❦
Čtvrtek, 14. května 1874
Jeudi, 14 mai 1874
Vlasy mi nejdou, necítím se ve své kůži. Jáhen se nám celý den věší na paty — naštěstí to zvíře nejde na dostihy, vyzvedli jsme ho až v sedm, abychom ho nakrmili.
Je me coiffe mal, je ne me sens pas à mon aise. Le diacre s’attache à nos pas pour toute la journée, heureusement que cet animal ne vient pas aux courses, nous ne le reprîmes qu’à sept heures pour le nourrir.
Nudila jsem se na dostizích, nikoho neznám, a navíc jsme byly v landó a nevystupovaly jsme. V landó jsem jako doma, ale včera ve fiakru to bylo příšerné.
Je m’ennuyais aux courses, je ne connais personne, puis nous étions en landau et nous ne descendions pas. Dans un landau je suis chez moi, mais hier en fiacre c’était abominable.
Nebyl tam nikdo zajímavý — je to k pláči. Ve startovní listině ani jeden anglický lord, jenom dvě ubohá hrabata.
Il n’y avait personne d’intéressant, c’est pitié à voir, les noms de ceux qui font courir, pas un lord anglais, et deux misérables comtes.
Návrat a procházka po Champs-Élysées byly oslňující. Nikdy jsem nebyla v Paříži na jaře, a tudíž jsem nikdy neviděla, co to Paříž je.
Le retour et la promenade aux Champs-Elysées étaient éblouissants. Je n’ai jamais été à Paris au printemps et par conséquent jamais vu ce que c’est que Paris.
Poznámka editorů
[Marie vytrhla a odstranila spodek stránky, pak pokračovala v deníku na rubu zbylé poloviny:]
[Marie a déchiré et enlevé le bas de la page, puis continué son journal au verso de la demi-page restante:]
Co a koho jsem viděla? To se říct nedá, spíš bych mohla říct, co jsem neviděla, ale ani to není možné.
Qui et quoi j’ai vu ? C’est impossible à dire, je pourrai plutôt dire que je n’ai pas vu, mais cela encore est impossible.
Jaké peklo! Jaký ruch! Jaký přepych! Jaká velkolepost! Jaké bohatství!!! Jaký ráj!
Quel enfer ! Quel mouvement ! Quel luxe ! Quelle grandeur ! Quelle richesse !!! Quel Paradis !
Ale jedna osoba si mě víc než ostatní všimla a já jsem si všimla jí taky. Je to drahá, rozkošná, milá, krásná Gioia; když jsem ji uviděla, zčervenala jsem až po uši, dívala jsem se na ni kradmo, pak jsem se usmívala stranou. Naše kočáry jely několik minut těsně za sebou; zdálo se mi, že vidím přítelkyni, poznala mě a dívala se na mě, jak jen se odvážila.
Mais une personne plus que les autres m’a remarquée et je l’ai remarquée aussi. C’est la chère, l’adorable, la sympathique, la belle Gioia; en la voyant j’ai rougi jusqu’aux oreilles, je la regardais à la dérobée, puis je souriais de côté. Nos voitures se suivaient de près pendant quelques minutes; Il me semblait que je voyais une amie, elle m’a reconnue et m’a regardée autant qu’elle l’a osé.
Přijde den, kdy ji uvidím, budu s ní mluvit! ... Zapomněla jsem, že jsem ještě nepotkala Feduse. Obávám se, že je ženatý s Obeliskem. Viděla jsem vévodkyni de Mouchy, samotnou.
Un jour viendra où je la verrai, je lui parlerai ! ... J’oubliais que je n’ai pas encore rencontré Fedus. Je crains qu’il ne soit marié avec l’Obélisque. J’ai vu la duchesse de Mouchy, seule.
Blanche Boyd si vzala lorda H. Pageta; jela se sestrou v půvabném kočáře s postiliony.
Blanche Boyd a épousé lord H. Paget; elle était avec sa sœur en une charmante voiture à postillons.
Můj Bože! Jaké kočáry! Jaká spřežení! Jaké toalety! Vévoda je všechny předčí!1
Mon Dieu ! Quelles voitures ! Quels attelages ! Quelles toilettes ! Le duc l’emporte !
