❦
Sobota, 16. května 1874
Samedi, 16 mai 1874
Začínám den smíchem a tak ho i končím. Při obědě v Grand Hotelu jsem chtěla něco říct, ale smích mě přemohl a nepouštěl mě pět minut — a to kvůli hlouposti: chtěla jsem říct Dině, aby tomu pánovi vedle, který se na nás díval, poslala kousek cukru, ať se pobaví.
Je commence la journée en riant et c’est ainsi que je la finis. En déjeunant au Grand Hôtel je voulais dire quelque chose, mais le rire m’étouffe et me tient pendant cinq minutes et cela pour une bêtise, je voulais dire à Dina d’envoyer au monsieur, qui déjeunait à côté, un morceau de sucre pour l’amuser, car il nous regardait.
Od jedné do čtyř hodin se potulujeme. Jaké krásné zaměstnání! Dina je anděl trpělivosti a skromnosti, ale je nesnesitelná se svou láskou k obchodům. Když si pomyslím, kam všude jsme šly — do Louvru, do Bon Marché, do Petit Saint-Thomas, do Grand Saint-Paul, do Tour Saint-Jacques, do Nez rose, do Cheville tournée!!!
De une heure à quatre heures nous flânons. Quel beau métier ! Dina est un ange de patience et de modestie mais elle est insupportable avec son amour des boutiques. Quand je pense où nous avons été au Louvre, au Bon Marché, au Petit Saint-Thomas, au Grand Saint-Paul, à la Tour Saint-Jacques, au Nez rose, à la Cheville tournée !!!
Můj Bože, hlava se mi z toho točí. Ve čtyři hodiny jsme vzaly fiakr a tytéž výpravy začínají znovu. Ale najednou na bulváru vidím známou tvář rozválenou ve fiakru, úplně jako v Nice — Kinsky. Vykřikla jsem překvapením a odvrátila se, abych skryla, že se směji. Byly jsme ve voze a myslím, že nic neviděl. Máma mě pokárala. O chvíli později na témž bulváru vidím knížete z Wittgensteinu, právě když mi máma říká:
Mon Dieu la tête m’en tourne. A quatre heures nous prîmes un fiacre et les mêmes voyages recommencent. Mais voilà que sur le boulevard je vois une face connue couchée en fiacre tout à fait comme à Nice, Kinsky. J’ai poussé une exclamation de surprise et je me détournai pour cacher que je riais. Nous étions en voiture et je crois qu’il n’a rien vu. Maman m’a grondée. Dans quelque temps sur le même boulevard je vois le prince de Wittgenstein au moment où maman me dit:
„Podívej, to je Wittgenstein, zdá se mi.“
— Tiens voilà Wittgenstein, il me semble.
„Kde?“ říkám tvrdě a předstírám překvapení — dobře jsem ho viděla, tyčil se nad kočárem jako popraviště a řídil.
— Où dis-je durement et feignant la surprise, je l’avais bien vu, perché sur une voiture comme un échafaud et conduisant.
Aha, tak! Jsem tak šťastná, když vidím lidi, které jsem viděla jinde.
Ah voilà. Je suis si heureuse quand je vois des gens que j’ai vus dans un autre endroit.
C’est vrai, j’ai dit la même chose en voyant Kinsky. Et, le soir, une troisième rencontre, Mme Zveguintzoff. Je ne parle pas de Pense-à-Pitou qui nous reconnut et nous passa deux fois. I wonder joue-t-il aux Variétés ?
Ptala jsem se mámy na výklad snu s Wittgensteinem; znamená, že rostu nebo že zvítězím. „Znamená to zvítězit,“ říká máma, „a kdyby to byl Wittgenstein, bylo by to lepší než cokoli.“ To se odehrávalo na ulici, ještě dvě hodiny se poflakujeme od osmi do deseti.
J’ai demandé à maman l’explication du rêve avec Wittgenstein; il veut dire que je grandis ou que je vaincrai. Cela signifie vaincre me dit maman que, si c’est Wittgenstein, ce serait mieux que tout. Cela se disait dans la rue, nous rôdons encore deux heures de huit heures à dix heures.
Můj bratr přespal venku, přes den ho nevidíme. Když se vrátíme, lehneme si všechny tři do jedné postele a směju se jako šílená. Vyprávěla jsem mámě o pokoji, který budu mít, z porcelánu, říkala jsem: „Obelisky se tam samozřejmě nevejdou. Je vůbec možné vybírat si hosty? Je to škoda, protože mám ráda tlusté, a Wittgenstein je tlustý. Hloupost, mamo, hloupost. Jistěže hloupost, proto to říkám, a je to nemožné, má milenku.“
Mon frère a découché, on ne le voit plus le jour. Rentrées nous nous couchons toutes les trois dans le même lit et je ris comme une folle. J’étais en train de raconter à maman une chambre que j’aurai, en porcelaine, je disais: Bien sûr les obélisques ne peuvent s’y mettre. Est-il possible de choisir ses invités. - C’est dommage parce que j’aime les gros et Wittgenstein gros. Bêtise maman, bêtise. Sans doute bêtise c’est pour cela que je le dis et c’est impossible, il a une maîtresse.
