❦
Středa, 13. května 1874
Mercredi, 13 mai 1874
Všichni jsou strašně nevrlí, u Laferrièra, kde jsem si objednala šaty, vrhla bych se z okna, kdybychom nebyli v přízemí, tolik mě rozzuřili!
Tout le monde est dans une humeur affreuse, chez Laferrière, où j’ai commandé une robe, je me serais jetée par la fenêtre si nous n’étions pas au rez-de-chaussée, tant on m’a exaspérée !
Nikdo mi nikdy nenahradí Wortha, je mi do pláče.
Jamais personne ne me remplacera Worth que je suis prête à pleurer.
Nevím, co to mámě je, vřeští a hystericky naříká1 a dohání mě k šílenství ponižujícími a odpornými slovy! To je mučení přímo cílené, a obávám se, dobře propočítané. Otravuje mi to veškeré štěstí z toho, že jsem v Paříži! Rozzuří mě to, pláču, křičím! Přivádí mě to k šílenství! Ó, můj Bože! Můj Bože!
Je ne sais pas ce qu’a maman, elle jette les hauts cris et me rend furieusement folle par des paroles humiliantes et odieuses ! Voilà une manière de martyrisation bien juste et je crains bien calculée. Cela m’empoisonne tout le bonheur que j’ai d’être à Paris ! Cela me fait rager, pleurer, crier ! Cela me rend folle ! O mon Dieu ! mon Dieu !
Ale nejhorší je, že vyje a naříká, jsou chvíle, kdy si myslím, že je šílená.
Mais le pire c’est qu’elle hurle en se lamentant, il y a des moments où je crois qu’elle est folle.
I přes všechny ty bolesti, všechno to zavýjení, všechna ta urážlivá slova jsem šťastná. Člověk žije jen v Paříži.
Malgré toutes ces douleurs, tous ces hurlements, toutes ces paroles injurieuses je suis heureuse. On ne vit qu’à Paris.
To je mé uvažování, mé přesvědčení, mé rozhodnutí, s věkem se možná stanu pokrytkyní a budu říkat, že je to špatné, že je to zbabělé, že to jsou myšlenky dítěte, šílené ženy, zvrácené fantazie; ale teď vím, díky Bohu, ještě umím říkat pravdu a říkám ji — tady ji máte.
Voilà mon raisonnement, ma conviction, ma résolution, après avec l’âge je deviendrai hypocrite, peut-être, et je dirai que c’est mal, que c’est lâche, que ce sont des idées d’une enfant, d’une folle, d’une imagination dépravée; mais maintenant je sais, grâce à Dieu, je sais encore dire la vérité et je la dis, la voilà.
Potřebuji palác v Paříži, koně, kočáry, diamanty, šaty, večírky! Musím být vyhledávaná, musím být ve společnosti, musím v ní zaujímat jedno z prvních míst, musím ve společnosti zářit, aby mě zbožňovali — když ne pro mou krásu, která neexistuje, pak pro mé jméno, mé peníze, moje bály a co já vím?!!!
Il me faut un hôtel à Paris, des chevaux, des voitures, des diamants, des robes, des réceptions ! Il faut que je sois recherchée, il faut que je sois dans le monde, il faut que j’y occupe une des premières places, que je brille dans le monde, qu’on m’adore, si ce n’est pas pour ma beauté qui n’existe pas, alors pour mon nom, mon argent, mes bals et que sais-je ? !!!
To je to, co potřebuji, bez toho nemohu žít. Když vyjdu do Boisu, do divadla, na ulici — všude je to mučení! Vidím lidi, kteří mají všechno, po čem toužím, všechno, po čem zoufale volám! Ach, ti lidé! Nepochopili by mě — kdo nikdy neměl hlad, neví, co to je —
Voilà ce qu’il me faut, sans quoi je ne puis pas vivre. Lorsque je sors au Bois, au théâtre, dans la rue, partout c’est une torture ! Je vois des gens qui ont tout ce que je désire, tout ce que je demande à grands cris ! Ah ces gens ! Ils ne me comprendraient pas, celui qui n’a jamais eu faim ne sait pas ce que c’est '
Ale napadá mě — mohlo by se říct, že je špatné mě vozit do Paříže, že mě Paříž ničí! Není to pravda, tyto myšlenky jsem měla vždycky, od narození. A komu bych se ostatně musela zodpovídat? Z čeho? Jsem ješitná, jsem ctižádostivá! jsem To jsou chyby, ba ještě horší. Ale nejsou snad právě tak ješitní a ctižádostiví ti, kteří vlastní všechno to, co já toužím mít, a jsou s tím spokojeni?
Mais j’y songe, on peut dire que c’est mal de me mener à Paris, que Paris me perd ! Ce n’est pas vrai, j’avais toujours ces idées, depuis que je suis née. D’ailleurs devant qui me justifier ? De quoi? Je suis vaine, je suis ambitieuse ! je suis Ce sont des défauts, pire encore. Mais ceux qui possèdent [Rayé; tout] ce que je désire ne sont pas vains et ambitieux, en étant contents de les posséder ?
