❦
Neděle, 5. dubna 1874
Dimanche, 5 avril 1874
Jednou večer, když jsem se modlila k Bohu, přišlo mi na mysl takové bláznovství: měla jsem skloněnou hlavu a zavřené oči. Z mého pravého ňadra vystupuje vévoda z Hamiltonu, z levého kníže Wittgenstein a hle, začnou se spolu prát. Ale vévoda z Hamiltonu zařídí, že se z knížete Wittgensteina stane malý bílý pejsek, a tu vévoda bere pejska do náručí, jenže v tom okamžiku již to není pejsek, jsem to já. Viděla jsem vévodu, knížete a pejska, ale sebe ne.
Un soir que je priais Dieu voilà quelle folie s’est présentée à mon esprit: j’avais la tête penchée et les yeux fermés. De mon sein droit sort le duc de Hamilton, du gauche le prince de Wittgenstein et voilà qu’ils commencent à se battre. Mais le duc de Hamilton fait de sorte que le prince de Wittgenstein devient un petit chien blanc, alors le duc prend le chien dans ses bras mais en ce moment ce chien n’est plus un chien, c’est moi. J’ai vu le duc, le prince et le chien, mais moi, pas.
Od toho dne se mi toto šílenství často vrací na mysl.
Depuis ce jour cette folie me revient souvent à l’esprit.
Spala jsem až do poledne. Vzbudí mě, narychlo se obléknu, protože musíme k paní Teplakoffové na oběd. Malý oběd, velký chci říct, nazývám ho malým, protože budou děti. My a Hélène a Lise (hnědé šaty, sluší). Už několik dní si vlasy češu zase jinak, zavazuji část vlasů jako všechny malé dívky, rozdělím vlasy na dvě části, udělám jakési dva copy, které na konci spojím a ty konce stáhnu k šíji pod vlasy. Vznikne tak hezký nový účes. Všechny zlaté vlasy jsou nahoře, jsou velmi vlnité. Nevím, zda se nemýlím, ale s kloboukem mi tento účes velmi sluší, zvláště v kočáře, když nejsou vidět mé krátké šaty. Běda! Takhle jsem se neučesala, jen jsem si vlasy vyčesala nahoru.
J’ai dormi jusqu’à midi. On me réveille, je m’habille à la hâte car il faut aller chez Mme Teplakoff déjeuner. Un petit déjeuner, un grand c’est-à-dire, je le nomme petit parce qu’il y a des enfants. Nous et Hélène et Lise (robe brune, bien). Depuis quelques jours je me coiffe encore autrement, je noue une partie des cheveux comme toutes les petites filles, je sépare les cheveux en deux, je fais deux espèces de nattes que je joins au bout et je ramène ces bouts à la nuque sous les cheveux. Cela forme une jolie coiffure nouvelle. Tous les cheveux dorés se trouvent en dessus, ils sont très ondulés. Je ne sais si je me trompe mais en chapeau cette coiffure me va très bien, surtout en voiture quand on ne voit pas ma robe courte. Hélas ! je ne me suis pas coiffée ainsi mais j’ai relevé les cheveux.
Posadili nás s Howardovými, Bête, Paulem (Dina nepřišla), Abrialem a hrabětem de Camprienem do salonu. Ale ty dva poslední vzápětí odvedou. Lise vypadá úplně jako míšeňská panenka, Hélène není tak hezká jako ona, a Hélène dělá grimasy, protože si myslí, že je ta nejkrásnější ze všech krásných. Jdeme za dětmi a houpeme se na jejich houpačce, což mě přivede na nápad pořídit si jednu i u nás.
On nous a mis avec les Howard, Bète, Paul (Dina n’est pas venue), Abrial et le comte de Camprien au salon. Mais on retire ces deux derniers. Lise a tout à fait l’air d’une poupée de Saxe, Hélène n’est pas aussi jolie qu’elle et Hélène fait des grimaces parce qu’elle se croit la plus belle des belles. Nous allons chez les enfants et nous nous balançons dans leur balançoire ce qui me donne l’idée d’en faire une chez nous.
