Úterý, 25. srpna 1874
Ve dvě a půl přicházejí slečna Fosterová a dvě další Angličanky a jdeme spolu na molo, s Tamančeffovými a všemi. Povídala jsem si s jednou Angličankou, ošklivou a zrzavou; když jsem ji nechala vyslovovat ruská slova, zjistila jsem, že vyslovuje Ch; zeptala jsem se jí, jestli není Skotka. Je. Pak jsem se jí po krátkém váhání zeptala na vévodu. Viděla ho, i jeho ženu. Ta vůbec není hezká, ale je velmi divoká.1 Ta dívka mi vyprávěla, že viděla vévodu z Hamiltonu na ostrově Arran, který mu patří, závodit s rolníky atd. atd. Jeho žena, říká, je stejně bláznivá jako on. Už na molu začínám být tak smutná jako před rokem a stejně zaujatá. Zůstala bych hodiny sama, jen kdyby mě nechali na pokoji. Všechny mé vnitřní myšlenky sestávají z pochybností a ujišťování. Často se mi zdá, že nikoho nemiluji, a pak najednou vidím opak, jako dnes. Pláču a směji se sama sobě zároveň. A cítím to něco nevysvětlitelného, mimořádného, podivného. Že by to byla pravá láska? Nevím, ale cítím to, jen když jsem viděla, nebo mluvila, nebo myslela na vévodu. Abychom spolu strávili poslední hodiny, večeříme v hotelu Grand Café. Nic nejím. Pak jdeme do salonu — Dina, Líza, Katia, já, Paul a Georges. Líza, to zlaté srdce, už pláče. Zpívala jsem. Teď, když odjíždějí, mě to velmi mrzí. Jdeme se oblékat na ples, ale přicházejí v devět k nám a jsou přítomni toaletě. Líza držela svíčku a plakala, když jsem česala mámu. Konečně po polibcích a loučení přenežných2 se rozcházíme. Budou mi chybět. Teta mi přivezla z Bruselu pozoruhodné střevíce a růžové punčochy. Jsem v růžovém, tyto punčochy a střevíce s čínskou špičkou, s páskami z černého sametu a ocelovými knoflíky. Mám dnes večer nohu, jakou jsem ještě nikdy neviděla. Máma má bílé šaty, velmi hezké. [Škrtnuto: Na plese] najdeme místa vpravo. Budu stručná, nemám čas. Málem vykřikli, když uviděli mé nohy. Doenhoff přišel říct, že ho jeden pán trápí, aby ho představil, ale nezná ho dost. To znamená, že ten muž není Plobster. Nemá cenu ho představovat, hrabě, řekla jsem (vím, o koho jde). Zdá se, že mám obdivovatele, které neznám; jakýsi Francouz včera mluvil s Georgesem Tamančeffem v mém zájmu. Nejenže se na mě dívali, ale přicházeli ze všech koutů, aby mě viděli. Byla jsem několikrát vyzvána, ale místo abych tančila celou dobu, po jednom kole jsem se procházela. Nikdy nohy nevyvolaly tak obrovskou senzaci. Když jsme se chystaly odejít a stály jsme uprostřed sálu, objevuje se Plobster. Říkám, ať zůstaneme ještě deset minut. Ale teď něco mimořádného: dívám se a stěží věřím svým očím — vidím Doriu Pamphiliiho, o hlavu převyšujícího celé shromáždění jako Diána své nymfy. V tu chvíli mě přichází Foster I vyzvat k tanci, přijímám a jdeme se procházet salony; ani on, ani já nemáme rádi polku-mazurku. Doria jako jediný mé nohy neviděl; ti dva pánové, co s ním byli, sebou trhli3 a postrkovali se, ale Doria nic neviděl, podle mě. Podléhá vlivu zdejší země a začíná nosit vousy, sluší mu to velmi, opravdu, těmi žerty nakonec způsobí, že se mi bude Doria líbit víc než dost. Uléhám pozdě, kolem jedné, a hodlám vstát v pět, abych doprovodila Tamančeffovy až do Brugg. Jsou bohatí a urození a přesto vypadají bezvýznamně a často dělají věci jako stát za provazem na dostizích. Myslím na vévodu z Hamiltonu, který mě dnes zaměstnává jako tehdy. Stydím se, směji se svým dětinstvím a pláču a trápím se. Nemohla jsem usnout, vyskočila jsem z postele a potmě jsem napsala na list papíru His Grace the Duke of Hamilton4. Líza mi řekla, že chce-li člověk snít o nějaké osobě, musí dát její jméno napsané pod polštář. A tak usínám s úsměvem, v pláči a ve vzteku.Mardi, 25 août 1874 A deux heures et demie viennent Mlle Foster et deux autres Anglaises et nous allons ensemble à l'estacade, avec les Tamancheff et tous. Je causais avec une Anglaise, laide et rousse, en lui faisant prononcer des mots russes j'ai trouvé qu'elle