Úterý, 1. září 1874
Vykoupala jsem se, na nic si nevzpomínám, protože jsem neměla klíč od svého deníku, a teprve ve čtvrtek ho najdu a píšu. Basilewský ve chvíli, kdy jsme vstávaly od stolu po obědě, přichází s námi k nám. Basilévitchová, když ho vidí u nás, přiběhne, ozdobená všemi svými parurami. Jak přecházela ulici, Basilewský řekl, že má málo vkusu a nosí příliš mnoho věcí. Jakmile vstoupila, pochválil ji za vkus a řekl, že to právě říkal těmto dámám. Myslí si, že my a Basilévitchová jsme rivalky a že on je příčinou rivality. S ním se člověk vždycky směje, a to je něco. Jdu na ples proti své vůli. Basilévitchová přijde a odnáší nás s tím, že jsme jí to slíbily, že nikoho jiného nepozvala atd. Růžové šaty, jako jindy. Nechtěla jsem nic jiného než zůstat v klidu, ale pokaždé mě vyzvali. Myslím, že se líbím Fosterovi II, který je hrozně ošklivý. Tančila jsem s tím portugalským ministrem, který nám byl představen na posledním plese, tančí jako opice a měla jsem velké potíže udržet se v rytmu. Představili mi mladého Chtcherbinisu. Ale poznali jsme se; vskutku, známe se od Krement-strangu. Málo se změnil, pořád tytéž sklopené a vystrašené oči. Plobster vyčerpal celou svou inteligenci v pózách; od té doby, co se známe, to už není zajímavé. Basilévitchová ho chce, ale je hloupý. Hrabě mě zve, svolím, pak při tanci:— Zapomněl jste, že s vámi nemluvím.
— Ne, slečno, a proto, abych vám ušetřil nepříjemnost, že na mě promluvíte, jsem se držel zpátky; ale vy odjíždíte:
— Ano, odjíždím a odpouštím vám a žehnám vám. Pak jsem mu řekla, že se mi jeho způsoby nelíbí, chce vědět, co se mi nelíbí, ale neřeknu mu to, protože to sama nevím. Jedním slovem, odpouštím mu; doma mě tím příliš otravovali; budu mít odteď pokoj. Je víc než šťastný. Teta, Basilévitchová, Moelenar jdou do cukrárny a já se vracím s Paulem a Merjeewským, který je tak okouzlený, že nasazuje motýlí manýry a já ho kárám. Aby dovršil své štěstí, říkám mu, ať jde koupit zákusky pro mámu. [Škrtnuto: Slečno, mohla byste se zeptat Walitského, jestli chce přijít.] Walitský vám vzkazuje, že si fosfor můžete sehnat sám. Ale to musí být nudné. Rozumím, když je člověk ve společnosti.
— Ano, ale na společnost se dá myslet. A hle, blázen na celou noc bloudí po břehu moře a skládá verše. Všechno jsem vyprávěla a doufám, že mě teď nechají na pokoji.
Mardi, 1 septembre 1874 J'ai pris mon bain, je ne me souviens de rien parce que je n'avais pas la clef de mon journal et ce n'est que jeudi que je la retrouve et que j'écris. Basilewsky au moment où nous nous levions de table à déjeuner, vient avec nous jusqu'à chez nous. Basilévitch le voyant chez nous accourt, parée de toutes ses parures. Comme elle traversait la rue Basilewsky dit qu'elle avait peu de goût et mettait beaucoup trop de choses. Aussitôt qu'elle entra il la complimenta sur son goût disant qu'il venait de le dire à ces dames. Il pense que nous et Basilévitch sommes des rivales et que lui est la cause des rivalités. Avec lui on rit toujours et c'est quelque chose. Je vais au bal malgré moi. Basilévitch vient et nous enlève disant qu'on lui a promis, qu'elle n'a engagé personne d'autre etc. Robe rose, comme les autres fois. Je ne demandais pas mieux que rester tranquille mais on m'invita chaque fois. Je crois que je plaîs à Foster 2 qui est tellement laid. J'ai dansé avec ce ministre du Portugal qui nous fût présenté au bal dernier, il danse comme un singe et j'avais beaucoup de peine à aller en mesure. Le petit Chtcherbinisa m'a été présenté. Mais nous nous reconnûmes, en effet nous nous connaissons depuis Krement-strang. Il a peu changé, toujours les mêmes yeux baissés et effarés. Plobster a épuisé toute son intelligence en poses; depuis que nous nous connaissons ce n'est plus intéressant. Basilévitch le veut, mais il est bête. Le comte m'invite, je consens, puis en dansant: - Vous avez oublié que je ne vous parle plus. - Non, Mademoiselle, et c'est pour éviter le désagrément de m'adresser la parole que je me retirais; mais vous partez: - Oui je pars et je vous pardonne et je vous bénis. Puis je lui ai dit que ses façons ne me plaisent pas, il veut savoir ce qui ne me plaît pas, mais je ne le lui dis pas ne le sachant pas moi-même. En un mot, je le pardonne; on m'ennuyait trop chez nous; je serai désormais plus tranquille. Il est plus qu'heureux. Ma tante, Basilévitch, Moelenar vont à la confiserie et moi je rentre avec Paul et Merjeewsky qui est tellement enchanté qu'il prend des airs papillons et que je le réprimande. Pour compléter son bonheur je lui dis d'aller chercher des gâteaux pour maman. [Rayé: Mademoiselle, pourriez-vous demander à Walitsky s'il veut venir.] Walitsky vous fait dire que vous pouvez chercher du phosphore vous-même. Mais ce doit être ennuyeux. Je comprends lorsqu'on est en société. - Oui, mais on peut penser à la société. Et voilà le fou pour toute la nuit à rôder au bord de la mer et à composer des vers. J'ai tout raconté et j'espère que l'on me laissera tranquille.