❦
Čtvrtek 4. června 1874
Jeudi, 4 juin 1874
První noc v hotelu des Iles Britanniques nebyla špatná. Měla jsem sen plný různých podob Wittgensteina; mimochodem, od chvíle, kdy jsem o něm mluvila – už je to dávno – jsem ho už neviděla a už jsem na něj skoro nemyslela. Vzpomněla jsem si na něj, abych si řekla, proč už na něj nemyslím.
La première nuit passée à l’hôtel des Iles Britanniques n’a pas été mauvaise. J’ai fait un rêve tout panaché de Wittgenstein; à propos depuis que j’en ai parlé, il y a longtemps, je ne l’ai plus revu et je n’y ai presque plus pensé. Je me rappelai de lui pour me dire pourquoi je n’y pense plus.
Dnes slavnost Matern [konec slova je skryt papírem vazby] za Palais de l’industrie (šaty ze surového plátna, vlasy volné, žluté botky, stejný klobouk, sluší).
Aujourd’hui, fête Matern [la fin du mot est caché par un papier de reliure] derrière le Palais de l’industrie (robe toile écrue, cheveux pendants, bottines jaunes, même chapeau, bien ).
Slavnost jako bazar na náměstí Masséna v Nice. Losy tomboly prodávali rytíři skřipce. Velmi krásné toalety, ty nejkrásnější; vévodkyně z Mouchy, dáma, která se jí podobá, dáma v bílém, krk pokrytý neobyčejnými perlami – říkali, že je to vévodkyně z Montmorency – a kněžna Souvoroffová. Kněžna neprodávala vůbec nic. Chvíli s námi zůstala i s dcerou, pak jsme se rozešly. Zůstaly jsme sedět, potom jsem s mámou obešla zahradu. Vévodkyně z Mouchy mě stála deset franků, byla dnes tak krásná. Baron de Rothschild byl u dámy s perlami, prosila jsem mámu, abychom se vrátily a ještě ji viděly, máma se vrátila jen váhavě, myslela si, že chci vidět Rothschilda, protože jsem kvůli němu několikrát zrudla od té doby, co jsme v Paříži. V Nice se na mě hodně díval a jednoho dne, to jest skoro pořád, se zastavil jako přikovaný a díval se, když jsem procházela. A jednou dokonce, když jsem jela s mámou a tetou v kočáře, prudce se zastavil a díval se – tehdy teta řekla:
Une fête comme la vente du square Masséna de Nice. Les billets de la tombola étaient vendus par des chevaliers du pince-nez. De très jolies toilettes, les plus belles; duchesse de Mouchy, une dame qui lui ressemble, une dame en blanc, le cou couvert de perles extraordinaires, qu’on disait la duchesse de Montmorency, et la princesse Souvoroff. Cette dernière ne vendait rien du tout. Elle et sa fille restèrent quelque temps avec nous puis nous nous séparâmes. Nous restâmes assis, ensuite je fis avec maman le tour du jardin. La duchesse de Mouchy me coûte dix francs, elle était si belle aujourd’hui. Le baron de Rothschild était près de la dame aux perles, je priai maman de retourner pour la voir encore, maman retourna avec hésitation, elle pensait que je voulais voir Rothschild parce que j’ai rougi plusieurs fois pour lui depuis que nous sommes à Paris. A Nice il me regardait beaucoup et un jour c’est-à-dire presque toujours, il s’arrêtait net et regardait lorsque je passais. Et même un jour, comme j’étais en voiture avec maman et ma tante, il s’arrêta durement et regarda, alors ma tante dit:
„Imbecil, dívat se člověk může, když je to zajímavé, ale proč se tak zastavovat1.“
- Imbécile , on peut regarder si c’est intéressant, mais pourquoi s’arrêter ainsi.
Bylo mi to velmi lichotivé, protože se díval vážně, jak to mám ráda a jak se dívat má.
J’étais très flattée, parce qu’il regardait d’un air sérieux, comme j’aime et comme il faut regarder.
