❦
Čtvrtek 21. května 1874
Jeudi, 21 mai 1874
Ach! To by bylo na dlouhé vyprávění, jak mě mučí!! Nejsem ovšem bez viny ani já, ale to není důvod mě sžírat, hlodat, požírat nářky a prosbami, předpověďmi všelijakých neštěstí!!!!!! Zuřím, ujela mi nedůstojná slova, ale udělají ze mě ďábla, bláznici, vzteklici!!. !!
Ah ! il serait trop long de dire comment on me martyrise !! J’ai tort aussi, sans doute, mais ce n’est pas une raison pour me manger, me ronger, me dévorer par des lamentations, et des invocations, des prédictions de toutes sortes de malheur !!!!!! Je rage, j’ai laissé échapper des paroles indignes, mais on me rendra diable, folle, enragée !!. !!
Dnes ráno po mši u jáhna jsme tam — proti mé vůli — zůstali jíst cibuli atd. a mě nechali bez oběda. To už jsem zuřila. Ale všechno to trápení mi strojí chladnokrevně, přirozeně a s předstíraným utrpením!!!! Neříkám, že jsem anděl, že to snáším, ne, ale dělají ze mě ďábla!!! !!. !!! pak měla procházka v Bois půvabnou předehru. Večer jsme konečně sehnaly lóži na „Bagatelle“, po představení v divadle byla další scéna v hotelu! Ó! Dávají mi draze zaplatit za takzvaná potěšení a rozmary!!!
Ce matin, après la messe chez le diacre, on est resté malgré moi à manger des oignons etc. et on m’a laissée sans déjeuner. Là je rageais déjà. Mais toutes ces misères se font avec un sang-froid, un naturel et une apparence de souffrance !!!! Je ne dis pas que je suis un ange, que je supporte, non, mais on me rend diable !!! !!. !!! puis pour la promenade au Bois, il y avait un prélude charmant. Enfin le soir nous pûmes avoir une loge pour « Bagatelle », après la représentation au théâtre, il y eut une à l’hôtel ! Oh ! on me fait payer cher les soi-disant, plaisirs et volontés !!!
Půjdu se modlit k Bohu, aby mi odpustil a zachránil mě!!.
Je vais prier Dieu de me pardonner et de me sauver !!.
škrtnutoMyslím, že
Co jsem se nenaposlouchala! Výčitky mému rodu, mému jménu, mému otci, jako by to byla má vina, že si moje matka vzala mého otce! Ta nejkrutější a nejvíc ponižující slova, na která nikdy nezapomenu, která snad odpustím. Slova, která ve mně vzněcují touhu po pomstě, která rozpalují celou mou krev, která mi ducha mozek převracejí, která ze mě dělají šílenou! Odkud se bere ta nenávist?!
Que n’ai-je entendu ! des reproches à ma race, à mon nom, à mon père, juste comme si c’était ma faute que ma mère a épousé mon père ! Les paroles les plus blessantes et les plus humiliantes que je n’oublierai jamais, que je pardonnerai peut-être. Des paroles qui me font désirer la vengeance, qui font bouillonner tout mon sang, qui me bouleversent mon esprit le cerveau, qui me rendent folle ! D’où vient cette haine ?!
I proti své vůli věřím, že je to kvůli rozbité existenci, ustavičnému zklamání a ponížení. To jsou polehčující okolnosti; navíc věřím, že nemoc zatrpčuje povahu, pak je i něco mé viny, ale ne do takové míry. Nepovažuji se za vinnou — dráždí mě od narození?
Malgré moi je crois que c’est à cause d’une existence brisée, des désappointements continuels et des humiliatons. Ce sont des circonstantes atténuantes; de plus je crois que la maladie aigrit le caractère, puis il y a aussi de ma faute, mais pas jusqu’à un tel point. Je ne me crois pas coupable, on m’énerve depuis ma naissance ?
Bůh přikazuje odpouštět.
Dieu ordonne de pardonner.
Odpustit! Mohu to, můj Bože?! Nechci být vznešená, to by znamenalo být ctižádostivá před Bohem, nechci odpouštět. Teď to nedokážu! A přece je to ten pravý okamžik — v tom je ta potíž. Musím se přesvědčit přemoci! Půjdu se modlit!
Pardonner ! Le puis-je, mon Dieu ?! Je ne veux pas être sublime, ce serait être ambitieuse devant Dieu, je ne veux pas pardonner. Je ne le puis en ce moment ! Et cependant c’est le vrai moment, c’est le difficile. Je dois me convaincre vaincre ! Je vais prier !
Jak slabé je to, co jsem řekla, oproti tomu, co jsem cítila.
Comme ce que j’ai dit est faible à côté de ce que je sentais.