Každou chvíli pláču (v duchu), trpím, závidím!
A chaque instant je pleure (intérieurement) je souffre, j’envie !
Proč nejsem bohatá!!!!!!!!!!!! Všechny vykřičníky na světě nikdy nevyjádří tu zlost, zoufalství, šílenství, které tato slova vyjadřují!
Pourquoi ne suis-je pas riche !!!!!!!!!!!! Tous les points d’exclamation ne pourront jamais rendre ce que ces mots expriment de rage, de désespoir, de folie !
Kdybych vyhrála dvě stě tisíc rublů, s těmi velikými částkami bych možná byla šťastná. To je sedm set tisíc franků — s tím se dá žít. Za čtyři sta tisíc franků lze mít palác na Champs-Élysées, dvě stě padesát tisíc franků na jeho vybavení; ne, celkem by mě to stálo pět set tisíc franků, zbývalo by mi dvě stě tisíc franků, koupila bych koně, kočáry za sto tisíc franků, zbývalo by sto tisíc franků, které bych utratila za deset let, deset tisíc franků každý rok, dokud se nevdám, nebo bych je uložila na jedno procento. Ne, udělám to jinak — nejdřív bych se provdala a pak bych udělala, jak říkám.
Si je gagnais deux cent mille roubles, avec les grosses [sommes], je serais peut-être heureuse. Cela fait sept cent mille francs, avec cela on peut vivre. Pour quatre cent mille francs on peut avoir un hôtel aux Champs-Elysées, deux cent cinquante mille francs pour le meubler; non en tout il me coûterait cinq cent mille francs, il me reste deux cent mille francs, j’achète des chevaux, des voitures pour cent mille francs, il me reste cent mille francs que je dépenserais en dix ans, dix mille francs chaque année, jusqu’à ce que je me marie, ou que je placerais à un pour cent. Non, je ferai autrement, je me serais mariée avant et puis j’aurais fait comme je dit.
Ale bohužel nevyhraji — nemodlím se k Bohu dost, nemodlím se k němu dost dobře! Chlubila jsem se, že člověk může dělat, co chce, no ale nemůže! Hle! Boha ta domýšlivost2 rozhněvala, trestá mě, potrestal mě. Obávám se, že ještě ne dost.
Mais, hélas, je ne gagnerai pas, je ne prie pas assez Dieu, je ne le prie pas assez bien ! Je me vantais qu’on pouvait faire tout ce qu’on veut, eh bien on ne le peut pas ! Là ! Dieu a été irrité de cette présomption, il me punit, il m’a puni. Je crains que pas encore assez.
V Paříži jsou muži — toho jsem si všimla před osmi měsíci. Těší mě to, ale v ten den, kdy jsme opustili Nice, se mi zdálo, že procházím kolem hotelu d’Angleterre, a najednou mi Dina říká:
Il y a des hommes à Paris, c’est la remarque que j’ai faite il y a huit mois. Cela me fait plaisir, mais le jour que nous quittâmes Nice j’ai rêvé que je passais près de l’hôtel de d’Angleterre, tout à coup Dina me dit :
„Marie, podívej, podívej.“
— Marie, regarde, regarde.
Otočím se a vidím docela blízko ve voze vévodu z Hamiltonu, ale tak ošklivého, že na mě sen vůbec nezapůsobil.
Je me tourne et je vois tout près en voiture le duc de Hamilton, mais si laid que le rêve ne produisit aucun effet.
Jak jsou sny podivné. Proč ho vlastně nikdy nevidím takového, jaký je, ale vždy s jinou tváří nebo velmi ošklivého?
Comme c’est étrange les rêves. Pourquoi donc, ne le vois-je jamais tel qu’il est, mais toujours avec une autre figure ou bien très laid ?
Večer jsme šli do Vaudeville, „Les Ganaches“.3 Ta hra mi připadá velmi nemorální; to je skutečná zkaženost, a ne „La Fleur de thé“, „La Belle Hélène“ atd. Milovat vnuka sluhy! Takovými myšlenkami se dá poplést hlava pošetilým dívkám. To jsou nebezpečné, nemorální hry, které by se neměly ukazovat mladým dívkám.
Ce soir nous allâmes au Vaudeville, « Les Ganaches ». Je trouve cette pièce fort immorale; voilà la vraie dépravation et non pas 'La Fleur de thé », « La Belle Hélène » etc. Aimer le petit-fils d un domestique ! Voilà avec quelles idées on peut tourner la tête à des folles. Ce sont des pièces dangereuses, immorales et qu’on ne devrait pas faire voir à des jeunes filles.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: „Les Ganaches“ (1862), komedie Victoriena Sardoua o provinčních měšťanech. Marie ji považuje za více nemorální než operety jako „La Belle Hélène“ kvůli překračování třídních hranic (láska k vnukovi sluhy). ↩