❦
Pátek, 3. dubna 1874
Vendredi, 3 avril 1874
Ó jaký strašlivý strach! Srdce mi ještě buší. Jdu si vzít deník zpoza obrazu, ohmatávám jako obvykle a... ó hrůzo, prsty nic nenahmatají! „Hrůza, krev mi ztuhla v žilách.“ Už jsem se chtěla nahlas zeptat, hledám na stole a nacházím ho! Jak se sem dostal? Záhada. Kdo ho mohl vzít? Proč není za obrazem?
O quelle peur affreuse ! Mon cœur bat encore. Je vais prendre mon journal derrière le tableau, je tâte comme d’habitude et... ô terreur ! mes doigts ne rencontrent rien ! « Horreur, tout mon sang s’est glacé ». J’allais demander à haute voix, je cherche sur la table et je le trouve ! comment se trouve-t-il ici ? Mystère. Qui a pu le prendre ? Pourquoi n’est-il pas derrière le tableau ?
Tohle si nedokážu vysvětlit.
Voilà ce que je ne peux pas m’expliquer.
Nepsala jsem deník, ostatně stejně nebylo co psát. Jako vždycky vycházím ven, a jako nikdy nejdu na promenádu, ale naopak do starého města, kočárem i pěšky. Tam najdu jednoduchý a originální klobouk, který možná budu nosit. Ten, který mi poslala Mantelová, mi neslušel, vrátila jsem ho a čekám na jiný... Obcházíme všechny ulice, všechny obchody... zahazuji se. Na promenádě jsem byla jen jednou.
Je n’ai pas fait mon journal, d’ailleurs il n’y avait pas grand chose à écrire. Comme toujours je sors et comme jamais je ne vais pas à la Promenade mais au contraire dans la vieille ville, en voiture et à pied. J’y trouve un chapeau simple et original que je mettrai peut-être. Celui que Mantel m’avait envoyé m’allait mal je l’ai renvoyé et j’attends un autre... Nous parcourons toutes les rues, tous les magasins... je m’encanaille. Je n’étais qu’une fois à la Promenade.
Dnes prší... Byla jsem u Laussela, je to lepší, ale ještě se bojím.
Aujourd’hui il pleut... J’étais chez Laussel, cela va mieux mais j’ai encore peur.
Howardovy se ze zapálených přítelkyň staly dobrými známými. Je to pevnější, myslím. Už čtyři klidné večeře a bavíme se recitováním nejkrásnějších básní1, jediných, které se mi líbí a díky nimž mám verše ráda. Zde je příklad:
Les Howard, d’amies enflammées sont devenues de bonnes connaissances. C’est plus solide, je crois. Voilà quatre dîners calmes et nous nous amusons à réciter des bellissime poesie les seules qui me plaisent et qui me font aimer les vers. Voilà un exemple :
Namazal si dokonce tvář krémem2
Il enduisit même son visage de crème
Napomádoval si ruce3
Il pommada ses mains
A ze sklepa přinesl4
Et de la cave il apporta
Kalhoty z perkálu5 atd. atd. atd.
Un pantalon d’indienne etc. etc. etc.
Je to rozkošné a potom:
C’est charmant et puis :
Roztočil kočku, osedlal ji6
Il fit pivoter le chat, le sella
A cválal po ulici jako granát7.
Et galopa dans la rue Comme une grenade.
Je to božské, obdivuhodné. Ještě jeden nádherný vzorek válečných jednání mezi sultánem a kozáckým hejtmanem, hejtman odpovídá na urážky řadou ještě větších urážek. Jaký vyslanec živého Boha jsi, ďábla jsi...8 (to slovo se nedá napsat), pak to končí: toho a toho roku a měsíc jako u vás. Polibte nás do (...)9.
C’est divin, admirable. Encore un magnifique échantillon des pourparlers de guerre entre le sultan et un hetman des cosaques, le hetman répond à des injures par une série d’injures encore plus grandes. Quel envoyé du Dieu vivant tu es, du diable tu es... (le mot ne passe pas), puis il termine: telle année et un mois comme chez vous. Embrassez-nous dans le (...).
Člověk uhodne, že ty verše se slovy, která se nedají napsat, říkal dědeček. Baví ho to, chudák.
On devine que c’est papa qui a dit les vers avec les mots qui ne passent pas. Ça l’amuse, le pauvre.
Máma je nemocná, večer zůstáváme u ní. Teta, Walitský, Paul, Bête a Stiopa jsou v Monaku od pěti hodin.
Maman est malade, le soir nous restons chez elle. Ma tante, Walitsky, Paul, Bête et Stiopa sont à Monaco depuis cinq heures.
Georges přichází večer. Mášenka se opravdu vylekala, když jsem jí řekla, že každý večer něco bouchá v komíně. Upravila jsem jí klobouk a začala jsem vzývat ducha, který bouchá, vylekala se. Ta bláznivka...
Georges vient le soir. Machenka a eu véritablement peur quand je lui dis que tous les soirs quelque chose frappe dans la cheminée. Je lui arrangeai un chapeau et je commençai à invoquer l’esprit qui frappe, elle eut peur. Quelle folle...
Ale pravda je, že včera kolem půlnoci se mi hýbala postel — nevstala jsem z lenosti. U oběda mi Mášenka vypráví, že se jí postel hýbala tak silně, že ze strachu vyskočila na Stiopovu; Walitský si také myslí, že otřes cítil.
Mais ce qui est vrai c’est qu’hier vers minuit mon lit bougeait, je ne me levai pas par paresse. A déjeuner Machenka me raconte que son lit bougea si fort qu’elle sauta de peur sur celui de Stiopa, Walitsky aussi croit avoir senti une secousse.
Bylo to malé zemětřesení?
Est-ce un petit tremblement de terre ?
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „bellissime poesie“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