Lise je pořád stejná, Hélène se trochu změnila, protože je z ní slečna a protože je závistivá, a paní Howardová se také změnila, nevím proč. Dráždím Hélèninu závist, když jí vyprávím, jaké budeme mít salony, jakou jídelnu, jaký nábytek, že budeme přijímat mnoho lidí; závidí mi šaty i to, jak se umím obléknout a upravit. Kdo ví? Možná se mýlím. Paní Teplakoffová je okouzlující jako vždy.
Lise est toujours la même, Hélène est un peu changée parce qu’elle est une demoiselle et parce qu’elle est envieuse, et Mme Howard est aussi changée, je ne sais pas pourquoi. J’excite l’envie d’Hélène en lui racontant quels salons nous aurons, quelle salle à manger, quels meubles, que nous recevrons beaucoup de monde, elle envie mes robes, mon savoir m’habiller et m’arranger. Qui sait ? Je me trompe peut-être. Mme Teplakoff est charmante comme toujours.
Byli tam ještě pánové Patton, Fedoroff, Hasford, Howard a ještě nevím kdo, a z dam paní Bashkirtseffová, Romanoffová, Howardová, Fedoroffová, Galitzinová a další.
Il y avait encore MM. Patton, Fedoroff, Hasford, Howard et encore je ne sais qui et des dames: Mmes Bashkirtseff, Romanoff, Howard, Fedoroff, Galitzine et encore.
Všichni ti lidé mě pramálo zajímají a je mi to šumafuk. Pršelo, ale kolem třetí se počasí1 udělá takové, jaké mám ráda. Rozbouřené moře valí své žluté vlny, Paillon je také rozbouřený, obloha šedomodrá, vzduch čistý a svěží, lidé v nepromokavých pláštích2 a s deštníky, ulice plné bláta a kaluží3. Rychle dám otevřít landau, na Promenádě se prochází celý dav, lidé se zastavují na mostě, na molu a po celé Promenádě.
Tout ce monde ne m’intéresse guère et je ne m’en fiche pas mal. Il pleuvait, mais vers trois heures le weather devient comme j’aime. La mer furieuse roule ses vagues jaunes, le Paillon est aussi furieux, le ciel gris-bleu, l’air pur et frais, le public en waterproofs et avec des parapluies, les rues pleines de boue et des flaques d’eau. Je fais vite ouvrir le landau, à la Promenade une foule se promène, on s’arrête sur le pont, sur la jetée, et tout le long de la Promenade.
škrtnutoKdyž se dívám přímo před sebe, dokážu vidět i do strany, a tak jsem vpředu zahlédla knížete Wittgensteina se dvěma obrovskými psy a jeho malou fenkou, tou ošklivou Bijou.
Landau byl zavřený a já jsem se vyklonila ven4, abych se pokochala mořem. V tu chvíli šel kolem muž se psy. Nebýt toho, že mě venku za oknem osvěžoval vzduch, byla bych se začervenala. Abych tomu zabránila, vystrčila jsem hlavu ještě víc ven a řekla: „Ach, jaké krásné moře, a to počasí. Tohle mám ráda5.“
Le landau était fermé et je suis sortie admirer la mer. En ce moment l’homme aux chiens passait. Si je n’étais pas rafraîchie par l’air étant en dehors de la fenêtre j’aurais rougi. Pour m’en empêcher j’ai dit en sortant la tête encore plus: Ah quelle belle mer, et le temps. Voilà ce que j’aime.
Ptám se sama sebe, proč bych se měla červenat. Jaké neštěstí se červenat, při obědě jsem se začervenala čtyřiadvacetkrát. Lise to počítala. Jsou šťastní, že se mohou procházet v tak krásném počasí, Mordog6 a Bijou. Tak ráda chodím pěšky, a nemám s kým.
