Úterý, 25. srpna 1874

Ve dvě a půl přicházejí slečna Fosterová a dvě další Angličanky a jdeme spolu na molo, s Tamančeffovými a všemi. Povídala jsem si s jednou Angličankou, ošklivou a zrzavou; když jsem ji nechala vyslovovat ruská slova, zjistila jsem, že vyslovuje Ch; zeptala jsem se jí, jestli není Skotka. Je. Pak jsem se jí po krátkém váhání zeptala na vévodu. Viděla ho, i jeho ženu. Ta vůbec není hezká, ale je velmi divoká.¹ Ta dívka mi vyprávěla, že viděla vévodu z Hamiltonu na ostrově Arran, který mu patří, závodit s rolníky atd. atd. Jeho žena, říká, je stejně bláznivá jako on. Už na molu začínám být tak smutná jako před rokem a stejně zaujatá. Zůstala bych hodiny sama, jen kdyby mě nechali na pokoji. Všechny mé vnitřní myšlenky sestávají z pochybností a ujišťování. Často se mi zdá, že nikoho nemiluji, a pak najednou vidím opak, jako dnes. Pláču a směji se sama sobě zároveň. A cítím to něco nevysvětlitelného, mimořádného, podivného. Že by to byla pravá láska? Nevím, ale cítím to, jen když jsem viděla, nebo mluvila, nebo myslela na vévodu. Abychom spolu strávili poslední hodiny, večeříme v hotelu Grand Café. Nic nejím. Pak jdeme do salonu — Dina, Líza, Katia, já, Paul a Georges. Líza, to zlaté srdce, už pláče. Zpívala jsem. Teď, když odjíždějí, mě to velmi mrzí. Jdeme se oblékat na ples, ale přicházejí v devět k nám a jsou přítomni toaletě. Líza držela svíčku a plakala, když jsem česala mámu. Konečně po polibcích a loučení přenežných² se rozcházíme. Budou mi chybět. Teta mi přivezla z Bruselu pozoruhodné střevíce a růžové punčochy. Jsem v růžovém, tyto punčochy a střevíce s čínskou špičkou, s páskami z černého sametu a ocelovými knoflíky. Mám dnes večer nohu, jakou jsem ještě nikdy neviděla. Máma má bílé šaty, velmi hezké. [Škrtnuto: Na plese] najdeme místa vpravo. Budu stručná, nemám čas. Málem se křičelo, když uviděli mé nohy. Doenhoff přišel říct, že ho jeden pán trápí, aby ho představil, ale nezná ho dost. To znamená, že ten muž není Plobster. Nemá cenu ho představovat, hrabě, řekla jsem (vím, o koho jde). Zdá se, že mám obdivovatele, které neznám; jakýsi Francouz včera mluvil s Georgesem Tamančeffem v mém zájmu. Nejenže se na mě dívali, ale přicházeli ze všech koutů, aby mě viděli. Byla jsem několikrát vyzvána, ale místo abych celou dobu tančila, procházela jsem se po jednom kolečku. Nikdy nohy nevyvolaly tak obrovskou senzaci. Když jsme se chystaly odejít a stály jsme uprostřed sálu, objevuje se Plobster. Říkám, ať zůstaneme ještě deset minut. Ale teď něco mimořádného: dívám se a stěží věřím svým očím — vidím Doriu Pamphiliiho, o hlavu převyšujícího celé shromáždění jako Diána své nymfy. V tu chvíli mě přichází Foster I vyzvat k tanci, přijímám a jdeme se procházet salony; ani on, ani já nemáme rádi polku-mazurku. Doria jako jediný mé nohy neviděl; ti dva pánové, co s ním byli, sebou trhli³ a postrkovali se, ale Doria nic neviděl, podle mě. Podléhá vlivu zdejší krajiny a začíná nosit vousy, sluší mu to velmi, opravdu, těmi žerty z něj nakonec udělají, že se mi bude Doria líbit víc než dost. Uléhám pozdě, kolem jedné, a hodlám vstát v pět, abych doprovodila Tamančeffovy až do Brugg. Jsou bohatí a urození a přesto vypadají bezvýznamně a často dělají věci jako stát za provazem na dostizích. Myslím na vévodu z Hamiltonu, který mě dnes zaměstnává jako tehdy. Stydím se, směji se svým dětinstvím a pláču a trápím se. Nemohla jsem usnout, vyskočila jsem z postele a potmě jsem napsala na list papíru His Grace the Duke of Hamilton⁴. Líza mi řekla, že chce-li člověk snít o nějaké osobě, musí dát její jméno napsané pod polštář. A tak usínám s úsměvem, v pláči a ve vzteku.