěla, že říkal, že by dal všechno na světě, aby se se mnou seznámil, a ten, se kterým mluvil, řekl, že to je snadné při koupání, že by mi mohl pomoci atd., ale on odpověděl, že to je nemožné. Prší a vracíme se v kočáře. [Škrtnuto: Utratíme 2 fr. zlato] Učešu se a obuji uzavřené botky. Ale prší tak, že jsem musela ven zabalená a s deštníkem. Cestou jsem si několikrát myslela, že budu převržena nebo zaplavena. V čítárně najdeme naše. Je zasmušilo, zítra chceme odjet a srdce se mi svírá. Merjeewský pózuje, neoslovuji ho.