Je me demande pourquoi je rougirais. Quel malheur de rougir, à déjeuner j’ai rougi vingt-quatre fois. Lise a compté. Ils sont heureux de marcher par un si beau temps, Mordog et Bijou. J’aime tant marcher et je n’ai avec qui.
Nedívám se na ně, protože ona se na mě dívá zlým pohledem. Máma s tetou jedou k paní Antonské a my, já a Bête, dojdeme až na náměstí Masséna a vrátíme se pro ně. Ještě jednou jsme potkaly muže se psy; je zvláštní, vypadá, jako by něco hledal nebo na něco čekal; zastaví se, jako by se chtěl přesvědčit, jestli ho celá jeho družina následuje, jeho psi, jeho fenka, a pak zase vykročí. A zastavuje se pořád obrácený k Promenádě a dívá se.
Je ne les regarde pas parce qu’elle me regarde méchamment. Maman et ma tante vont chez Mme Antonsky et nous, moi et Bête, allons jusqu’à la place Masséna et revenons les chercher. Encore une fois nous avons rencontré l’homme aux chiens; il est drôle, il a l’air de chercher ou d’attendre quelque chose; il s’arrête, comme si il voulait voir si tout son monde le suit, ses chiens, sa chienne, puis se remet à marcher. Et il s’arrête toujours tourné vers la Promenade et regarde.
Bête se dívá na malého psa a na fenku a říká mi: „Jaký rozkošný pes!7“ a otočí se a dívá se za ním. Potom mi řekne, že nevěděla, že to byl Wittgenstein. Neřekla jsem jí to, protože by vyvedla nějakou nepatřičnou hloupost a ti lidé by si mě kvůli ní všimli.
Bête me dit en regardant le petit chien et la chienne : Quel chien délicieux et elle se tourne et le regarde. Après elle me dit qu’elle ne savait pas que c’était Wittgenstein. Je ne lui ai pas dit, parce qu’elle aurait fait quelques bêtises inconvenantes et m’aurait fait remarquer par ces gens.
Když máma s tetou znovu nasedaly do kočáru, prošel kolem Wittgenstein atd.: „Hle, tady je8 Wittgenstein,“ pravila máma, „se svou kurtizánou, starou, šerednou, ošklivou. Máma se na ni nedívá, ona se dívá s takovou zlobou, tak zle. To jsou hlouposti9.“ Popravdě se jim vyhýbám pohledem, protože ta žena, ta zmije10, to je to pravé slovo, se tváří tak zlostně, když se na mě dívá.
Lorsque maman et ma tante se remettaient en voiture Wittgenstein etc. passa: Mais voici Wittgenstein, fit maman, avec sa cocotte, vieille, vilaine, laide. Maman ne la regarde pas, elle regarde avec tant de méchanceté, si méchamment. Voilà des bêtises. En vérité, j’évite de les regarder car cette femme, cette vipère voilà le propre terme, a l’air tellement méchante quand elle me regarde.
Dámy se vracejí do se vracejí domů, aby se připravily na večeři u hraběnky de Mouzay. Ta žena tolik prosila, abych večer přišla. Jdeme s Mášenkou k Rumpelmayerovi, pak dám Dině dvacet franků, aby se se mnou prošla. Domů jdeme pěšky tím blátem a Auguste šel za námi: je to zábavné. Dina mi tolik, tolik domlouvala, že se rozhodnu jít k hraběnce z třetího patra. Jdu tam nerada, ale Dina mě ujišťuje, že když nepůjdu ani tentokrát, hraběnka se rozzuří, že hádka že se tolik zlobila, že jsem nepřišla onehdy večer atd. Nakonec se rozhodnu (bílé šaty, vlasy rozpuštěné po antickém způsobu, vzadu si dám mašli, aby to bylo modernější, sluší). Dina mě doprovodí.
