Sobota, 16. května 1874

Začínám den smíchem a tak ho i končím. Při obědě v Grand Hotelu jsem chtěla něco říct, ale smích mě přemohl a nepouštěl mě pět minut — a to kvůli hlouposti: chtěla jsem říct Dině, aby tomu pánovi vedle, který se na nás díval, poslala kousek cukru, ať se pobaví.
Od jedné do čtyř hodin se potulujeme. Jaké krásné zaměstnání! Dina je anděl trpělivosti a skromnosti, ale je nesnesitelná se svou láskou k obchodům. Když si pomyslím, kam všude jsme šly — do Louvru, do Bon Marché, do Petit Saint-Thomas, do Grand Saint-Paul, do Tour Saint-Jacques, do Nez rose, do Cheville tournée!!!
Můj Bože, hlava se mi z toho točí. Ve čtyři hodiny jsme vzaly fiakr a tytéž výpravy začínají znovu. Ale najednou na bulváru vidím známou tvář rozválenou ve fiakru, úplně jako v Nice — Kinsky. Vykřikla jsem překvapením a odvrátila se, abych skryla, že se směji. Byly jsme ve voze a myslím, že nic neviděl. Máma mě pokárala. O chvíli později na témž bulváru vidím knížete z Wittgensteinu, právě když mi máma říká:
„Podívej, to je Wittgenstein, zdá se mi.“
„Kde?“ říkám tvrdě a předstírám překvapení — dobře jsem ho viděla, tyčil se nad kočárem jako popraviště a řídil.
Aha, tak! Jsem tak šťastná, když vidím lidi, které jsem viděla jinde.
Pravda, totéž jsem řekla, když jsem uviděla Kinskyho. A večer třetí setkání, paní Zveguintzoff. Nemluvím o Pense-à-Pitou, který nás poznal a prošel kolem nás dvakrát. Zajímalo by mě, hraje ve Variétés?
Ptala jsem se mámy na výklad snu s Wittgensteinem; znamená, že rostu nebo že zvítězím. „Znamená to zvítězit,“ říká máma, „a kdyby to byl Wittgenstein, bylo by to lepší než cokoli.“ To se odehrávalo na ulici, ještě dvě hodiny se poflakujeme od osmi do deseti.
Můj bratr přespal venku, přes den ho nevidíme. Když se vrátíme, lehneme si všechny tři do jedné postele a směju se jako šílená. Vyprávěla jsem mámě o pokoji, který budu mít, z porcelánu, říkala jsem: „Obelisky se tam samozřejmě nevejdou. Je vůbec možné vybírat si hosty? Je to škoda, protože mám ráda tlusté, a Wittgenstein je tlustý. Hloupost, mamo, hloupost. Jistěže hloupost, proto to říkám, a je to nemožné, má milenku.“
„Ale to je to nejmenší a je mi to jedno.“
„To není to nemožné,“ říkám si a nahlas se směju.
Řekla jsem mámě, že je starý, pětačtyřicet, myslela jsem si, že mu přidávám na věku, ale máma mě překvapila:
„Ne, není starý, tak okolo padesáti let.“
Myslela jsem, že řekne míň.
„Je bohatý?“ zeptala jsem se, abych zakryla, že se mi hlas chvěje.
„Ano, má možná milion franků ročního příjmu. Ach, ničemnice, proč já ho nemám,“ a ještě jsem řekla několik vět v tomto duchu.
na okraji
(Viděla jsem lady Falkner)
Stále se bojím, že mě za toho muže začnou škádlit, ačkoliv k tomu není důvod — ale člověk se často bojí hloupostí. A kvůli tomuto strachu se tvářím, jako by mi něco bylo, přitom nemám nic, ujišťuji vás. Divím se, proč se cítím nesvá, když se mluví o tom muži, proč se bojím, že mě budou škádlit? Jsou to čiré hlouposti, které dokazují, že jsem ještě dítě. Nicméně není ošklivý, dnes na mě dokonce udělal dojem — je to skutečný obelisk.
Dnes ráno jsem nespala a ještě jsem nebyla vzhůru — jakpak jen... jak ten stav nazvat... nu ano! Byla jsem v Pas-de-Calais, myslela jsem na vévodu a přepadla mě z něj taková hrůza, že mi srdce tlouklo. Připadal mi tak strašně zlý (jeho tvář vyjadřovala čirou krutost), že jsem se celý den nemohla zbavit tohoto pocitu. Je to divné.
Pokaždé, když ležím s mámou, dívá se na mě a pak:
„Co z tebe bude, maličká; komu připadneš?“
Celý den se směju, a směju se i právě teď.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Louvre – zde obchodní dům Grands Magasins du Louvre, otevřený roku 1855 naproti muzeu, nikoli muzeum; celý výčet tvoří pařížské obchody. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: „Pense-à-Pitou“ („Mysli-na-Pitoua“) – Mariina přezdívka pro muže, kterého potkávají v Paříži, patrně proto, že jim připomínal Pitoua, rodinnou opičku. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I wonder“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Mariino vlastní pojmenování pro hypnagogický stav mezi spánkem a bdělostí. Geografická metafora — průliv La Manche (Pas-de-Calais) je úzký kanál mezi Anglií a Francií, mezi dvěma stavy. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