prononce X, je lui demandai si elle n'était pas écossaise, elle l'est. Alors je lui ai parlé du duc après une hésitation. Elle l'a vu, et aussi sa femme. Elle n'est pas du tout jolie, mais she is very wild. Cette fille m'a raconté qu'elle a vu le duc de Hamilton sur l'île d'Arran, qui lui appartient, courir des courses avec les paysans, etc. etc. Sa femme, dit-elle, est aussi folle que lui. Déjà sur l'estacade je commence à être aussi triste qu'il y a un an, et aussi occupée. Je resterai des heures toute seule pourvu qu'on me laissât tranquille. Toutes mes pensées intimes consistent en doutes et rassurations [sic]. Il me semble souvent que je n'aime personne et puis tout à coup je vois le contraire, comme aujourd'hui. Je pleure et je ris de moi en même temps. Et je sens ce quelque chose inexplicable, extraordinaire, étrange. Est-ce que ce serait le véritable amour ? Je ne sais pas, mais je ne le sens que quand j'ai vu, ou parlé, ou pensé au duc. Pour passer les dernières heures ensemble nous dînons à l'hôtel du Grand Café. Je ne mange rien. Après nous allons au salon, Dina, Lise, Katia, moi, Paul et Georges. Lise, ce cœur d'or, pleure déjà. J'ai chanté. Maintenant qu'ils partent j'en suis très fâchée. Nous allons nous habiller pour le bal, mais ils viennent à neuf heures chez nous et assistent à la toilette. Lise tenait la bougie et pleurait quand je coiffais maman. Enfin après des baisers et des adieux tenerissimi on se sépare. Je les regrette. Ma tante m'a apporté de Bruxelles des souliers remarquables et des bas roses. Je suis en rose, ces bas et souliers à la pointe chinoise, à barrettes de velours noir et boutons en acier. J'ai un pied ce soir comme je n'en ai jamais vu. Maman a une robe blanche très bien. [Rayé: Au bal] nous trouvons des places à droite. Je serai courte, je n'ai pas le temps. On a presque poussé des cris en voyant mes pieds. Doenhoff est venu dire qu'un monsieur le tourmente pour qu'il le présente, mais qu'il ne le connaît pas assez. C'est-à-dire que cet homme n'est pas un Plobster. C'est inutile de le présenter, comte, dis-je (je sais de qui il s'agit). Il paraît que j'ai des adorateurs que je ne connais pas, un Français a parlé hier à Georges Tamancheff pour moi. Non seulement on me regardait mais on venait de tous les coins pour me voir. J'ai été engagée plusieurs fois, mais au lieu de danser tout le temps je me promenais après un tour. Jamais pieds n'ont produit une aussi grande sensation. Comme nous étions sur le point de partir, et nous tenions au milieu de la salle paraît Plobster. Je dis de rester encore dix minutes. Mais voilà une chose extraordinaire, je regarde et j'ai peine à croire mes yeux, c'est Doria Pamphilii que je vois, dépassant d'une tête toute l'assemblée comme Diane ses nymphes. En ce moment Foster I vient m'inviter, j'accepte et nous allons nous promener dans les salons, ni moi ni lui n'aimant la polka-mazurka. Doria seul ne vit pas mes pieds, les deux messieurs qui étaient avec lui started, se poussèrent l'un l'autre mais Doria n'a rien vu, selon moi. Il subit l'influence du pays et commence à porter une barbe, cela lui va très bien, vraiment avec ces plaisanteries on finira par me faire trouver Doria plus que bien. Je me couche tard, vers une heure et j'ai l'intention de me lever à cinq heures pour reconduire jusqu'à Bruges les Tamancheff. Ils sont riches et nobles et cependant ont l'air de rien, et souvent font des choses comme aller derrière la corde aux courses. Je pense au duc de Hamilton, qui m'occupe aujourd'hui comme alors. J'ai honte, je ris de mes enfantillages et je pleure et je me tourmente. Je ne pouvais m'endormir, je sautais du lit et dans l'obscurité j'écrivis sur une feuille de papier, His Grace the Duke of Hamilton. Lise m'a dit que si on veut rêver d'une personne il faut mettre son nom écrit sous l'oreiller. Alors je m'endors souriant, pleurant et rageant.