Úterý, 25. srpna 1874

V půl třetí přijdou slečna Fosterová a dvě další Angličanky a jdeme spolu na molo, s Tamancheffovými a všemi. Povídala jsem si s jednou Angličankou, ošklivou a zrzavou; když jsem ji nechala vyslovovat ruská slova, zjistila jsem, že vyslovuje Ch; zeptala jsem se jí, jestli není Skotka. Je.
Pak jsem se jí po krátkém váhání zeptala na vévodu. Viděla ho, i jeho ženu. Ta vůbec není hezká, ale je velmi divoká. Ta dívka mi vyprávěla, že viděla vévodu z Hamiltonu na ostrově Arran, který mu patří, závodit s rolníky atd. atd.
Jeho žena, říká, je stejně bláznivá jako on.
Už na molu začínám být tak smutná jako před rokem a stejně zaujatá. Zůstala bych hodiny sama, jen kdyby mě nechali na pokoji.
Všechny mé niterné myšlenky jsou samé pochybnosti a ujišťování. Často se mi zdá, že nikoho nemiluji, a pak najednou vidím opak, jako dnes.
Pláču a směji se sama sobě zároveň. A cítím to něco nevysvětlitelného, mimořádného, podivného.
Že by to byla pravá láska? Nevím, ale cítím to, jen když jsem viděla, nebo mluvila, nebo myslela na vévodu.
Abychom spolu strávili poslední hodiny, večeříme v hotelu Grand Café. Nic nejím.
Pak jdeme do salonu — Dina, Líza, Katia, já, Paul a Georges. Líza, to zlaté srdce, už pláče. Zpívala jsem. Teď, když odjíždějí, mě to velmi mrzí.
Jdeme se oblékat na ples, ale v devět přijdou k nám a přihlížejí, jak se strojíme. Líza držela svíčku a plakala, když jsem česala mámu.
Konečně po polibcích a nejněžnějším loučení se rozcházíme. Budou mi chybět.
Teta mi přivezla z Bruselu pozoruhodné střevíce a růžové punčochy. Jsem v růžovém, tyto punčochy a střevíce s čínskou špičkou, s páskami z černého sametu a ocelovými knoflíky. Mám dnes večer nohu, jakou jsem ještě nikdy neviděla.
Máma má bílé šaty, moc sluší.
Na plese najdeme místa vpravo.
Budu stručná, nemám čas. Málem vykřikli, když uviděli mé nohy.
Doenhoff přišel říct, že ho jeden pán otravuje, aby ho představil, ale že ho dost nezná. To znamená, že ten muž není Plobster.
„Nemá cenu ho představovat, hrabě,“ řekla jsem (vím, o koho jde).
Prý mám obdivovatele, které neznám; jakýsi Francouz včera mluvil o mně s Georgesem Tamancheffem.
Nejenže se na mě dívali, ale přicházeli ze všech koutů, aby mě viděli.
Několikrát mě vyzvali k tanci, ale místo abych tančila celou dobu, po jednom kole jsem se procházela.
Nikdy nohy nevyvolaly tak obrovskou senzaci. Když jsme se chystaly odejít a stály jsme uprostřed sálu, objeví se Plobster. Říkám, ať zůstaneme ještě deset minut. Ale teď něco mimořádného: dívám se a stěží věřím svým očím — vidím Doriu Pamphiliiho, jak o hlavu převyšuje celé shromáždění jako Diána své nymfy.
V tu chvíli mě přijde vyzvat k tanci Foster I, přijímám a jdeme se procházet salony; ani on, ani já nemáme rádi polku-mazurku. Doria jako jediný mé nohy neviděl; ti dva pánové, co s ním byli, trhli sebou a postrkovali se, ale Doria nic neviděl, podle mě.
Podléhá vlivu zdejší země a začíná nosit vousy, velmi mu to sluší, opravdu, těmi žerty nakonec způsobí, že se mi bude Doria líbit víc než dost.
Uléhám pozdě, kolem jedné, a hodlám vstát v pět, abych doprovodila Tamancheffovy až do Brugg. Jsou bohatí a urození a přesto vypadají úplně obyčejně a často dělají věci jako stát za provazem na dostizích.
Myslím na vévodu z Hamiltonu, který mě dnes zaměstnává jako tehdy.
Stydím se, směji se svým dětinstvím a pláču a trápím se.
Nemohla jsem usnout, vyskočila jsem z postele a potmě jsem napsala na list papíru Jeho Milost vévoda z Hamiltonu. Líza mi řekla, že chce-li se člověku o někom zdát, musí si dát jeho jméno napsané pod polštář.
A tak usínám s úsměvem, v pláči a ve vzteku.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „she is very wild“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „tenerissimi“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „started“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „His Grace the Duke of Hamilton“ (Marie napsala celý titul). ↩