Sobota, 29. srpna 1874

Prší a výlet do Brugg se nekoná. Obědvám v Kursaalu, Merjeewský je blízko nás. Nenávidím ho. Plobster pořád pózuje před námi a já se na něj nemůžu podívat, aniž bych se rozesmála. Gestikuluje jako Paparigopoulos. Jakmile zahlédnu jeho dlouhý nos pod jeho hříbkem klobouku, směji se jako blázen. Uvedla jsem ho do módy u nás a všichni se jím zabývají. Pózuje na všechny způsoby až do směšnosti. Není to opravdový Plobster, ale jako pózer je zábavný. Prší a fouká vítr, oceán burácí, počasí je strašné, uchylujeme se do čítárny, kam přijde i Plobster a obrátí k nám svá půvabná záda. Podobá se humrovi. Koutský, který dá koncert s Nagornoffem a paní Conneauovou, si mě hned všiml a požádal Merjeewského, aby mu mě představil. Merjeewský ho představil. [Škrtnuto: jeho žena vypadá jako kurtizána.] Basilévitchová a Viviani s námi večeří na Plage, pak my i ony nacházíme mámu atd. v Kursaalu a usazujeme se u okna v čítárně. Plobster se přibližuje k Basilévitchové a nám ho představí. Rytíř Edouard de Moelenar. Po patnácti dnech pózování ho tu máme docela blízko, toho krásného bludného rytíře. Mluvil o mých botkách, o mých nohách, ale jeho řeč postrádá lesk a není to pravý Plobster. Zůstává do devíti s námi; už nemusí pózovat. Konverzace byla obecná, Merjeewský viděl, že se bez něj vše zdařilo. Basilewský si sedá mezi nás a začíná se smát. Je velmi vtipný; říká Viviani: Slečno. „Ach, slečno, rozumíte rusky?" Basilévitchová, máma a teta a dokonce i my žertujeme a trápíme ho, brání se, jak může, ten chudák pytel. Škádlili jsme ho, ale aspoň jsme se smáli, hůř než blázni, až skoro [Šest popsaných stran vytrženo] Vše se odehrálo v rodinném kruhu!