Sobota 9. května 1874

Kolik starostí před odjezdem! Zabalit všechny věci! To se snadno řekne! Tolik papírů, označených novin — mám tu smutnou zvyklost psát všechno a všude. Posbírat všechny své rukopisy mi dalo dost práce. Do zvláštní krabice jsem uložila své deníky.
Unavená vycházím v šest hodin, není slunce. Nudím se.
Doufám, že zítra v devět odjedeme.
Modlím se k Bohu, aby cesta nebyla odložena.
V okamžiku odjezdu je mi líto, je mi líto svých lekcí, svých knih, Pratera, hlavně Pratera; díval se na mě dnes tak smutně, chudák, že se mi srdce sevřelo. Moc je mi líto tety a táty, dokonce i Walitského, všech a všeho jedním slovem. Proč mám tak špatnou povahu? Ráda bych ničeho nelitovala, nic nemilovala.
„Chci zůstat a chci utéci, jak to všechno dopadne?"