Sobota, 29. srpna 1874
Prší a výlet do Brugg se nekoná. Obědvám v Kursaalu, Merjeewský je blízko nás. Nenávidím ho. Plobster pořád pózuje před námi a já se na něj nemůžu podívat, aniž bych se rozesmála. Gestikuluje jako Paparigopoulos. Jakmile zahlédnu jeho dlouhý nos pod jeho hříbkem klobouku, směji se jako blázen. Uvedla jsem ho do módy u nás a všichni se jím zabývají. Pózuje na všechny způsoby až do směšnosti. Není to opravdový Plobster, ale jako pozér je zábavný. Prší a fouká vítr, oceán burácí, počasí je strašné, uchylujeme se do čítárny, kam přijde i Plobster a obrátí k nám svá půvabná záda. Podobá se humrovi. Koutský, který dá koncert s Nagornoffem a paní Conneauovou, si mě hned všiml a požádal Merjeewského, aby mi ho představil. Merjeewský ho představil. [Škrtnuto: jeho žena vypadá jako kurtizána.] Basilévitchová a Viviani s námi večeří na Plage, pak my i ony nacházíme mámu atd. v Kursaalu a usazujeme se u okna v čítárně. Plobster se přibližuje k Basilévitchové a nám ho představí. Rytíř Edouard de Moelenar. Po patnácti dnech pózování ho tu máme docela blízko, toho krásného bludného rytíře. Mluvil o mých botkách, o mých nohách, ale jeho řeč postrádá lesk a není to pravý Plobster. Zůstává do devíti s námi; už nemusí pózovat. Konverzace byla obecná, Merjeewský viděl, že se bez něj vše zdařilo. Basilewský si sedá mezi nás a začíná se smát. Je velmi vtipný; přezdívá Viviani: Slečno. „Ach, slečno, rozumíte rusky?" Basilévitchová, máma a teta a dokonce i my žertujeme a trápíme ho, brání se, jak může, ten chudák pytel. Škádlili jsme ho, ale aspoň jsme se smáli, hůř než blázni, až skoro [Šest popsaných stran vytrženo] Vše se odehrálo v rodinném kruhu!Samedi, 29 août 1874 Il pleut et le voyage à Bruges ne se fait pas. Je déjeune au Kursaal, Merjeewsky est près de nous. Je le déteste. Plobster pose tout le temps devant nous, et je ne puis le voir sans rire. Il se démène comme Paparigopoulos. Aussitôt que je vois son long nez sous son petit champignon de chapeau je ris comme une folle. Je l'ai mis à la mode chez nous et on s'occupe de lui. Il pose de toutes les manières jusqu'au ridicule. Ce n'est pas un Plobster pour de bon mais il est amusant comme poseur. Il pleut et le vent souffle, l'océan gronde, il fait un temps affreux, nous nous réfugions dans le salon de lecture, où vient aussi Plobster, et tourne son dos gracieux. Il ressembe à un homard. Koutski qui va donner un concert avec Nagornoff et Mme Conneau, m'a tout de suite remarqué et a demandé à Merjeewsky de m'être présenté. Merjeewsky l'a présenté. [Rayé: sa femme a l'air d'une cocotte.] Basilévitch et Viviani dînent avec nous à la Plage, puis nous et elles retrouvons maman etc. au Kursaal et nous installons devant la fenêtre du salon de lecture. Plobster s'approche de Basilévitch et on nous le présente. Le chevalier Edouard de Moelenar. Après une quinzaine de jours de poses le voilà tout près, ce beau chevalier errant. Il m'a parlé de mes bottines, de mes pieds, mais son langage manque de vernis, et il n'est pas un véritable Plobster. Il reste jusqu'à neuf heures avec nous, il ne faut plus poser. La conversation était générale, Merjeewsky a vu que sans lui tout s'est bien passé. Basilewsky s'assied entre nous et on commence à rire. Il est très drôle, il nomme Viviani: *Mademoiselle. "Ah, Mademoiselle, comprenez-vous le russe ?"*. Basilévitch, maman et ma tante et même nous plaisantons et l'ennuyons, il se débat comme il peut ce pauvre sac. On l'a taquiné mais au moins on a ri, pire que comme des fous jusqu'à presque [Six pages écrites arrachées] Tout s'est passé en famille !