Ces dames rentrent à la rentrent pour se préparer au dîner de la comtesse de Mouzay. Cette femme a tellement prié que je vienne le soir. Nous allons avec Machenka chez Rumpelmayer puis je donne à Dina vingt francs pour qu’elle marche avec moi. Nous arrivons à la maison à pied par cette boue et Auguste nous suivait: c’est amusant. Dina m’a tant, tant dit que je me décide d’aller chez la comtesse du troisième. Je le fais contre cœur mais Dina m’assure que si je ne vais pas encore cette fois, la comtesse sera furieuse, qu’une querelle qu’elle était si fâchée que je ne suis pas venue l’autre soir etc. je me décide enfin (robe blanche, cheveux flottants à l’antique, je mets derrière un nœud pour moderniser,bien). Dina me reconduit.
„Vstoupím, lid prchá, oběť ustává, velekněz se ke mně žene v hněvu, a zatímco ke mně mluvil, ó překvapení! ó hrůzo!“ Vidím celé to strašné obecenstvo, ty dámy a pány, kteří se schovávají za dveřmi.
« J’entre, le peuple fuit, le sacrifice cesse, le grand prêtre vers moi s’avance avec fureur, pendant qu’il me parlait ô surprise ! ô terreur ! » Je vois tout ce public affreux, ces dames et ces messieurs qui se cachent derrière les portes.
Mohla jsem klidně nepřijít, máma řekla, že jsem nachlazená, a všechno by bylo proběhlo docela dobře. Za tu nepříjemnost vděčím Dině, hlavně za tu trapnost, že jsem přišla sama a tak nevhod, ach!... Trochu se mi ulevilo, protože jsem se cítila nejlepší a jediná mezi všemi těmi smítky.
Je pouvais parfaitement ne pas venir, maman avait dit que j’étais enrhumée et tout se serait très bien passé. C’est à Dina que je dois cet ennui, surtout l’ennui d’être venue seule, si mal à propos, oh !... Je me sentais un peu soulagée parce que je me sentais la meilleure et la seule parmi toutes ces poussières.
Recituje se, hraje se, zpívá se; jeden po druhém, a pořád se tleská.
On déclame, on joue, on chante; l’un après l’autre on applaudit toujours.
Hosté jsou rozestavení podél stěn, němí a nehybní, a poslouchají hudbu, zpěv, recitaci pana Leeho, dokonalého Nekopora11. Za nějakou chvíli vejde ten kulhavý, ale upravený a slušný pán, kterého vídám v Nice už dva roky. Překvapilo mě, že se nedal představit. Mohl to udělat prostřednictvím markýzy de Viviani, se kterou mluvil a která seděla naproti nám. Mluvila jsem s markýzou italsky. Ten pán se prudce otočil. Markýza mi směsí ruštiny a polštiny (je Polka a mluví spoustou jazyků) řekla, že ten pán prohodil: „Jaká milá dívka12.“ Řekla to polsky, protože ten pán byl docela blízko; zná mě od té doby, co já znám jeho, a možná i déle. Máma se na mou prosbu, když vešel, zeptala Viviani, kdo to je: „Je to italský markýz.“
Les invités sont rangés le long des murs, muets et immobiles, écoutant la musique, le chant, la déclamation par M. Lee un Nekopor parfait. Dans quelque temps entre ce monsieur boiteux mais propre et convenable que je vois à Nice depuis deux ans. Ce qui m’étonna c’est qu’il ne se fit pas présenter. Il le pouvait par la marquise de Viviani avec laquelle il parlait et qui était vis-à-vis de nous. Je parlais italien à la marquise. Ce monsieur se retourna vivement. La marquise me dit en russe-polonais (elle est polonaise et parle une quantité de langues) que ce monsieur a dit - Quelle brave fille. Elle l’a dit en polonais parce que ce monsieur était tout près, il me connaît depuis que je le connais et peut-être avant. Maman selon ma prière a demandé à la Viviani qui il est, lorsqu’il entra: - C’est un marquis italien.
