Pátek, 28. srpna 1874
Žertuji o Doriovi stejně jako ostatní a teta říká:— Kdy ten Doria konečně začne věnovat pozornost! Načež máma:
— Ano, Doria je přece zamilovaný do Marguerite, a může vůbec věnovat pozornost komukoliv jinému? Teta:
— Marguerite je vdaná žena. Jak se směji! Dostala jsem od Jeanne okouzlující a upřímný dopis. Jak ten čas letí, už je to týden, co nemluvím s hrabětem, kromě dobrého dne a nashledanou. Nahlédla jsem do Klíče ke snům, třetí slovo vpravo po otevření knihy, abych věděla, co si myslet o Merjeewském — Hluboká a neměnná oddanost. — To je rozkošné. Včera jsem si opět dala pod polštář His Grace atd. a zdálo se mi, že má přijet. Basilévitchová pije u nás kávu. Basilewský nám včera představil vévodu z Beaufortu, starou trosku, a řekl Basilévitchové, že nám představil Doriu. Celé odpoledne zůstáváme doma. Přichází hrabě, pak Basilewský, který se baví tím, že učí Bagatelle skákat přes svou hůl. Kolem páté přichází paní Voyeïkoff, její první návštěva, s dětmi. Jdeme všichni večeřet na Plage, ale já nic nejím. Asi jsem nemocná, jsem slabá a občas se mi dělá špatně. V čítárně na chvíli; cestou ven potkáváme Fosterovy, kteří nás zvou zítra navštívit Bruggy. Oblékám mámu do červeného, já (v bíle-stříbrném, klobouk, ujde to). Posadíme se u dveří s markýzou a hraběnkou Merjeewskou — je to hloupé, vypadáme jako věšáky; přichází Doenhoff, odjíždí zítra, ale co se odloží, neztratí se, řekl; myslí, že mámu by se mohlo podařit... potom Leiser, hrabě Domino Barkovský, pak představí ministra z Portugalska, pak Merjeewský. Ten maličký mě zve na valčík:
— Dnes večer netančím, pane.
— To je velká škoda; velká škoda. To je jistě proto, aby mi řekl. Jsem hloupá, že jsem všechno vyprávěla všem; od té doby mi vzali klid. Jednou s ním nezacházím dobře, jednou nejsem dost milá atd. atd. Každý se do všeho plete. Podívejte, kdybych nehonila Merjeewského. Někdy zuřím! Ale prohlásila jsem jim, že je to moje věc, že jsem byla příliš hodná, když jsem to říkala, a že se do toho nikdo nemá plést. Vzala jsem si na odchod svůj modrý plášť, všem se líbil, mladíčkovi taky.
— „Velmi hezká mantila."
— Měla jsem ji ještě ve Spa — a naše oči se setkaly. Tahle malá potvůrka je zlomyslná. Pár minut před naším odchodem představil Plobstera Basilévitchové, ta celá okouzlená ho odvedla do sálu.
— Už tak dlouho si to přála — řekla markýza.
— Ano, tolik, tolik si to přála — řekla hraběnka Merjeewská. Když hrabě přichází k ní a říká:
— Tak konečně se přání paní Basilévitchové splnilo. Je to zvláštní, nejsem rozzlobená. Ten maličký ho schválně představil jen Basilévitchové.
Vendredi, 28 août 1874 Je plaisante de Doria autant que les autres et ma tante dit: — *Quand donc ce Doria prêtera-t-il attention !* Alors maman : — *Oui en effet Doria est amoureux de Marguerite, et peut-il prêter attention à n'importe qui*. Ma tante: — *Marguerite est une femme mariée*. Comme je ris ! J'ai reçu de Jeanne une lettre charmante et franche. Comme le temps vole, voilà une semaine que je ne parle pas au comte, excepté bonjour et adieu. J'ai regardé dans La clef des songes, troisième mot à droite en ouvrant le livre pour savoir quoi penser de Merjeewsky - Attachement profond et inaltérable.- C'est charmant. Hier encore j'ai mis sous l'oreiller His Grace etc. et j'ai rêvé qu'il doit arriver. Basilévitch prend le café chez nous. Basilewsky nous a présenté hier le duc de Beaufort, un vieux craqué, et a dit à Basilévitch qu'il nous a présenté Doria. Toute l'après-midi on reste chez soi. Vient le comte, puis Basilewsky qui s'amuse à apprendre à Bagatelle de sauter pardessus sa canne. Vers cinq heures vient Mme Voyeïkoff, sa première visite avec ses enfants. Nous allons dîner tous à la plage, mais je ne mange rien. Je dois être malade, je suis faible et me trouve mal quelquefois. Au salon de lecture pour quelque temps, en sortant nous rencontrons les Foster qui nous engagent d'aller demain visiter Bruges. J'habille maman en rouge, moi en (blanc et argent chapeau, pas mal). Nous nous asseyons à la porte avec la marquise et la comtesse Merjeewsky, c'est bête on a l'air de porte-manteaux, vient Doenhoff, il part demain, mais ce qui est remis n'est pas perdu, a-t-il dit, il pense qu'on peut avoir maman comme asi évite, puis Leiser, le comte Domino Barkowsky, puis on présente un ministre du Portugal, puis Merjeewsky. Ce petit m'invite pour une valse: — Je ne danse pas ce soir, Monsieur. — C'est grand dommage; grand dommage. C'est sans doute pour me dire. Je suis stupide d'avoir tout raconté à tous, depuis ce temps on m'a ôté mon repos. Tantôt je ne le traite pas bien, tantôt je ne suis pas assez aimable etc. etc. On se mêle dans tout. *Voilà si je ne chassais* Merjeewsky. Quelquefois je rage ! Mais je leur ai déclaré que c'est mon affaire, que j'étais trop bonne de dire et que dans cela personne ne doit se mêler. J'ai mis mon manteau bleu pour sortir, tout le monde l'a trouvé joli, le petit aussi. — "Très jolie mantille". — Je l'avais encore à Spa - et nos yeux se rencontrèrent. Ce petit être est méchant. Quelques minutes avant notre départ il a présenté Plobster à Basilévitch qui toute enchantée l'emmena dans la salle. — Il y a si longtemps qu'elle le désirait - dit la marquise. — Oui, elle le désirait tant, tant - dit la comtesse Merjeewsky. Quand le comte vient près d'elle et dit: — Voilà enfin le désir de Mme Basilévitch accompli. C'est drôle je ne suis pas fâchée. Ce petit exprès ne l'a présenté qu'à Basilévitch