Pondělí 3. srpna 1874

Den je studený a šedý, zpočátku prší. Obědvala jsem s Paulem u Baase, vedle Folignů.
(Šedé šaty, nesluší) vyrážíme a usazujeme se v první řadě, naproti Markétinu pavilonu. Je tam plno lidí. Macainnovi, Španělky s Rodionoffem, Leesovi, pán, kterému šedá nesluší, del Puente, Jurybareen, všichni z uzavřené společnosti, Haristoffovi, pan a paní de La Roussellière, Brazilci a Brazilky, návštěvníci z Bruselu a okolních měst, de Neufarge, Kean, naši Američané, žádné Američanky a všichni, které známe, neznáme a velké množství těch, které jsme nikdy neviděli.
Nesmím zapomenout říct, že ten pán není de La Roussellière; je to vikomt Desmanet de Biesme, nechal závodit koně jménem Ardente a dvoří se paní de La Roussellière.
Dostihy jsou zajímavé, zvlášť džentlmeni-jezdci; Wheelwright jel na okouzlujícím tříletém černém koni a byl ze všech nejlépe oblečen.
Obávali se deště, ale žádný nepřišel; bylo šedo, mlhavo, chladno, ale žádný déšť.
Šla jsem o přestávce s Paulem na tribuny a mluvila s Gambartem atd.
Wheelwright vyhrál ke spokojenosti všech a za volání bravo a výkřiků ho přivedli do váhovny před tribunami — Wheelwright!
Ale baron de Nevímčeho protestoval a tvrdil, že zkrátil dráhu; nastal značný rozruch, šli na místo prohlédnout stopy, ale protože bylo několik falešných startů, nedalo se nic prokázat a cenu dali Wheelwrightovi.
Na konci se konal závod zdejších koníků; vyhrála Cantinière — na té budu jezdit.
Odjezd proběhne dost klidně. Nudila jsem se jako vždy na dostizích; zajímaly mě jen chvíle, kdy koně běželi. Jsme zase samy!
Může za to Gericke se svou zlomyslností. Ráda bych věděla, co mu kdo udělal, že se stal nepřítelem.
Zakazuje Řekovi, aby s námi chodil!
Máma se pokusila otrávit dostihy, ale já jsem předstírala, že nic neslyším. Vždycky se snaží smazat radost, kterou mi udělá, svým neustálým škorpením.
Chci večeřet u Baase, ona chce do Flandre, jdeme do Flandre, pak k Baasovi, pak zase do Flandre a nakonec k Baasovi, kde se jí nejlépe ve Spa. Mám Baase ráda jako London House.
Večer je velký bál; divadelní sál bude upraven na zimní zahradu a propojen s tanečním sálem.
Věděla jsem, že nebudeme mít tanečníky, a oblékla jsem si bílé se stříbrem, jednoduché černé uzavřené botičky, režné rukavice. Můj účes.
na okraji
Wittgenstein 11 10 98765432 1
Co jsem čekala, to se stalo — byl tu sice Jahal, ale co je to za tanečníka! Byl tu ještě lucemburský pán, Wallenstein, pak Kirsh a Arab, ale to je bída. Odcházíme v jedenáct, je mi smutno a nejraději bych se rozplakala.
Markéta, rozkošná v růžovém, se zúčastnila bálu, který byl velmi živý, ale ne dokonale elegantní.
Jsem tak rozzlobená, že si lehnu za máminu postel a zůstanu tam se zavřenýma očima, dokud mě neodešlou, a pak ze vzdoru vypiji tři šálky čaje a uléhám celá nešťastná. Nebudu tedy nikdy žít tak, jak si přeji!
Bože můj!

Poznámky

Pozn. překl.: Amatérští jezdci z aristokratických kruhů; v originále anglicky „gentlemen riders“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „foggy“. ↩
Pozn. překl.: London House — Mariin oblíbený podnik (název je anglický i v originále). ↩