Sobota 20. června 1874

Pan de Villemessant z „Figara" vynesl rozsudek. Máma za ním zašla a vyprávěla mu celou tu věc, aby ho požádala, zda by Dusautoyho neuvedl v novinách. Pan de Villemessant však navrhl, že si Dusautoyho zavolá k sobě do jiné místnosti, požádá ho, aby podal nějaký dobrý důvod ospravedlňující jeho chování, a pokud ne, řekne mu, že si zaslouží místo na stránkách přečtihodného „Figara". To se také stalo. Dusautoy tedy dychtivě dává přednost předělání jezdeckého kostýmu nad tím, aby se v novinách ocitl. V pondělí přijde s jiným zkontrolovat, jestli jezdecký kostým sedí, a případně udělat nový. Tohle všechno jsou nicotnosti – tři sta franků vyházených, to je škoda, zvlášť když má člověk málo peněz, vlastně žádné. Z „Figara" se vracíme, přichází Richaud napsat kdovíjakou stížnost.
U Caroline, císařovny Karolíny I. Byla velmi milá, to také není od věci. Objednala jsem si bílé vlněné šaty, z vlněného mušelínu se stříbrnými lemovkami. Dina bude mít podobné, černé. Ještě pár otravných pochůzek po městě.
Večer se navrhovalo jít se podívat na „Bagatelle", ale do lóže druhého patra. To je odporné. Převlékla jsem se. Vzala jsem si černé šaty, středně dlouhé, černý klobouk, závoj. Tytéž šaty na mámě jsou ošklivé, na mně hezké. Bylo příšerné vedro, hlava se mi zatočila, několik sekund jsem zůstala sedět se [škrtnuto: opřenou] skloněnou hlavou a zavřenýma očima, ale plyn a horko mě dusily. Vyšla jsem ven, otevřeli okno, studený vzduch mě vzpružil a vrátila jsem se dovnitř, abych viděla konec „Pomme d'Api", který považuji za dost hloupý.