❦
Středa 3. června 1874
Mercredi, 3 juin 1874
Tyto dva dny shrnu několika slovy. Včera jsme měly v hotelu nepříjemnost.
Je résume ces deux jours en peu de mots. Hier nous eûmes un désagrément à l’hôtel.
Ozvaly se stížnosti, že jdeme spát příliš pozdě, že zpívám pozdě a konečně, ó hrůzo! Že nás večer vídají v nedbalkách. Rozhořčení a hněv všech jsou k nepopsání.
Il y a eu des plaintes que nous nous couchons trop tard, que je chante tard et enfin, oh horreur ! Que l’on nous voit déshabillées le soir. L’indignation et la colère de tous sont impossibles à décrire.
napříč stránkou
V těch příšerných vedrech jsme nechávaly okna do dvora pootevřená, člověk by si myslel, že je v Nice.
en travers Par ces chaleurs atroces nous laissions les fenêtres donnant dans la cour entrouvertes, on se croyait à Nice.
Výsledek: máma dala zavolat majitele, udělala mu scénu a dnes jsme se přestěhovaly do hotelu des Iles Britanniques na rue de la Paix.
Le résultat est qu’après avoir fait appeler le propriétaire maman lui fit une scène et qu’aujourd’hui nous avons déménagé à l’hôtel des Iles Britanniques, rue de la Paix.
Prší. Berthe mě dnes měla ve čtyři hodiny navštívit, nepřišla, bohužel.
Il pleut. Berthe devait venir me voir aujourd’hui à quatre heures, elle ne vint pas, hélas.
Z třešní se mi udělalo špatně. Z toho ovoce mám vždycky těžkou hlavu a zvedá se mi po něm žaludek; stačí o tom psát, a už by mi mohlo být zle.
Les cerises m’ont rendue malade. Ces fruits me font toujours la tête lourde et me donnent mal au cœur, rien que de l’écrire je puis être malade.
Musela jsem od večeře odejít, vzaly jsme si fiakr, cestou mi bylo zle, naštěstí jsem to vydržela až domů, a tam znovu... a znovu. Jsem nemocná, nebo spíš velice slabá, sotva mám odvahu psát, ale chtěla jsem za každou cenu zaznamenat, že když jsme projížděly rue de Rivoli, už skoro na place de la Concorde (šedé šaty, prší), projel kolem v rychlém fiakru pán jako vévoda z Hamiltonu. Připadal mi velmi krásný. Zdálo se mi, že je to šlechtic, ostatně člověk se může mýlit.
Je fus obligée de quitter le dîner, nous prîmes un fiacre, je devins malade en route, je pus heureusement rentrer et là encore... et encore. Je suis malade, ou plutôt fort faible à peine ai-je le courage d’écrire mais c’est que je voulais absolument dire qu’en passant par la rue de Rivoli déjà presque sur la place de la Concorde (robe grise, il pleut) un monsieur passa en fiacre rapide comme le duc de Hamilton. Il me parut très beau. Il m’a semblé être un gentilhomme, d’ailleurs on peut se tromper.
Kdybych byla muž, a ne žena, jela bych za ním, zjistila bych, kdo to je, a...
Si j’étais homme et non femme, je le suivrais, je saurais qui il est, et...
Podobá se vévodovi, je mladý. U všech rohatých, ten je ale krásný, pomyslela jsem si, a dvakrát třikrát jsem zavřela oči, abych ho znovu uviděla, a z radosti, že jsem spatřila tak krásného a ušlechtilého muže.
Il ressemble au duc, il est jeune. Sapristi, qu’il est beau, pensai-je et je fermai deux ou trois fois les yeux pour le revoir, et de plaisir d’avoir vu un homme aussi beau et bien.
To, co jsem řekla, je sprosté.
C’est canaille ce que j’ai dit.