Jednou Barnola řekl tetě, že mě baron de Rothschild pokládá za rozkošné dítě nebo něco podobného. Dozvěděla jsem se to náhodou a byla jsem nesmírně spokojená potěšená.
Un jour Barnola avait dit à ma tante que le baron de Rothschild me trouvait une charmante enfant ou quelque chose dans ce genre. Je sus cela par hasard et je fus extrêmement content satisfaite.
Ach! Pominul ten blažený čas, kdy se na mě dívali a pokládali mě za rozkošné dítě. Už nejsem holčička a ještě nejsem slečna, nejsem nic, bohužel!
Ah ! ce bienheureux temps est passé où on me regardait et où on me trouvait une charmante enfant. Je ne suis plus une petite fille et je ne suis pas encore une demoiselle, je ne suis rien hélas !
Byla jsem pěkná jako holčička, bojím se že nebudu, že jako slečna pěkná nebudu. Vždyť jako holčičku si mě všichni všímali – nevím, jak to bude jako slečna.
J’étais bien comme petite fille, je crains que je ne sois pas de ne pas être bien en demoiselle. Car en petite fille tout le monde me remarquait, je ne sais pas ce que ce sera en demoiselle.
Máma mě každou chvíli přerušuje, když mi předčítá z „Le Figaro“, rozčiluje mě to a prosím ji, aby se mnou už to štěstí nesdílela. Na tom bazaru jsem se dost nudila, neznám nikoho, nikoho, nikoho a nikoho! Je pravda, že si všimli mých botek, které byly velmi pěkné a roztomilé, ale to je ubohá útěcha. V radostech nacházím svou nudu, copak zase budu opakovat své věčné stížnosti! Ne, to by bylo nudné, ovšem nic proti tomu nemám; pero píše dobře, inkoust je dobrý, papír také.
Maman m’interrompt chaque minute en me lisant « Le Figaro », j’en suis agacée et je la prie de ne plus partager ce bonheur avec moi. J’étais assez ennuyée à cette vente, je ne connais personne, personne, personne et personne ! Il est vrai qu’on a remarqué mes bottines qui étaient très jolies et mignonnes, mais c’est une médiocre consolation. Dans les plaisirs je trouve mon ennui, vais-je encore répéter mes éternelles plaintes ! Non, ce serait ennuyeux, cependant je n’ai rien contre; la plume écrit bien, l’encre est bonne, le papier aussi.
Odcházím, jak jsem přišla, bez zvědavosti a bez lítosti. Jedeme do Boisu, to mám raději.
Je sors comme je suis entrée sans curiosité et sans regret. Nous allons au Bois, j’aime mieux cela.
Několik vozů z bazaru tam jelo jako my, ti, kdo byli v Boisu, se vraceli, a jeden z posledních byl Fedus, ve faetonu, ne ve fiakru; fiakr by byl lepší, protože je to jeho vůz, a je věru ubohý.
Quelques voitures de la vente y allèrent comme nous, ceux qui étaient au Bois retournaient, et un des derniers fut Fedus, en phaéton, pas en fiacre; le fiacre vaudrait mieux car c’est sa voiture, elle est bien misérable.
Nous allions, il retournait, je le vis parce que maman a dit: Et voilà Lambertoun. Je souris, il se tourna, je fis une mine sérieuse; il se détourna, j’ai ri, il se retourna encore et je fis encore une figure imposante. Il riait aussi. C’est un petit roman, que donc il soit amoureux, dit maman.
„Nuže, já jsem do něj také zamilovaná5,“ řekla jsem se smíchem.
- Eh bien moi aussi je suis amoureuse de lui, dis-je en riant.
Máma si ho vždycky všímá a mluví o něm laskavě, protože si myslí, že mě obdivuje. Večeříme doma a už nevycházíme. Okna vedou na rue de la Paix, je to zábavné. Za sousedku máme paní Zveguinzoffovou.
Maman le remarque toujours et parle de lui avec bienveillance parce qu’elle croit qu’il m’admire. Nous dînons à la maison et ne sortons plus. Les fenêtres donnent sur la rue de la Paix, c’est amusant. Pour voisin nous avons Mme Zveguinzoff.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