„Ale to je to nejmenší a je mi to jedno.“
— Oh ça, c’est la moindre des choses et je m’en moque.
„To není to nemožné,“ říkám si a nahlas se směju.
— Ce n’est pas là l’impossible, me dis-je à moi-même, riant tout haut.
Řekla jsem mámě, že je starý, pětačtyřicet, myslela jsem si, že mu přidávám na věku, ale máma mě překvapila:
J’ai dit à maman qu’il était vieux, quarante-cinq, je croyais le vieillir mais maman m’a surprise:
„Ne, není starý, tak okolo padesáti let.“
— Non il n’est pas vieux environ cinquante ans.
Myslela jsem, že řekne míň.
Je pensais qu’elle dirait moins.
„Je bohatý?“ zeptala jsem se, abych zakryla, že se mi hlas chvěje.
Est-ce qu’il est riche ? demandai-je pour dissimuler que ma voix était émue.
„Ano, má možná milion franků ročního příjmu.“ „Ach, ničemnice, proč já ho nemám,“ a ještě jsem řekla několik vět v tomto duchu.
— Oui, il a peut-être un million de francs de revenus. Ah, canaille, pourquoi n’en ai-je pas et j’ai encore dit plusieurs phrases dans le genre de cette dernière.
na okraji
(Viděla jsem lady Falkner)
dans la marge (J’ai vu lady Falkner)
Stále se bojím, že mě za toho muže začnou škádlit, ačkoliv k tomu není důvod — ale člověk se často bojí hloupostí. A kvůli tomuto strachu se tvářím, jako by mi něco bylo, přitom nemám nic, ujišťuji vás. Divím se, proč se cítím nesvá, když se mluví o tom muži, proč se bojím, že mě budou škádlit? Jsou to čiré hlouposti, které dokazují, že jsem ještě dítě. Nicméně není ošklivý, dnes na mě dokonce udělal dojem — je to skutečný obelisk.
J’ai toujours peur qu’on ne commence à me taquiner pour cet homme, bien qu’il n’y ait pas de quoi, mais on a souvent peur des bêtises. Et, à cause de cette peur, j’ai l’air d’avoir quelque chose, quand je n’ai rien je vous assure. Je me demande pourquoi je me trouve incommodée quand on parle de cet homme, pourquoi je crains qu’on me taquinera ? Ce sont de pures bêtises qui prouvent que je suis encore une enfant. Cependant il n’est pas laid, aujourd’hui il produisit même de l’effet sur moi, c’est une vraie obélisque.
Dnes ráno jsem nespala a ještě jsem nebyla vzhůru — jakpak jen... jak ten stav nazvat... nu ano! Byla jsem v Pas-de-Calais,3 myslela jsem na vévodu a přepadla mě z něj taková hrůza, že mi srdce tlouklo. Připadal mi tak strašně zlý (jeho tvář vyjadřovala čirou krutost), že jsem se celý den nemohla zbavit tohoto pocitu. Je to divné.
Ce matin je ne dormais pas et je n’étais pas encore éveillée, voyons... un mot pour exprimer cet état... eh bien ! j’étais au Pas-de-Calais, je pensais au duc et il m’inspira une telle terreur que mon cœur battit. Il me parut si terriblement méchant, (sa figure exprimait de la cruauté tout pur) que toute la journée je ne puis me défaire de ce sentiment. C’est drôle.
Pokaždé, když ležím s mámou, dívá se na mě a pak:
Toutes les fois que je suis couchée avec maman, elle me regarde et puis:
„Co z tebe bude, maličká; komu připadneš?“
— Qu’est-ce qu’il adviendra de toi, ma petite; à qui échoiras-tu?
Celý den se směju, a směju se i právě teď.
Toute la journée je ris, et je ris en ce moment même.
Poznámky
Pozn. překl.: Posměšná přezdívka někoho z pařížských známých — „Mysli-na-Pitou“ (Pitou je psí jméno). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I wonder“. ↩
Pozn. překl.: Mariino vlastní pojmenování pro hypnagogický stav mezi spánkem a bdělostí. Geografická metafora — průliv La Manche (Pas-de-Calais) je úzký kanál mezi Anglií a Francií, mezi dvěma stavy. ↩