Čtvrtek 2. července 1874

Před kioskem v alejích je dětský ples.
Šly jsme tam (plátěné šaty, klobouk Massa, dobré). Před pódiem bylo už usazeno dost lidí — paní Basilévitchová nepřicházela a malý ošklivec Gridano, Rumun nám včera představený, mě otravoval svou přítomností. Šla jsem s Paulem pro Basilévitchovou. Zastihla jsem ji, jak se ještě upravuje — vrátily jsme se s dětmi, holčičku jsem vedla za ruku a Paul nesl v náručí miminko, chlapečka rok a půl starého.
Dovedly jsme tyto zajímavé osoby a daly jsme každému kavalíra a dámu.
V tom okamžiku jsem si všimla pána mdlé krásy a mefistofelského vzezření — díval se na mě; pak přišel pozdravit Basilévitchovou, která mi ho představila: rytíř de Neufarge. Nemanželský syn ruského knížete, jenž mu odkázal velký majetek — tahle krása ho z poloviny promrhala. S Basilévitchovou a tímto pánem jsem se vrátila ke svým, jimž jsme ho znovu představily.
Tento pán mluvil s Basilévitchovou velmi lehkovážně, ještě lehkovážněji si hrál se slovy a řekl, že Spa je tréninková dráha pro vašeho manžela. Je dobře oblečený, ale musí to být nejednoznačná postava, jakýsi rytíř průmyslu. Mé domněnky se večer potvrdily — o něm se mluvilo tak špatně, že Basilévitchová byla téměř v zoufalství, že ho vůbec představila, a nevěděla, zda s ním má tancovat — odmítnout ho znamená ztratit právo tancovat s kýmkoli jiným.
Všichni říkají, že má špatnou pověst, když se zeptáte jakou? jak? zachovají mlčení a Kirch dnes večer, když nás častoval limonádou, řekl Basilévitchové, že se neměla ptát, jakou má pověst. Ten pán si vybírá chvíle, kdy hostí, obvykle k pomlouvání.
Večer mě Walitsky doprovodil až k alejím, kde jsem zůstala s Basilévitchovou a kněžnou Eristoffovou (opět z kupecké rodiny, lehkých mravů — chce se rozvést, aby si vzala nějakého Bodyho).
Nacházím se ve velmi špatné společnosti. Krátce nato přichází ten malý Polák, posadí se vedle mě a povídáme si o hudbě. Je muzikant (obávám se, že se opakuji nebo něco přeskakuji, protože píšu dnes v sobotu, každý večer nastala nějaká překážka).
Nikdy se na něj nedívám zpříma — aby si toho cenil, když se na něj podívám. Mluvím se sklopenýma očima nebo upřenýma na nějaký bod. Odmítla jsem všechny tance a hrabě netancoval, ač mi říkal, že tanec zbožňuje. Dal mi najevo, že chce tancovat jen se mnou. To je velmi milé — myslím, že mě ten chlapec pobaví; jen je tak mladý a já nemám ráda štěňata.
Nakonec je Angličan přece jen nejlepší (když nemáš rybu, rak je ryba).
Pak konverzace nabrala jemný obrat:
– Ale přece Pygmalion oživil sochu, řekla jsem.
– Ano, ale já nemám rád krásu soch, mám rád krásu živou, která myslí, která cítí, mám rád krásu duchovní, zvídavou (důrazně a díval se na mě, usmála jsem se, neměla jsem).
Pan de Neufarge pózoval u vchodu.

Poznámky

Pozn. překl.: „Rytíř průmyslu" (chevalier d'industrie) — dobový eufemismus pro podvodníka, dobrodruh živící se svým důvtipem.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „puppies" — štěňata, pohrdavý termín pro mladé nezralé muže.