Pondělí, 24. srpna 1874

Koupu se s Lízou a Katjou; druhá koupel je příjemnější. Ale lidé, co se koupou, skáčou jako čerti a rozesmívají mě. Obědvám na Plage a Basilewsky sedí u stolu nedaleko od nás. Přijde Doenhoff, pak se Basilewsky připojí ke konverzaci. Kdyby to Basilévitchová věděla!
Mám vlasy rozpuštěné na záda, hnědé šaty a klobouk. Jdeme na molo, nic zvláštního. Malá Labanoffová je tam a jak se vracíme, šla za námi a měla jsem tu čest slyšet její drobný nalomený hlásek vést nakloněný rozhovor.
Doenhoff jde s námi domů a zůstane dost dlouho.
Mámu potká velká nepříjemnost. V šest hodin, bylo domluveno, my, Basilévitchová a Basilewsky jsme měli večeřet v Cercle des Bains. Barkowsky měl přijít hrát. Sundali mi vlásenky a dlouho jsem se česala. Basilévitchová šla napřed s Dinou. Když přijdu s mámou, nikdo tam není.
Basilévitchová odvedla Basilewského do hotelu de l’Océan večeřet s Gardeffovými a nechala Dinu samotnou, ta naštěstí našla Tamancheffovy.
Máma je zoufalá, že zmeškala tu večeři s Basilewským. Má všelijaké nápady.
Konečně po několika tahanicích, které snáším se vší náležitou důstojností, usedáme ke stolu v Kursaalu, v kavárně, zatímco hraje hudba.
Máma ze zoufalství sní jen omeletu a šálek čokolády. Přicházejí Tamancheffovi s Dinou. Jsou milí a budou mi chybět. Odjíždějí pozítří.
Abych s nimi byla, jdu do Cercle des Bains. Baron Leiss mě zve k tanci, představuji ho mámě. „Ale, ale, ráčíte?“ To je celá jeho konverzace.
Zůstáváme do konce.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále baronova zkomolená francouzština: „Tiens, tiens si’ plaît [sic] ?“. ↩