Jenže muži jsou nalíčení. Ach! Nic se nevyrovná ani stínu vévody — všechno to, jaká bída, jaká špína. Ve srovnání... ale! Jaká to srovnání, může se s ním vůbec někdo měřit? Poblíž Vítězného oblouku jsme potkaly kněžnu Souvoroffovou, která poznala mámu
Seulement les hommes sont peints. Ah ! il n’y a rien qui approche de l’ombre du duc, tout cela quelle misère, quelle saleté. En comparaison... mais ! quelles comparaisons, est-ce qu’on peut lui comparer quelqu’un. Près de l’Arc de Triomphe nous rencontrâmes la princesse Souvoroff qui a reconnu maman
a tak ji zdravila, že máma k ní zajde; kněžna ji tak prosila a prosila, aby ji přišla navštívit do Paříže; půjčila jí dokonce sto franků, aby ji přinutila přijít.
et l’a tant saluée, que maman ira chez elle; la princesse a tant, tant prié maman de venir lui rendre visite à Paris; elle lui a prêté cent francs pour la forcer à venir.
Ještě jeden, na kterého jsem zapomněla, Moreno! Měla bych ho vidět.
Encore un que j’oubliais, Moreno ! Il faudrait le voir.
Jsem oslněná, omámená, nadšená... A přiměla jsem mámu přiznat, že žít jinde než tady znamená ztrácet čas, peníze, svůj zjev, všechno, všechno! Myslela jsem, že existuje jen Baden, ale vidím, že je Paříž a Baden. Jak bych byla šťastná, kdybych mohla žít celý rok v Paříži, kromě tří měsíců, během nichž bych cestovala!
Je suis éblouie, étourdie, ravie... Et j’ai fait avouer à maman que vivre ailleurs qu’ici, c’est perdre son temps, son argent, sa figure, tout, tout ! Je croyais qu’il n’y avait que Bade mais je vois qu’il y a Paris et Bade. Comme je serais heureuse si je pouvais vivre toute l’année à Paris excepté trois mois, pendant lesquels je voyagerais !
Máma a všichni chtěli večer na procházku, ale já jsem chtěla zpátky — nemám chuť se toulat po bulvárech. Navíc jsem chtěla být o samotě s vévodou z Hamiltonu. Čím je mé srdce plnější, čím víc toho mám říct, tím víc chci na něj myslet; jako bych s ním mluvila. A pak se mi uleví — zdá se mi, jako bych se s ním podělila o přílišnou bolest nebo přílišné štěstí. Je to hloupé, protože mi nerozumí.
Maman et tous voulaient se promener le soir, mais je voulus rentrer, je ne trouve aucun plaisir à rôder par les boulevards. De plus je voulais me retrouver avec le duc de Hamilton. Plus mon cœur est plein, plus j’ai à dire, plus j’ai envie de penser à lui; comme si je lui parlais. Et alors je suis soulagée, il me semble que j’ai partagé ma trop grande peine ou mon trop grand bonheur. C’est bête puisqu’il ne me comprend pas.
Měli mě nechat v hotelu a pokračovat ve svých toulkách2, ale ve chvíli, kdy jsme skoro byli u dveří, nám jáhen představil pana knížete Jacqua de Bikowského, drže ho za límec. Ten ubohý malý blázen je už samou domýšlivostí skoro idiot. Je zábavný, ubohý — a je mi líto se na něj dívat. A on na vizitky píše kníže Jacqua de Bikowsky!!
Ils devaient me laisser à l’hôtel et continuer leurs ramblings, mais au moment où nous touchions la porte, le diacre nous présente M. le prince Jacqua de Bikowsky, le tenant par le collet. Ce misérable petit fou est devenu presque idiot à force d’être fat. Il est divertissant, misérable, et cela fait de la peine de le voir. Quand on pense qu’il écrit sur ses cartes le prince Jacqua de Bikowsky !!
Zkazil mi večer. Ten tvor, hodný nebo nehodný soucitu, projedl, co měl — teta ho vyhodila a teď je bez všeho.
Il m’a empêché ma soirée. Cet être digne ou indigne de pitié a mangé ce qu’il avait, sa tante l’a mis à la porte et le voilà dépourvu de tout.
Smiluj se!3
Miséréré !
Proč se říká, že žena, která příliš miluje společnost, nemůže být dobrou ženou, manželkou? Myslím si pravý opak, alespoň pokud jde o mě. Protože čím víc bych chodila do společnosti, čím víc lidí bych viděla, tím bych byla šťastnější, veselejší, oslněnější; tím víc bych se chtěla sejít s tím, koho miluji, mluvit s ním, říct mu, co si myslím! Nikdy by mě neopustil — milenci přece následují své milenky, proč by manžel neměl následovat svou ženu? Když ji bezpochyby samozřejmě miluje.
Pourquoi dit-on que la femme qui aime trop le monde ne peut pas être une bonne femme, épouse ? Je crois tout le contraire, du moins pour moi. Car, plus j’irais dans le monde, plus je verrais de monde, plus je serais heureuse, gaie, éblouie; plus je voudrais me retrouver avec celui que j’aime, lui parler, lui dire ce que je pense ! Jamais il ne me quitterait, les amants suivent bien leurs maîtresses, pourquoi un mari ne suivrait-il pas sa femme ? Quand il l’aime sans doute bien entendu.