Byly jsme ve vedlejším salonu (v hraběnčině ložnici, pěkné přijetí!), na krbu jsem uviděla dvě navštívenky, snažila jsem se přečíst jméno, když jsem si všimla, že se na mě ten kulhavý dívá; zčervenala jsem a dala se do řeči s tetou; byly to jeho navštívenky. Později jsem ji poprosila, aby mi jméno přečetla – markýz de Laicier-Vento. Nevím jistě, jestli je to Lacier, nebo Laicier, nebo Liécier. Ale jak se mohl opovážit nedat se představit? To mě zlobí a tomu nerozumím.
Nous étions dans l’autre salon (la chambre à coucher de la comtesse, belle réception !) je vis deux cartes de visite sur la cheminée, j’essayais de lire le nom lorsque j’ai vu le boiteux qui me regardait, je rougis et je parlai à ma tante, c’étaient ses cartes. Plus tard je l’ai prié de lire le nom - Marquis de Laicier-Vento. Je ne sais pour sûr si c’est Lacier ou Laicier ou Liécier. Mais comment a-t-il osé ne pas se faire présenter ? Voilà ce qui me fâche et ce que je ne comprends pas.
Brzy jsme odešly, aniž nás kdo viděl. Máma je nemocná, byla tam dokonce v klobouku.
Nous partîmes bientôt sans qu’on nous voie. Maman est malade, elle était même en chapeau.
Na schodech potkáme jednu dámu s dcerou; je to manželka pařížského bankéře, přijímaná u dvora, u Eugénie. Paní Teplakoffová odchází s námi a my ji doprovodíme domů.
Sur l’escalier nous rencontrons une dame avec sa fille; la femme d’un banquier de Paris, reçue à la cour chez Eugénie. Mme Teplakoff sort avec nous et nous la conduisons chez elle.
Když se oblékám a svlékám, nemohu se ubránit obdivu ke svému tělu. Jaké paže, jaká hruď, jak jsem krásně stavěná. Kdybych byla o trochu vyšší, byla bych dokonalost sama. Ale doufám, že ještě vyrostu.
En m’habillant et en me déshabillant je ne puis m’empêcher d’admirer mon corps. Quels bras, quelle poitrine, comme je suis bien faite. Si j’étais un peu plus grande je serais une perfection. Mais j’espère que je grandirai encore.
Už několik dní usínám, aniž bych si vymýšlela příběhy, nic nechce přijít, už nedokážu vymýšlet, hrdinové zestárli13; kdybych našla novou postavu, mohla bych zase vymýšlet.
Depuis quelques jours je m’endors sans composer, rien ne veut venir, je ne puis plus composer, les héros ont vieilli, si je trouvais un personnage nouveau je pourrais encore composer.
I ve snu člověka všechno omrzí, co teprve ve skutečnosti. Všechno a všichni mě tak snadno omrzí.
Même en rêve on se lasse, qu’est-ce que ça doit être en réalité. Je me lasse de tout et de tous si facilement.
Ať žije změna!
Vive le changement !
U hraběnky byl pan de Saint-Genay, do něhož jsou zamilované všechny slečny de Ballore na vdávání. Byl „potěšen, že mě opět vidí, a velmi dobře si pamatoval komedii šarádu, ve které jsem hrála“. Je to způsobný a slušný muž. S Paulem mluvil velmi přátelsky, což mě potěšilo. Máma se na mě rozzlobila, nevím proč. Je nemocná a bývá podrážděná, přímo vzteklá, je to nesnesitelné.
Chez la comtesse il y avait M. de Saint-Genay, dont toutes les de Ballore à marier sont amoureuses. Il était « enchanté de me revoir et se souvenait très bien de la comédie charade dans laquelle j’ai joué ». C’est un homme comme il faut et convenable. Il parlait avec Paul très amicalement ce qui m’a fait plaisir. Maman se fâcha contre moi je ne sais pas pourquoi. Elle est malade et elle devient irritée, comme enragée, c’est insupportable.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „weather“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproofs“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