❦
Neděle 2. srpna 1874
Jdeme se dívat, jak hodní lidé vycházejí z kostela. Gericke se zastaví nedaleko nás a dívá se jako my; je ubohý — zblízka hodně získá, z dálky nepůsobí vyrovnaně, není si jistý sám sebou. Nikdy se na něj nedívám, ani když zdraví; po pravdě řečeno mě zajímá pramálo. Jsem v bílém, vypadám nepatrně lépe než včera, ale jen na okamžik. Máma chce navštívit hraběnku Merjeewskou, procházíme proto alejí des Sept heures; nezůstáváme dlouho.Nous allons voir les bonnes gens sortir de l’église. Gericke s’arrête non loin de nous et regarde comme nous, il est misérable, de près il gagne beaucoup, de loin il n’est pas posé, il n’est pas sûr de lui. Je ne le regarde jamais, pas même quand il salue, à vrai dire il m’intéresse médiocrement. Je suis en blanc, je suis un tout petit peu mieux qu’hier, pour un instant seulement. Maman veut faire une visite à la comtesse Merjeewsky, nous traversons pour cela l’allée des Sept heures, nous ne restons pas longtemps.
U hudby si s námi přijde promluvit Wheelwright se svým nádherným chrtem; zítra závodí.
À la musique, Wheelwright avec son magnifique lévrier vient nous parler, il court demain.
Moc bych chtěla jet na dostihy na koni, ale nemám s kým; srdce řeklo mladíkovi, aby odjel, a dnes má obličej oběšence. Vcházíme do Orange, když hrabě říká:
Je voudrais beaucoup aller à cheval aux courses mais je n’ai avec qui, le cœur a dit au jeune homme de partir, il a une face de pendu aujourd’hui. Nous entrons à Orange lorsque le comte dit :
„Tak co, slečno, odjíždím dnes tak, jako jsem odjížděl do Bruselu?“
— Eh bien Mademoiselle, est-ce que je pars aujourd’hui comme je partais pour Bruxelles ?
„Jak jste odjížděl do Bruselu? Nevzpomínám si.“
— Comment partiez-vous à Bruxelles, je ne m’en souviens pas.
„Ach, nevzpomínáte si?“
— Ah vous ne vous souvenez pas ?
„Ne, opravdu; mám paměť takovou... víte.“
— Non, vraiment ; j’ai la mémoire tellement... vous savez.
Opakoval má slova po mně. Večeře byla špatná. Večer zůstanu doma a uléhám v jedenáct, to je mnohem lepší.
Il répétait les paroles après moi. Le dîner était mauvais. Je passe le soir chez moi, et me couche à onze heures, c’est beaucoup mieux.
Chci se dát do pořádku, jsem tak ošklivá.
Je veux m’arranger, je suis si laide.