Je pravda, že tituly manžela a manželky ničí všechnu lásku, veškerou poezii? Ne, nechci tomu věřit, mé srdce je příliš mladé, aby tomu věřilo. Myslím, že nikdy nebudu myslet jinak.
Est-ce vrai que les titres de mari et de femme détruisent tout amour, toute poésie ? Non, je ne veux point croire cela, mon cœur est trop jeune pour le croire. Je crois que je ne penserai jamais autrement.
Dnes se obejdeme bez jáhna. Máma, která mě celý den zvlášť netrápila, si to večer vynahrazuje a brání mi.
Nous nous passons du diacre aujourd’hui. Maman qui n’a pas particulièrement rongé toute la journée se dédommage le soir et m’empêche.
U Smithe jsme se dívaly na nábytek. Bude pro můj pokoj hledat „v oblasti fantazie“. Večer jdeme do Porte Saint-Martin na „Les deux Orphelines“,4 drama velmi pohnutlivé, krvavé, srdcervoucí, strhující.
Nous avons vu des meubles chez Smith. Il cherchera pour ma chambre, « dans le domaine de la fantaisie ». Le soir nous allons à la Porte Saint-Martin voir « Les deux Orphelines » drame fort remuant, sanglant, déchirant, saisissant.
Cestou zpátky jsme v kavárně uviděly Paula, zavolaly ho, přišel (podnapilý, obávám se), ale nechtěl se s námi vrátit. Ztracená duše!
En retournant nous vîmes Paul dans un café, on l’appela, il vint (gris j’en ai peur) mais ne voulant pas rentrer avec nous. Ame perdue !
Dnes v noci jsem měla podivný sen, byla jsem v Nice; najednou potkávám Wittgensteina, zápasím s ním, svalím ho na zem — byl oblečený jako Arabové, v bílém. Jdu dál a na vrcholu schodiště najdu paní Léon, stoupám k ní; i ona je v bílém, ale nemá svou tvář, měla jinou. Myslím, že jsem s ní zápasila, pak se vracím, znovu potkávám knížete — on se bojí, aby ho ona neuviděla, já taky. Sen byl mnohem delší a složitější, ale už jsem ho vyprávěla ve snu tetě; po probuzení jsem ho skoro zapomněla.
Cette nuit j’ai fait un rêve étrange, j’étais à Nice; voilà que je rencontre Wittgenstein, je lutte avec lui, je le mets par terre, il était vêtu comme les Arabes, en blanc. Je vais plus loin et je trouve Mme Léon au haut d’un escalier, je monte vers elle; elle aussi est en blanc, mais elle n’a plus sa figure, elle avait une autre figure. Je crois que j’ai lutté avec elle, puis je retourne, je rencontre encore le prince, lui a peur qu’elle ne le voie, moi aussi. Le rêve était beaucoup plus long, et plus compliqué, mais je l’ai déjà raconté en rêvant à ma tante; au réveil je l’ai presque oublié.
Odehrávalo se to v zahradě, na vyvýšenině, která se táhla od naší vily až ke schodišti. Kromě toho se mi zdálo o palácích, o rozlehlých zahradách, o obrovských terasách. Myslím, že jsem znovu viděla ten palác s terasami, balustrádami, balkony, obklopený zahradou s kopci, alejemi, květinami — a vedle malá zahrada, která vypadá jako veřejná.
Il se passait dans un jardin, sur une élévation qui s’étendait depuis notre villa jusqu’à l’escalier. J’ai de plus rêvé, de palais, de vastes jardins, de terrasses immenses. Je crois que j’ai encore revu ce palais à terrasses, balustrades, balcons, entouré d’un jardin avec des collines, des avenues, des fleurs, et à côté un petit jardin qu’on dirait public.
Tentýž palác jsem viděla ve snu mnohokrát a vždy stojím na stejném místě, zkrátka sen se vždy opakuje stejně, takže začínám věřit, že jsem ten palác skutečně viděla — tak dobře ho znám.
Ce même palais, je l’ai vu beaucoup de fois en rêve, et je suis toujours placée au même endroit, bref le rêve se répète toujours le même, de sorte que je commence à croire que j’ai réellement vu ce palais, tant je le connais.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „ramblings“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miséréré !“ – počáteční slovo kajícného žalmu (Ž 51), „Smiluj se“. ↩
Pozn. překl.: „Les deux Orphelines“ (1874), nesmírně populární melodrama Adolpha d’Enneryho o dvou sestrách oddělených v revoluční Paříži. Premiéra v únoru 1874, Marie ho vidí o pár měsíců později. ↩