Středa, 19. srpna 1874

Jednou jsem se mimochodem zmínila o chobotnicích a Polák se mě zeptal, jestli bych je chtěla:
„Ano,“ odpověděla jsem a zapomněla.
Dnes ráno vejde číšník a přinese velkou krásnou mušli plnou chobotnic. Řekneme, ať hraběte, který čekal dole, pošlou nahoru. Psala jsem, nevstala jsem, neotočila jsem hlavu, dokud jsem nezapečetila dopis a nenapsala adresu. Počítal s efektem; žádný se nedostavil. Jsem jako všichni ostatní, využívám, kde mohu, ale na poděkování jsem mu dala k odeslání několik dopisů.
Dnes večer jdeme všichni do divadla, dávají Le Sphinx. S Tamancheffovými je nás dvanáct. Dost na to, abychom zaplnili jednu stranu divadla. Naproti jsou milí Fosterovi. Přes špatné herce jsem hru ráda viděla znovu. Ale i při vší shovívavosti mi paní de Schelles připadala hrozná, a k tomu žádná róba. Ta druhá, Berthe, je skoro tak dobrá jako v Paříži. Ta hodná rodina Tamancheffových je velmi milá, ale často mě nudí. Jako Anitchkoffovi, kteří jsou nejlepší přátelé, jaké máme, a přesto mě nudí.
Ti Tamancheffovi táhnou člověka vždycky pryč z promenád, kvůli nim jsem ještě nebyla na koncertě. Mám ráda hezké bataklány, tenhle je příliš prostý. Po představení jdeme k Cercle des Bains, ale v půli cesty vidíme zhaslá světla.
Walitský složil další čtyři básně, volně rýmované, ale protože jde o lidi, které známe:
Oči modré / Nos klobása / Medvěd nešika / Silák tlusťoch / Doenhoff nemotora / Hlídač ruských lesů.
To je na Doenhoffa, tady jsou hezčí verše.
Belgičan Gambart / Se schoval do stodoly / Ve velkém rozčilení / Z vyznamenání získaného / Od dámy Markéty / A celé její družiny / Za raky a za pstruhy / Za hry a za houpačku.
Tyto verše překládám takto:
Pan Gambart / Přeskakuje hradby / Ve velkém rozčilení / Po slavnostním přijetí
Princezny Markéty / S celou její družinou / Vyznamenání mu zjedná / To půvabné přijetí.
Gambart je vyznamenán. Za jeho nepřítomnosti strávila Markéta se svou družinou několik hodin v Alse s pruskou princeznou. Chytaly raky a pstruhy, které do jezírek schválně nasadili. A když páni i dámy i sama Markéta řekla vylovili padesát raků, prohlásila:
„Hledejte, dámy, bylo jich šedesát, najdete ještě deset.“
Pak šli svůj úlovek sníst do Barizartu. Vraťme se k výtvorům Walitského.
Španělský Žid / Moïse Jurybarren / Tančí s dámami / Mluví u Saragossy / Říká, že po ní vzdychá / Proto bojuje s karlisty / Úhlavní nepřítel karlistů / Katolíků a papeženců (1) Walitský si z toho člověka tropil posměch a jeho, del Puenteho a toho malého, co se podobá Rodionoffovi, nazýval karlisty, dodával jim politickou vážnost, zvlášť po uzavřené společnosti a po tom, jakou váhu Paul Jurybarrenovi a del Puentemu přikládal za té aféry s kotiliónem. Jurybarren vypadal tak židovsky. Na závěr tohle:
Krásná idyla / Doria Pamphilia / Postava ohromná / Hlas jasný / Ač Ital / Přece krasavec.
Už tři dny vypráví o Doriovi neuvěřitelné věci, nemluvě o záplavě oplzlostí. Jedli jsme zmrzlinu v Kursaalu, když nám před Merjeewským řekl a ukázal přitom na kouř z doverské lodi, který byl odtud vidět:
„Podívejte, to je Doria Pamphilii, jak se noří doprostřed oceánu, ale je tak velký, že dosáhne na dno a je mu vidět hlava; ten kouř je kouř z jeho doutníku.“ A podobné hlouposti.

Poznámky

Pozn. překl.: Název hry (Octave Feuillet); česky „Sfinga“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